Článek
Švédské jaderné elektrárny Ringhals a Forsmark „posilují ostražitost“ a Norsko zvýšilo úroveň bezpečnosti v okolí svých ropných plošin i pevninských terminálů a plynárenských zařízení.
Hybridní válka v unii
Sabotáže plynovodů Nord Stream 1 a 2 zapůsobily na Evropu jako budíček – najednou dává prioritu riziku útoků na kritikou infrastrukturu. Ve Švédsku se píše o „vážném zhoršení bezpečnostní situace v Evropě“ a zvýšení vojenských i civilních hrozeb.
„Ocitli jsme se v náročné bezpečnostní situaci a musíme být připraveni na mnoho různých scénářů. Incident v Baltském moři zdůraznil důležitost připravenosti a národní bezpečnosti v této situaci,“ řekla ve středu norská ministryně spravedlnosti Emilie Mehlová.
Norové, jejichž dodávky plynu pro Evropu jsou teď důležitější než když dřív, zas píšou o zranitelnosti sítě svých plynovodů v délce 9 tisíc kilometrů, ale také ropných plošin.
Kde byly zaznamenané úniky plynu z potrubí?
Buďte ostražití, vyzývá norský úřad
„Posílíme na mořských zařízeních, v kancelářích, na zásobovacích základnách, základnách vrtulníků a plavidel,“ cituje norský list VG Eskila Eriksena, mluvčího pro průzkum a těžbu společnosti Equinor.
Norský premiér Jonas Gahr Støre avizoval, že země u ropných a plynárenských zařízení posílí vojenskou přítomnost.
Nord Stream 1 a 2
Dvě hlavní potrubí byla vybudována za účelem přepravy plynu z Ruska do Německa pod Baltským mořem.
Nord Stream 1, který byl uveden do provozu v roce 2011, byl donedávna hlavním kanálem, kterým se do Německa přivádělo množství plynu na pokrytí více než poloviny roční spotřeby země. Další dodaná část sloužila i sousedním zemím. Plynovod je dlouhý zhruba 1200 kilometrů, většina z něj je pod vodou.
V loňském roce byla dokončena výstavba druhého vedení, Nord Stream 2, které mělo tyto toky zdvojnásobit a poskytnout velké, moderní vedení do severozápadní Evropy.
Obě větve plynovodu nefungovaly už před sabotážemi – starší větev Gazprom odstavil kvůli údajným opravám, novější Nord Stream 2 nebyl kvůli ruské invazi na Ukrajinu nikdy ani spuštěn.
Ke zvýšení ostražitosti vyzval norský bezpečnostní úřad zejména průmyslové podniky. Výzva se týká také rizika kybernetických útoků.
Úřady varovaly i před rizikem přeletů cizích dronů. Ty byly opakovaně v průběhu září zpozorovány v bezpečnostní zóně norských ropných zařízení v Severním moři.
Norský ministr obrany Bjørn Arild Gram nevyloučil, že by se mohlo království kvůli ochraně norského kontinentálního šelfu, kde země těží plyn a ropu, obrátit na NATO.
Preventivní kroky podnikají i britské úřady. Pokud by se situace vyostřila, k ochraně ropných plošin by byla povolána tajná služba MI5, námořnictvo a letectvo. Těžební společnosti věc koordinují s Centrem pro ochranu národní infrastruktury.
Dánsko bez ponorek
O kritické infrastruktuře umístěné na dně Baltského moře se jako o Achillově patě píše i v Dánsku. Týká se to i zcela nového plynovodu Baltic Pipe spojujícího Norsko, Dánsko a Polsko.
Dánsko je navíc pro ochranu podmořské infrastruktury vybavené hůř než Švédsko či Norsko: nemá vlastní ponorky a projekt obrany proti cizím ponorkám nabral zpoždění.
Je na vině Rusko?
Další spekulace o ruské vině podpořily také čerstvé zprávy odkazující se na evropské bezpečnostní složky. Dle nich se v blízkosti úniků z plynovodů v pondělí a úterý pohybovaly lodě ruského námořnictva. S odvoláním na dva představitele západních zpravodajských služeb obeznámené s vývojem situace o tom informoval server CNN. Nedaleko úniků plynu byly také v minulém týdnu spatřeny ruské ponorky, zmiňuje jeden z představitelů.
Johannes Peters, německý odborník na námořní strategii a bezpečnost z Institutu pro bezpečnostní politiku Univerzity v Kielu upozorňuje, že je obvyklou praxí, že za bezpečnost plynovodů a ropovodů odpovídá jejich provozovatel a že hlavně západní státy mívají jen nepřímý vliv.
„Takovou infrastrukturu není možné monitorovat po celé její délce,“ dodává Peters k možnostem zabezpečení infrastruktury.
Klíčové podmořské kabely
V rozhovoru pro německý server RND mluví i o dalším možném cíli – podmořských datových kabelech.
„Téměř veškerý mezinárodní datový přenos se děje pomocí podmořských kabelů. Satelity zatím nejsou opravdovou alternativou,“ říká Peters s tím, že datové toky navíc za posledních 20 let narostly exponenciálně a s nimi i význam této kritické infrastruktury.
„Politický zájem o ochranu této infrastruktury a uvědomění si, že je potřeba ji chránit, ovšem na rozdíl od jejího významu pro náš život a ekonomiku příliš nevzrostly,“ doplnil německý expert.
Půjde to opravit?
Při opravách potrubí může hrát roli celá řada faktorů – s nově objevenými úniky se prodlužuje délka potrubí, které bude nutné opravit, problémem jsou i sankce, které západním firmám zakazují obchod s ruskými partnery. Opravy komplikuje i fakt, že do potrubí vnikla mořská voda, která může v delším časovém úseku způsobit korozi a poškodit potrubí i mimo místa, která zničili sabotéři. A otázkou je, zda někdo vůbec bude mít zájem potrubí opravovat.
Po celém světě jde o stovky podmořských kabelů o délce kolem 1,3 milionu kilometrů, které propojují digitální svět. Jejich poškození by narušilo například komunikaci USA se zbytkem NATO a způsobilo by také velké škody na ekonomice.
O nedostatečné politické pozornosti, navzdory debatám v Bruselu, EU i NATO, píše i německá veřejnoprávní ARD. Jako příklad uvádí více než tisíc kilometrů podmořských vysokonapěťových kabelů v Baltském moři, které vedou elektřinu z Finska do Německa.
Lepší ochranu podmořské infrastruktury požaduje například německý opoziční poslanec Roderich Kiesewetter z CDU, který zasedá v zahraničním výboru Bundestagu. Přináší to podle něj mimo jiné nové úkoly pro námořnictvo a také nutnost šířit povědomí ve společnosti o zranitelnosti infrastruktury.
Eurokomisařka zodpovědná za vnitřní bezpečnost Ylva Johanssonová avizovala v Unii zátěžový test kritické infrastruktury. „My (Evropská komise) nyní zkontaktujeme všechny členské státy a provedeme zátěžový test kritické infrastruktury,“ řekl komisařka v německé ZDF.
Johanssonová označila sérii incidentů v Baltském moři za útok. O sabotáži mluví i celá řada dalších evropských politiků.
