Francie má nového premiéra: Má šarm, mládí a pro svou orientaci zažil šikanu

Přepřahání v polovině mandátu je ve Francii tradičním krokem, k němuž se prezidenti uchylují.

Výjimkou není ani Emmanuel Macron, který už před časem šéfce vlády Élisabeth Borneové oznámil, že končí.

Premiérka se dočkala poděkování, jelikož v čele vlády zažívala nelehké časy – právě za jejího mandátu prošla kritizovaná důchodová reforma, stejně jako zákon o migraci, který ale rozhádal i prezidentský tábor.

Borneová musela podle deníku Le Monde čelit téměř 30 návrhům na vyslovení nedůvěry a 23krát se uchýlila k článku 49.3 ústavy, pomocí něhož lze obejít hlasování parlamentu. „Za mnoha okolností měla odvahu, kterou ostatní neměli. Byla pro mě kvalitní partnerkou,“ ocenil ji vůdce opozičních Republikánů Éric Ciotti.

Výše uvedené reformy i časté obcházení parlamentu se nicméně projevily na nízké popularitě vlády mezi Francouzi. V tomto ohledu by měl nový premiér pomoci, mezi ministry až dosud patřil k těm oblíbenějším.

Jejímu v úterý jmenovanému nástupci Gabrielu Attalovi je pouhých 34 let a jeho jméno se mezi favority na premiérskou funkci dlouho neobjevovalo. Média spíše spekulovala o „těžkých vahách“ vlády, jako jsou ministr vnitra Gérald Darmanin nebo šéf rezortu hospodářství Bruno Le Maire.

Attal má ale svým levicovějším viděním světa k Macronovi určitě blíže – i on si prošel členstvím v Socialistické straně, z níž po vzniku prezidentského hnutí En Marche! (a později Obnova) odešel.

Podobně jako Macron pochází i Attal z bohaté rodiny. Jeho otec (židovského původu) byl advokát a později filmový producent, matka pracovala v produkční společnosti. Při studiích si mladý Gabriel několik měsíců přivydělával prací v pařížských restauracích. Dobře se mu pracovalo až v druhém podniku, kde byl ve styku se zákazníky a mohl tak uplatnit svůj osobní šarm.

Vůbec poprvé k politice se dostal v roce 2002, kdy ho rodiče vzali na demonstraci proti účasti Jeana-Marie Le Pena ve druhém kole prezidentských voleb.

Důležitou roli v Attalově příběhu tvoří osobní život, respektive sexuální orientace. Attal se stal prvním otevřeně homosexuálním francouzským premiérem. Jeho partnerem je Stéphane Séjourné, šéf poslanecké frakce Macronova hnutí v Evropském parlamentu.

Attal si kvůli sexuální orientaci zažil své – v nedávném obsáhlém rozhovoru pro stanici FranceInfo se svěřil se šikanou, které čelil na střední škole.

Urážky a výsměch na sociálních sítích později vystřídaly i výhrůžky smrtí a obvinění, že na politickém žebříčku stoupá jen díky vztahu se Séjourném. Attal mluvil v rozhovoru i o smrti otce a dilematu, zda mu na smrtelné posteli říci o své sexuální orientaci.

Po stáži ve francouzském parlamentu, kde se osvědčil, se stal poradcem ministryně zdravotnictví Marisol Touraineové. Už v této funkci platil za vůbec nejmladšího, protože mu bylo pouhých 23 let.

Když po vzniku Macronova hnutí En Marche! v roce 2016 odešel od socialistů, nabrala jeho kariéra rychlé tempo. O pouhý rok později se stal poslancem, v následujícím roce i mluvčím strany a státním sekretářem při ministerstvu školství. Později se ve vládě Jeana Castexe stal mluvčím. Ve vládě Élisabeth Borneové sloužil nejdříve jako ministr pro veřejné rozpočty, od července loňského roku vedl rezort školství.

Coby ministr školství předložil zákon proti šikaně, na němž mu vzhledem k vlastním zkušenostem hodně záleželo. Zakázal také nošení muslimské abáji ve školách, což ocenila pravice.

Nízký Attalův věk připomněl v reakci na jeho jmenování krajně levicový opoziční lídr Jean-Luc Mélenchon. Na síti X napsal, že s Attalem funkce premiéra zmizí. „Prezidentský panovník vládne sám se svým dvorem. Běda lidem, jejichž princové jsou děti,“ opřel se do hlavy státu i nového premiéra.

Jak ale informoval server France Bleu, dostal se Gabriel Attal na konci prosince do top 3 „pivního testu“: 34 % Francouzů by si s ním rádo dalo drink, před ním skončil jen bývalý premiér Édouard Philippe a opoziční vůdkyně Marine Le Penová.

Macron už potřetí na hlavu státu nemůže kandidovat a očekává se, že si během zbývající části mandátu bude chtít připravit svého nástupce. Volby se uskuteční na jaře 2027, do té doby by Gabriel Attal mohl získat zkušenosti z vedení vlády, které by ho na nejvyšší post v zemi dostatečně kvalifikovaly.

Seznam zájemců bude ale bezpochyby dlouhý a nynější nepopularita hlavy státu příliš volbě „Macrona 2.0“ nenasvědčuje. Lepší pozici k tomu, aby o svých kvalitách Francouze přesvědčil, už ale Attal dostat nemohl.