Článek
Jihokorejské soudy řeší bezprecedentní případ. Severokorejská uprchlice Čoj Min-kjong podala žalobu na severokorejského vůdce Kim Čong-una.
Tvrdí, že byla v režimních věznicích vystavena mučení a sexuálnímu násilí. Požaduje odškodnění a vyšetření zločinů proti lidskosti, napsaly The Guardian a BBC.
Třiapadesátiletá žena, která z nejizolovanější země planety uprchla v roce 1997, požaduje po KLDR zastoupené vůdcem Kim Čong-unem a šesti dalších představitelích režimu odškodné 50 milionů wonů, tedy v přepočtu zhruba 766 tisíc korun.
Zároveň na diktátora a pět dalších severokorejských činitelů podala trestní oznámení pro podezření ze spáchání zločinů proti lidskosti.
Podle lidskoprávních organizací jde o první případ, kdy se severokorejský uprchlík pokouší u jihokorejských soudů domoci spravedlnosti za porušování lidských práv páchaných režimem v Pchjongjangu.
„Už 13 let žiji v Jižní Koreji, ale následky mučení mě pronásledují dodnes. Trpím těžkou posttraumatickou stresovou poruchou a jsem závislá na lécích,“ uvedla Čoj pro The Guardian. „Jizvy na mém těle jsou němým svědectvím hrůz, kterým jsem v Severní Koreji čelila.“
Čoj uprchla do Číny, mezi lety 2000 a 2008 ale byla čtyřikrát násilně repatriována. Při posledním návratu strávila pět měsíců ve třech různých vězeňských zařízeních. Ve stížnosti popsala otřesné praktiky: sexuální napadení během tělesné prohlídky bez rukavic, bití, kdy jí praskl ušní bubínek a upadla do bezvědomí, nebo systematické mučení ve stresových polohách trvající více než 15 hodin denně.
Její právní tým vede Lee Young-hyun, sám bývalý uprchlík ze Severní Koreje, který se stal vůbec prvním právníkem, jenž získal kvalifikaci v Jižní Koreji.
Případ podporuje Databázové centrum pro severokorejská lidská práva (NKDB), které jej hodlá použít jako podklad pro podání k OSN a Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC).
Čojin případ vychází mimo jiné ze zprávy vyšetřovací komise OSN z roku 2014, která dokumentovala rozsáhlé porušování lidských práv v Severní Koreji, a to včetně mučení, sexuálního násilí, svévolného zadržování a existence pracovních táborů s odhadovaným počtem 80 až 120 tisíc vězňů.
Dle jihokorejské ústavy je Severní Korea technicky stále součástí jednoho korejského území, a soudy tak mají pravomoc se podobnými případy zabývat.
V minulosti už rozhodly ve prospěch obětí severokorejských represí. Před dvěma roky soud určil, že Severní Korea musí zaplatit odškodné každému ze tří mužů, kteří byli během korejské války zadrženi jako váleční zajatci a později zneužíváni, shrnuje BBC.
Loni nařídil soud kompenzaci pěti korejsko-japonským uprchlíkům, kteří byli v 60. až 80. letech přemístěni do KLDR v rámci tzv. repatriačního programu. Ti uvedli, že byli do Severní Koreje nalákáni pod příslibem „ráje na zemi“, ale místo toho čelili nucené práci a věznění.
Pchjongjang verdikty ignoruje a odškodnění nikdy nevyplatil. Přesto podle odborníků mají takové rozsudky silný symbolický význam.
„Oběti často nehledají jen finanční kompenzaci. To, co opravdu potřebují, je uznání,“ uvedla výkonná ředitelka NKDB Hanna Songová pro korejskou redakci BBC. „Soudní rozhodnutí jim dává jasný signál: jejich příběh má váhu, byl oficiálně zaznamenán a uznán státem.“
Podle Songové je novější případ právě výjimečný také tím, že kromě občanskoprávního sporu zahrnuje i trestní oznámení pro zločiny proti lidskosti, což je v jihokorejské právní praxi novinkou. Dřívější případy se zpravidla omezovaly jen na občanské žaloby.
