Článek
Přišla rychle a nečekaně. Pár stovek kilometrů od Moskvy se objevili ozbrojení muži ve vojenských vozidlech, kteří mířili k ruské metropoli. Vzpoura Vagnerovy skupiny byla bezpochyby největším vnitřním otřesem, jaký režim ruského prezidenta Vladimira Putina od začátku války na Ukrajině zažil.
Jak velkolepě pochod na Moskvu začal, tak rychle skončil. O tři roky později jsou jakékoliv stopy po povstání neviditelné. Zároveň dodnes není jasné, jak přesně mělo celé tažení vypadat.
Šéf žoldnéřů Jevgenij Prigožin je po smrti, členové skupiny zmizeli ze země nebo se stali součástí ruské armády. Nezávislý server Meduza nyní sesbíral výpovědi těch, kteří se tažení na Moskvu v červnu 2023 účastnili.
Ukazuje se, že ani oni moc nevěděli, kam má vše vést, a stále v nich zůstává pachuť.
„Pochodu nelituji“
Třicetiletý Alexandr působil u vagnerovců už šest let, když se účastnil vzpoury. Vysvětluje, že měl ke skupině hluboký vztah a vzhlížel k Prigožinovi. Vagnerova skupina přitom byla známá svými brutálními praktikami, od nichž i Kreml dával ruce pryč.
„Slíbili mu granáty, které byly potřeba v Bachmutu, ale dorazilo jich mnohem méně. Prigožin si uvědomil, že ho ministerstvo podvádí. Jeho muži umírali pro nic za nic a žádná podpora nebyla. Kdo by se kvůli tomu nezbláznil? Měl moc změnit průběh války. Nebál se a šel,“ obhajuje Alexandr tehdejší rozhodnutí šéfa skupiny.
Právě spory s ministerstvem obrany ohledně podpory u Bachmutu byly dlouho bublajícím problémem, na který Prigožin ve svých videích upozorňoval stále agresivněji.
Vzpoura vagnerovců a Putinova moc
Po červnové vzpouře soukromé armády vagnerovců a jejich pochodu na Moskvu se začaly objevovat pochybnosti o neotřesitelném postavení Vladimira Putina. Ukázalo se, že režim není tak silný, jak se zdá.
Volal po konci ministra obrany Sergeje Šojgua a větší podpoře pro bojové operace, o kterých se mluvilo jako o „mlýnku na maso“.
Prigožin u Bachmutu posílal tisíce naverbovaných trestanců a žoldnéřů do přímých vlnových útoků. Jejich cílem bylo vyčerpat ukrajinskou obranu, a to i za cenu extrémně vysokých ztrát ve vlastních řadách.
„Byli jsme skoro v Moskevské oblasti, ale pak nám bylo řečeno, abychom se vrátili na naše pozice,“ popsal Alexandr dění v jeho jednotce s tím, že nikdo nikomu nic nevysvětlil. „Druhý den jsem měl narozeniny. Říkal jsem, že to budou moje nejlepší narozeniny, ale nevyšlo to. Je škoda, že jsme to nestihli,“ dodal svou osobní perspektivu.
Z výpovědí bývalých vagnerovců přitom vyplývá jedna společná věc: Vzpoura výrazně narušila jejich důvěru v Putinův režim.
„Pochodu nelituji. Cena několika životů, které stát zaplatil za to, aby ukázal, že není objektivní, není podle mého názoru tak vysoká,“ vysvětluje Alexandr.
Přerod vagnerovců
Negativní názor na režim má i 45letý Nikolaj, který měl kriminální minulost a k vagnerovcům se dostal při verbování mužů z vězení.
„Doufal jsem, že ty kremelské kecy, co blábolí v televizi, jsou pravda. Tehdy jsem si vážně myslel, že bojujeme s nějakými zatracenými nacisty. Ale není to tak, jak se říká. Viděl jsem Ukrajince a jsou stejní jako my. Jasně, vždycky se najde černá ovce, ale většina je stejná jako my,“ řekl Nikolaj nezávislému serveru.
„Všichni bývalí členové Vagnerovy skupiny jsou dodnes zklamaní a rozhořčení. A my sklízíme plody té zatracené dohody mezi velením soukromé vojenské společnosti a vládou. Nikomu nic nezazlívám, ale všechny bych zabil,“ dodal.
Vagnerova skupina ale po neúspěšné vzpouře postupně přestala existovat ve své původní podobě. V podstatě se přeměnila do nové entity s názvem Africký sbor.
Ten nyní spadá pod přímou kontrolu ruského ministerstva obrany. To pro Kreml snižuje riziko, že by žoldnéři mohli odporovat zájmům Moskvy. Zároveň to ale vytváří i nové výzvy.
„Moskva je nyní přímo a veřejně zodpovědná za činy Afrického sboru, včetně porušování lidských práv, selhání a destabilizace klientských zemí. Přenesením jeho funkcí dovnitř Rusko ztratilo věrohodnou možnost popírání, kterou mu poskytovala právě Vagnerova skupina,“ popsal analytik Ryan Bauer z think-tanku RAND.
Prigožinovou smrtí ale příběh Vagnerovy skupiny neskončil. Řadu praktik, které využívala – od verbování vězňů až po informační operace – postupně převzal samotný ruský stát a používá je ve výrazně větším měřítku.
Vzpoura zároveň urychlila konec impéria, které Prigožin během let vybudoval. Jeho dědictví se po smrti postupně rozpadlo na jednotlivé části. Většina žoldnéřů podepsala smlouvy s ministerstvem obrany, jiní odešli do dalších soukromých vojenských formací nebo k čečenským jednotkám Ramzana Kadyrova.
Někteří se k tomu ale staví velmi kriticky. „Smlouva je na rok a automaticky se prodlužuje, takže buď půjdete domů na invalidu, nebo v bedně. Nebo budete sloužit do konce války a nedokážu odhadnout, kdy to skončí,“ vysvětlil pro Meduzu 51letý Alexej.
