Článek
Persona non grata. Latinský výraz pro nežádoucí osobu je především diplomatický termín, kdy některá země vyzývá diplomata jiného státu k odjezdu. Obvyklá lhůta na vycestování se pohybuje mezi čtyřiadvaceti a dvaasedmdesáti hodinami.
Tentokrát se ale stalo něco naprosto bezprecedentního. Íránský velvyslanec Mohammad Réza Šibání nereagoval na výzvu libanonského ministerstva zahraničí, které si ho předvolalo a označilo za nežádoucího. Podle ministerstva nepřijatelným způsobem komentoval libanonské vnitřní záležitosti.
Velvyslanec jednoduše odmítl opustit Bejrút a zůstává na svém místě. Íránské ministerstvo zahraničí potvrdilo, že jej stáhnout nehodlá. To je v mezinárodní diplomacii rarita.
„Je to naprosto neslýchané a nepamatuji si, že by toto nějaký stát udělal. Znám případy, kdy kolem podobných vyhoštění bylo takzvaně mnoho řečí a haló, ale že by někdo vyloženě odmítl odejít, to si skutečně nepamatuji,“ řekl Seznam Zprávám bývalý český diplomat Daniel Kumermann, který působil jako velvyslanec České republiky v Izraeli a jako generální konzul v Los Angeles.
Ve Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích z roku 1964 se uvádí: „Přijímací stát může kdykoliv prohlásit vedoucího diplomatické mise i ostatní diplomaty za persona non grata. Může tak učinit kdykoli a nemá povinnost uvést důvody pro takové rozhodnutí. Pokud je člen mise prohlášen za persona non grata, ukončí vysílající stát jeho funkci nebo osobu odvolá.“
Írán se ale v tomto případě odmítl Vídeňskou úmluvou řídit. A libanonská vláda nemůže diplomata donutit k odchodu násilím nebo ho deportovat. O tom pojednává článek Vídeňské úmluvy číslo 29. Zní takto: „Osoba diplomatického zástupce je nedotknutelná. Diplomatický zástupce nesmí být žádným způsobem zatčen nebo zadržen. (…) Místnosti diplomatické mise a soukromé obydlí diplomatického zástupce jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu do nich nesmí vstoupit.“
Roztržka souvisí s íránskou podporou libanonského hnutí Hizballáh. To na počátku března začalo ostřelovat Izrael, který palbu opětoval. Kvůli izraelským útokům opustil jižní části Libanonu zhruba milion lidí. Prezident Joseph Aún a vláda Hizballáh kritizují. Íránský velvyslanec hnutí podle očekávání vyjádřil podporu, takže výsledkem bylo jeho předvolání na ministerstvo a výzva k odchodu.
Libanon je rozdělený na mnoho náboženských komunit, ale největší jsou tři: maronitští křesťané, sunnitští muslimové a šíitští muslimové. Posledně jmenovaní stojí za Hizballáhem a Íránem, protože Írán je většinově šíitská země. Teherán militantnímu hnutí mnoho let posílá finance i zbraně.
Naopak libanonští křesťané a sunnitští muslimové s Hizballáhem nesympatizují. Předseda libanonského parlamentu, kterým je šíitský muslim Nabí Berrí, vyzval íránského velvyslance, aby zůstal.
Izraelští politici tvrdí, že vzniklá situace jen dokládá, nakolik Írán považuje Libanon za své území, za svůj satelitní stát. „Íránský velvyslanec si popíjí kávičku v Bejrútu a vysmívá se libanonskému státu. Libanon je bohužel nezávislý stát jen na papíře, de facto je okupovaný Íránem,“ napsal na sociální síti X izraelský ministr zahraničí Gideon Saar.
Autorovi tohoto textu velitel izraelských jednotek Eitan na hranici s Libanonem na konci roku 2024 řekl: „Ona to vlastně není hranice s Libanonem. Za ní je Hizballáh, který financuje a vyzbrojuje Írán. Zní to divně, ale jsme tady fakticky na hranici s Íránem.“
