Ohromení z prezidenta. „Být v Trumpově přítomnosti je jako kouřit hašiš“

V liberálních kruzích se z toho stala až rutina. Kdokoliv zmíní jméno Donald Trump, nastane dlouhá kolektivní litanie plná hněvu, hořkosti a nadávek.

Mnozí uznají, že opravdu trpí „syndromem vyšinutí z Trumpa“ (TDS), tedy že na jeho jméno a osobnost reagují negativně a s velkou dávkou vášně.

„Je mi z něj zle a často si říkám: ‚Nemluv o něm, neotvírej to, nebo se to zase zvrhne v nadávání.‘ Pak se sama cítím taková zničená a vyhaslá,“ řekla Seznam Zprávám Diane Riceová, liberálka z New Yorku, která se živí jako obhájkyně práv imigrantů.

Ptá se přitom sama sebe, jak je možné, že voličská základna na Trumpa - i přes řadu jeho skandálů, trestních kauz a evidentně nepopulárních rozhodnutí v oblasti cel, imigračních zátahů, Epsteinových spisů či války v Íránu - nedá dopustit a považuje ho za nejlepšího prezidenta v historii USA.

Analytici se Trumpovou osobností a svérázným politickým stylem zabývají prakticky od léta 2015, kdy po eskalátorech sjel ve svém mrakodrapu na Manhattanu na tiskovou konferenci, kde oznámil svou prezidentskou kandidaturu.

Nejvíce skloňují jeho charisma, lhostejnost k zavedeným pravidlům a dekoru a schopnost napojit se na Američany, kteří se v poslední době cítili ekonomicky a kulturně izolovaní.

Osobnost Trumpa, která tak silně dokáže otřást jeho odpůrci, je pro mnohé na druhé straně politického spektra jednoduše magnetická.

O tomto pocitu se nedávno pro podcastový rozhovor deníku The New York Times rozpovídal někdejší vlivný moderátor pravicové stanice Fox News a donedávna velký stoupenec prezidenta Tucker Carlson.

„Má schopnost si vás úplně podmanit. Doslova vás okouzlí a výsledkem je, že lidi ve svém okolí oslabuje a činí je poslušnými a zmatenějšími. Sám jsem tento pocit zažil. Strávíte s Trumpem den a ocitnete se v jakémsi snovém světě, jako byste kouřili hašiš, nebo co,“ vyznal se Carlson, který se s Trumpem rozešel kvůli válce v Íránu.

Moderátor také o Trumpovi mluvil jako o politikovi, který dokáže v přímém kontaktu lidi zastrašit a i tímto způsobem je přesvědčit o své pravdě. Někdy se přitom republikán nezdráhá použít přístup „účel světí prostředky“.

Další bývalý Trumpův spojenec a dnes kritik, republikán Chris Christie, nedávno zavzpomínal, jak ho prezident pozval na večeři do svého sídla v Bedminsteru v New Jersey, kde se rozhovořil o „konceptu lhaní“.

Christie s sebou vzal svou ženu Mary Pat, na niž se Trump v jedné chvíli obrátil a přímo do očí jí řekl: „Pamatuj si jednu věc, Mary Pat, když něco řekneš dostkrát, stane se to pravdou, ať už to je pravda, nebo ne.“

O tuto vzpomínku z roku 2018 se někdejší guvernér New Jersey podělil v podcastu The Fifth Column, kde současného šéfa Bílého domu nazval „zcela nestoudným“.

Donald Trump je, zdá se, přesvědčen o účinnosti svého politického stylu a podle celé řady jeho spolupracovníků má i velké mínění o svém úsudku.

Konzervativní advokát, politik a poradce hned několika prezidentů Elliot Abrams, který v prvním Trumpově období působil jako jeho zvláštní zmocněnec pro Írán a Venezuelu, mi před časem řekl, že prezident „většinou dá jen na svůj instinkt“.

„Trump nemá schopnost dlouho udržovat pozornost. Není to zrovna studijní, hloubavý typ. Chce být rychle hotový a učinit velké rozhodnutí, a to často jen proto, že to tak cítí,“ líčil. I on je k prezidentovi kritický, byť ho na rozdíl třeba od Tuckera Carlsona za útok na Írán chválí.

O Trumpovi otevřeně mluví jen ti republikáni, kteří už pro něj nepracují, nebo s ním ztratili blízký vztah. Ti, co zůstávají v jeho orbitu, na něj většinou pějí chválu. Možná z přesvědčení, možná ze sympatií a zřejmě i z výše uvedeného strachu.

Na jistou část stoupenců přitom zapůsobil fakt, že Trump v červenci roku 2024 během prezidentské kampaně přežil pokus o atentát. Mnozí členové jeho hnutí MAGA to považují za důkaz, že je Trump „vyvolený“ a svým způsobem chráněný Bohem.

„Možná v tom (Trumpově osobnosti) hraje roli i nadpřirozená složka,“ poznamenal sám Tucker Carlson.

Někteří prezidentovi stoupenci Trumpovu „božskost“ posunuli ještě dál. Paula Whiteová, která je oficiální spirituální poradkyní prezidenta, nedávno prohlásila, že si ho jako lídra vybral sám Bůh a republikánův příběh přirovnala k utrpení a triumfu Ježíše Krista.

Sám Trump pak na své síti Truth Social sdílel obrázek, který ho do postavy Krista stylizoval.

„Pane prezidente, nikdo nezaplatil takovou cenu jako vy. (…) Byl jste zrazen, zatčen a falešně obviněn. Je to známý scénář, který nám ukázal náš Pán a Spasitel,“ prohlásila Paula Whiteová přímo v Bílém domě v Trumpově blízkosti.

Při jiné příležitosti prezidentovu „božskost“ vyjádřila následovně: „Říct ne prezidentu Trumpovi by znamenalo říct ne Bohu, a proto to neudělám.“

A zde možná tkví síla Donalda Trumpa, k němuž se přimkly desítky milionů Američanů. Vedle charismatu a schopnosti vytvářet iluze se obestřel něčím posvátným.

„Jeho charismatická autorita vytvořila jakousi ‚sektářskou‘ skupinu věrných stoupenců. Neúspěšný pokus o atentát na jeho život v červenci 2024 umožnil Trumpovi prohlásit, že má ‚Bohem daný‘ mandát,“ napsali před časem politologové Elizaveta Gaufmanová a Adrian Favero z organizace Evropské konsorcium pro politický výzkum (ECPR).

Trump se nicméně nezdá být spokojený. Stále se na veřejnosti rozčiluje a podléhá výbuchům hněvu. Před pár dny například odešel z televizního rozhovoru s moderátorkou Kristen Welkerovou ze stanice NBC.

Nelíbilo se mu, že novinářka odporovala, když spolu mluvili o volbách v roce 2020, které Trump bez důkazů stále považuje za jemu ukradené. „Už toho mám dost,“ řekl Trump, odepnul si mikrofon, odhodil ho na zem a odešel.

Kritici tuto a jiné epizody, kdy se pustil do novinářů - často se nezdráhá je označit za hloupé a zkorumpované - považují za Trumpovu nelibost z toho, že mu narušují jeho „božský obraz“.

„Trump je narcista. Má sebevědomí až na půdu, ale má také neuvěřitelně křehké ego. Hrozně touží po tom, aby byl univerzálně oblíbený. Ve svém nitru přitom ví, že ho většina Ameriky z duše nenávidí, a to ho přivádí k zuřivosti,“ nabídl Seznam Zprávám svůj pohled Christian Caryl, někdejší editor listu The Washington Post, který dnes píše pro The New York Review of Books a Foreign Policy.

Donald Trump by si podle něj přál, aby i oslavy jeho osmdesátin proběhly v atmosféře všeobecného nadšení. Kolem Bílého domu ale budou podle předpokladů pochodovat mohutné davy odpůrců, kteří se tuto neděli zúčastní protestů No Kings (Žádní králové).

Organizátoři tyto celonárodní demonstrace označují za pochody za svobodu slova a za demokratické principy vůbec. Mnozí ale tento dav vnímají jako vyjádření odporu vůči Trumpovi.

„Jak se asi musí cítit, když v den jeho narozenin vyjdou do ulic miliony lidí jen kvůli tomu, že ho nenávidí,“ zamyslela se v úvodu citovaná advokátka Diane Riceová.