Článek
Během posledního týdne se objevily na záběrech z ruské agrese vůči Ukrajině záběry tří velmi podivných ruských tanků.
Na sobě nesou konstrukce vytvořené podle všeho „na koleně“ přímo u bojových jednotek. Každá z nich je trochu odlišná, všechny ovšem mají velmi podobnou základní filozofii: nad samotným pancířem a věží tanku se tyčí mohutná plechová konstrukce, která prakticky kompletně zakrývá celý stroj. Dokonce pod ní nejde ani přesně poznat, o jaký typ se jedná.
Vozidla jsou dosti pravděpodobně příkladem iniciativy některého z místních velitelů. První „želví tank“ byl zaznamenám během útoku na ukrajinské pozice u města Krasnohorivka ve východní části Doněcké oblasti. Útok byl tehdy odražen, ovšem svépomocí upravený stroj se z něj dokázal vrátit za ruské linie. Následně se ho podařilo ukrajinské straně lokalizovat díky videu, které na web dali sami Rusové, a sklad, ve kterém byl tank ukrytý, byl zničen ukrajinským úderem.
Druhá iterace se pak objevila jen o několik dní později, ale záběry se nepodařilo přesně geolokalizovat. Není tedy zcela jasné, kde na frontě byl tank spatřen. Třetí tank byl ovšem opět zaznamenán u Krasnohorivky.
Mimochodem, jejich dosavadní nasazení bylo relativně úspěšné. Vozidla se minimálně ve dvou případech vrátila po útoku zdárně za ruské linie, což zdaleka není samozřejmost.
K čemu?
Na první pohled přitom konstrukce může působit velmi pochybně. Mimo jiné naprosto znemožňuje otáčení věže, a tedy i efektivní použití zbraní tanku, včetně jeho děla. Nepochybně také snižuje pohyblivost vozidla. Bez toho se ovšem současná ruská taktika obejde.
Obrněnci totiž fungují především jako prostředek k dopravě pěchoty. Útoky probíhají v podstatě tak, že ruská kolona se seřadí za frontou. Pak vyrazí směrem k ukrajinským pozicím přes území nikoho, a když projede, vysadí pěšáky na určeném místě.
Vozidla se mohou chvíli zdržet, aby podpořila útok pěchoty palbou, ale velmi brzy se znovu stahují za vlastní linie. Ideálně do nějakých skrytých stanovišť pod střechou, aby unikla protivníkovým dronům a ostřelování. Hlavní zbraň tanku, tedy dělo, při tom není až tak důležitá.
Navíc „želví tanky“ jsou zřejmě vozidla se zcela specifickou rolí. Minimálně dva takto zachycené tanky byly vybaveny pluhem na odstraňování min. Jejich úkolem je tedy jet v čele kolony a prorazit cestu skrz minová pole, která jsou na ukrajinském bojišti všudypřítomná (byť hlavně na ruské straně, Ukrajina jich podle všeho nemá k dispozici tolik, aby stavěla stejně rozsáhlá minová pole).
Pozoruhodné ruské zlepšováky
Velká část obrněné techniky na ukrajinském bojišti má na věži improvizované konstrukce z pletiva. Slouží primárně k obraně proti útokům bezpilotních strojů. Pozoruhodné nástroje se objevují už i na západní technice.
Podobná odminovací vozidla bývají logicky častým cílem protivníkových útoků. Když se je podaří zničit, kolona zůstane uvězněná v pasti. Pokud nemá k dispozici další podobný stroj, v podstatě musí z minového pole vycouvat, jinak jí hrozí zničení.
Na čelní vozidla kolon se tedy často soustředí palba ze zbraní všeho druhu. „Želví“ brnění proti velké části z nich (třeba dělostřeleckým granátů nebo řízeným protitankovým střelám) nebude mít velký efekt. Mělo by ovšem být účinné proti hrozbě malých kamikadze dronů. Nálože „sebevražedných“ FPV dronů nejsou tak silné, aby přes plechový kryt nějak ublížila pancíři vozidla. Kryt chrání i proti bombardování granáty či minami z palub dronů.
Vznik ruských „želvích tanků“ je tak v podstatě dalším stádiem nejrůznějších „klecí“ a sítí, které se na vozidlech začaly objevovat od prvních měsíců války. Jsou ale ukázkovým příkladem vysoké rychlosti inovací na bojišti, zejména právě v oblasti dronů a obrany proti nim.
Není jasné, jak jsou vozidla chráněna zepředu a zezadu – zda je v krytu nějaké pletivo nebo řetězové oplocení, které by pomohlo chránit otevřené strany přístřešku před průnikem dronu.
Elektronický boj
Poslední zaznamenaný exemplář byl také zjevně vybaven všesměrovou rušičkou proti dronům s osmi anténami. Jde v podstatě o kombinaci několika rušiček sestavených tak, aby pokryly celý prostor kolem vozidla.
Toto i podle ukrajinských zdrojů poměrně efektivní zařízení se objevuje na dalších ruských tancích a obrněných vozidlech stále častěji (a někdy se objevují konstrukce ještě výrazně podivnější). Mělo by v podstatě sloužit k tomu, aby se drony v určitém okruhu od vozidla staly neovladatelnými, protože „přehluší“ signál mezi operátorem a strojem.
Dosah není veliký, bývá řádově od desítek po několik stovek metrů. Dostatečně výkonná rušička na prvním voze dokáže tedy alespoň do jisté míry ochránit i vozidla za ním.
Ruská strana se tzv. elektronickému boji věnovala v minulosti zevrubněji než Ukrajina (a zřejmě i víc než většina západních armád) a i některé ukrajinské zdroje tvrdí, že ho má obecně na vyšší úrovni než ukrajinská armáda. Ale podobná tvrzení je těžké ověřit. Podle jiných údajů (příklad) ukrajinské drony jsou obecně úspěšnější než ruské.
I když účinnost rušiček roste a na bojišti jich je stále více, zároveň se stále častěji objevují zprávy o zkouškách dronů naváděných v poslední fázi letu autonomně. Tedy drony, které mají na palubě počítač vybavený softwarem na rozpoznávání obrazu. Operátor tedy může vybrat cíl, a i když pak ztratí s dronem spojení, ten k němu doputuje sám. Ale toto řešení jinak relativně levné drony pochopitelně prodraží.
Podivný zajatec
Ukrajinským oddílům se podařilo v Doněcké oblasti ukořistit poškozený kuriózně vyhlížející ruský tank. Systém na jeho střeše, který vypadá jako sbírka náhodně sebrané elektroniky, je ve skutečnosti obrana proti dronům.
V každém případě ale význam elektronického boje roste, o tom není pochyb. Podle analytika Micheala Kofmana, který na ukrajinskou frontu podnikl několik cest, se minimálně na ukrajinské straně stále více klade důraz na kvalitu FPV dronů. Ta nejjednodušší zařízení protivník dokáže rušit spolehlivě, a tak se používají dražší, ale odolnější.
Vyšší cena ovšem velmi pravděpodobně povede ke snížení počtu dostupných dronů. Těžko si představit, že by Ukrajina dokázala vyrobit desítky tisíc dronů, kdyby jejich cena byla několikanásobně vyšší než dnes.
Drony nejsou vše
I když tedy „želví tanky“ zatím v nasazení uspěly, je poměrně obtížné si představit, že by budoucnost tanků vypadala právě takto. Mimo jiné proto, že drony pro ně nejsou tím nejobávanějším protivníkem.
I když internet je plný záběrů zničené techniky, ve skutečnosti podle svědectví z obou stran fronty většina dronových operací skončí neúspěchem. Dron buď z nějakého důvodu selže, nebo cíl mine. Ruský telegramový kanál Seňja a sovy uvádí, že v nejlepším případě zasáhnou cíl tři drony z deseti, tedy úspěšnost maximálně 30 procent. Ukrajinský výrobce FPV dronů AirUnit pro tamní média uvedl, že úspěšný zásah se dostaví ve zhruba 10 procentech případů.
A přitom to pochopitelně není tak, že by byl zasažen vždy opravdu drahý kus protivníkovy techniky či jiný lákavý cíl. A i pokud byl zasažen, neznamená to, že by byl nutně zničen, či vážně poškozen (viz třeba už starší případ ukrajinského děla, které po zásahu potřebovalo jen „vyměnit gumu“).
V případě operací u Krasnohorivky je také situace minimálně do jisté míry zkreslena nedostatkem jiných zbraní na ukrajinské straně. Kdyby měli obránci k dispozici dost protitankových střel či dělostřelecké a minometné munice, ruská kolona by se k cíli nedostala, napsal na Twitteru zahraniční bojovník vystupují pod přezdívkou Kriegforscher, jehož jednotka na úseku působí. Proti zásahu Javelinem či jinou střelou plechová konstrukce nepochybně příliš nepomůže.
Fronta se mění v zónu, kde pěšák nepřežije
Válečný bloger předpovídá, že se ukrajinské bojiště do půl roku změní v místo, kde pěšák ve dne na povrchu nemá šanci přežít. Důvodem jsou všudypřítomné drony, kterých bude ještě přibývat. Povede se tedy nakonec boj na krátkou vzdálenost na dálku řízenými roboty?
Na druhou stranu, prostředky elektronického boje nejspíše k výbavě vozidel patřit budou. I proto, že mají plošný efekt. Drony jsou totiž snad ještě účinnější proti pěchotě než proti obrněncům. Vozidla mají alespoň nějaký pancíř a drony v roce 2024 na Ukrajině ve velké části případů likvidují opuštěné obrněnce, které znehybnily například miny, dělostřelba, protitankové střely (a někdy pochopitelně třeba i předchozí drony).
Ale pěšáci v otevřeném terénu (nebo i otevřeném zákopu) velkou šanci na únik nemají. Kamikadze drony dnes přitom útočí i na jednotlivé muže. V některých případech dokonce létají ve skupinách, ve kterých mají drony různé typy nálože (střepinové, termobarické), aby si mohly poradit s různými typy krytů, ve kterých se muži mohou schovat.
Tanky či jiná vozidla vybavená rušičkami je mohou alespoň do jisté míry ochránit. Přinejmenším do té doby, než se drony naučí útočit i bez dohledu člověka. Ale k tomu alespoň zatím vývoj v ukrajinské válce nedospěl.
