Článek
Zatímco probíhají přípravy na červencový summit NATO, jméno hlavní hvězdy už je známé. Svou účast potvrdil americký prezident Donald Trump, který nadále omezuje bezpečnostní závazky vůči Evropě.
Dlouhodobě se také netají tím, že je s fungováním Aliance nespokojený. Otřesy v Evropě tak postupně způsobují různé kroky, ať už šlo o plán stažení amerických sil z Německa kvůli neshodám mezi Trumpem a kancléřem Friedrichem Merzem, nebo i ostrá slova na adresu evropských lídrů.
Nedávno se objevily také zprávy, že Spojené státy plánují snížit na polovinu počet svých sil pro hluboký úder přidělených do Evropy, včetně letadlových lodí, strategických bombardérů a dalších bojových letounů.
Čerstvě deník The New York Times (NYT) informoval o dokumentu americké vlády, který počítá s razantním snížením techniky rozmístěné v Evropě. Počet stíhaček F-16 a F-15E by měl klesnout o třetinu ze 150 na 100, průzkumných letadel bude místo 25 jen 16, přemístí se zřejmě i válečné lodě a bombardéry.
Podrobně o novém dokumentu:
„Trump zastává vůči Evropě a NATO velmi kritický pohled prakticky od chvíle, kdy začal veřejně vystupovat k politickým tématům, tedy už od konce 80. let,“ říká pro Seznam Zprávy analytik François Heisbourg, hlavní poradce londýnského Mezinárodního institutu pro strategická studia. Rozhovor vznikl ještě před zveřejněním zprávy NYT.
„Starý svět je pryč. Spoléhat se na Spojené státy v oblasti obrany už není realistická strategie,“ je přesvědčený autor knih Svět bez Ameriky nebo Návrat války do Evropy.
Jak vážně by podle vás měli Evropané brát nedávné výroky Donalda Trumpa o stažení amerických vojáků z Německa? Zažilo už NATO v minulosti podobné situace, nebo jde o něco zásadně odlišného?
Tohle je zásadně odlišná situace a Evropané by ji měli brát velmi vážně. Možné stažení vojáků z Německa totiž americký prezident prezentuje jako formu trestu, a to není partnerství, na které jsme byli zvyklí.
Z americké strany v tomto případě nejde jen o snahu optimalizovat vojenské rozmístění nebo výdaje na obranu. Jde o přímou odvetu za výroky kancléře Merze, což je nebezpečné.
Takže ano, v tomto ohledu jde o poměrně bezprecedentní situaci. Teprve se ukáže, kam až může zajít, ale rozhodně je velmi vážná. Z vojenského hlediska se navíc týká především schopností americké armády provádět z evropského území údery na dlouhou vzdálenost, tedy jedné z klíčových součástí americké vojenské přítomnosti v Evropě.
Diskutovalo se také o tom, že některé státy na východním křídle NATO se snaží jednat o tom, aby případně hostily tyto přemístěné jednotky. Považujete za realističtější scénář jejich přesun do jiných evropských zemí, nebo spíše očekáváte širší omezení americké vojenské přítomnosti v Evropě?
V tuto chvíli vidíme například záměr Spojených států nenasadit v Polsku obrněnou brigádu divize americké armády.
Trend ve Washingtonu tedy směřuje spíše ke snižování závazků na východním křídle, nikoli k jejich posilování. Nepředpokládám, že by chtěly Spojené státy selektivně reagovat na jednotlivé státy.
Trump a Polsko
Média v polovině května informovala, že Spojené státy stoply vyslání bojového uskupení tankové brigády do Polska. Mělo jít o 4 tisíce vojáků. Plán byl pozastaven, přestože většina vybavení jednotky již byla odeslána do Evropy.
Polští politici i představitelé armády uklidňovali, že rozhodnutí neznamená zmenšení amerického kontingentu v Polsku. „Jde o to, že 2. obrněná brigádní bojová skupina Black Jack Brigade, která měla do Polska přijet na devět měsíců, zůstane v USA, ale 4 tisíce amerických vojáků, kteří jsou již v naší zemi, tu zůstane o těchto devět měsíců déle,“ citoval server Onet generála Jarosława Gromadzińského.
Jaký signál to podle vás vysílá Rusku? Právě to je na východním křídle NATO jedním z hlavních témat diskuzí.
Signál je poměrně jednoznačný: Spojené státy omezují svůj závazek k obraně Evropy. To je samozřejmě něco, co Rusko vítá. Pro Kreml to v podstatě je, jako by každý den slavili Vánoce.
Když se podíváme na širší souvislosti, jak Donald Trump mění povahu NATO a transatlantických vztahů?
To jsou vlastně dvě odlišné otázky, začnu tou první. Donald Trump bezpochyby přispěl k růstu obranných výdajů v Evropě. Spolu s Vladimirem Putinem sehrál v tomto ohledu velmi významnou roli.
Paradoxní ovšem je, že americký prezident zřejmě předpokládá, že vyšší evropské výdaje na obranu povedou k větším nákupům americké vojenské techniky. To se ale pravděpodobně nestane, protože evropští daňoví poplatníci většinou preferují, aby jejich peníze vytvářely pracovní místa v Evropě, nikoli ve Spojených státech. V tomto smyslu tedy Trump skutečně významně proměnil povahu transatlantických vztahů.
Pokud jde o druhou otázku, která s tou první souvisí, ale analyticky je odlišná, Donald Trump zastává vůči Evropě a NATO velmi kritický pohled prakticky od chvíle, kdy začal veřejně vystupovat k politickým tématům, tedy už od konce 80. let. Není to proto žádné překvapení.
Aliance a spojenecké vztahy nejsou něčím, čemu by přikládal zvláštní význam. Jeho představa zahraniční a bezpečnostní politiky je postavena na jiných principech. V tomto směru se transatlantické vztahy proměnily velmi hluboce, protože Trump jednoduše nevěří v hodnotu spojeneckých závazků a aliančních vztahů.
Myslíte si, že evropské země už pro posílení vlastní obrany dělají dost? A uvědomují si naplno, že Spojené státy vůči Evropě mění svůj přístup?
Záleží na tom, o kterých zemích mluvíme. V západní Evropě je odpověď jednoznačně ano. Stále více se vychází z předpokladu, že Evropané budou muset ve velké míře spoléhat sami na sebe. Tomu odpovídá jak růst obranných výdajů, tak snaha o navýšení výroby v obranném průmyslu.
V Polsku je situace o něco složitější. Stále tam přetrvává silné přesvědčení, že americká přítomnost je dlouhodobá a že Spojené státy v regionu zůstanou. Otázkou ovšem je, jak dlouho tento předpoklad vydrží.
Na Ukrajině a v pobaltských státech je naopak poměrně rozšířený názor, že Spojené státy jsou dnes spíše součástí problému než součástí řešení.
Jak Trump proměnil vztahy se státy NATO
Nástup Donalda Trumpa zamíchal vztahy s americkými spojenci v Severoatlantické alianci. Bezpečnostní záruky přestaly být jistotou a řada lídrů hledala cestu, jak si získat přízeň šéfa Bílého domu. V mapě shrnujeme hlavní proměny.
Zároveň je ale zřejmé, že pobaltské státy se stále snaží přízeň Spojených států udržet.
Samozřejmě, že ano. Ale z toho, co slyším od svých pobaltských kolegů nebo co lze vyčíst z veřejných prohlášení, vyplývá, že se tam vychází z pracovního předpokladu, že Spojené státy nemusí být v momentě, kdy budou potřeba, přítomny.
Je tam větší míra uvědomění, že se svět změnil, a to ještě více než v Polsku. To platí samozřejmě i pro Ukrajinu. Způsob, jakým s Ukrajinou jednal prezident Trump, samozřejmě příliš nepřispívá k důvěře ve spolehlivost americké podpory pro Ukrajinu.
Bude Evropa schopná výpadek americké pomoci v některých ohledech dostatečně nahradit? A jak dlouho to může trvat?
Pokud mluvíme o penězích, počtech vojáků nebo o množství vojenské techniky na místě, odpověď zní ano, nahraditelní jsou. Ve skutečnosti to není až tak zásadní problém. Slabinou Evropy je spíše nedostatek kapacit v některých oblastech, to znamená velení a řízení, zpravodajské schopnosti - těch není v Evropě dostatek.
Nedostatečné jsou také kapacity pro doplňování paliva za letu, schopnosti hlubokých úderů nebo integrovaná protivzdušná obrana. A jejich nahrazení bude trvat několik let.
Samozřejmě existuje ještě další faktor: samotné Spojené státy mají potíže udržet vlastní vojenské zásoby.
Spotřeba munice a dalších prostředků během války v Íránu byla mimořádně vysoká. Za pouhé čtyři týdny USA spotřebovaly více prostředků protivzdušné obrany a schopností hlubokého úderu, než kolik jich dodaly Ukrajině za čtyři roky.
Washington zároveň informoval své evropské partnery, že vybavení objednané z USA - zejména systémy protivzdušné obrany jako Patriot - nebude v dohledné době dodáno, protože ho sám nemá dostatek. To představuje další problém.
Nejde tedy jen o to, že vztahy jsou velmi špatné nebo že Spojené státy ztrácejí zájem o Evropu. Problém je i v tom, že americký obranný průmysl není schopen současně pokrýt závazky v Asii a Tichomoří, na Blízkém východě i v Evropě.
Když se podíváme pět, deset let dopředu, očekáváte, že se Evropa stane strategicky nezávislejší na Spojených státech?
Ať už chce, nebo nechce, Evropa už nemůže spoléhat na to, že jí závislost na Spojených státech vyřeší otázky obrany. Dlouhou dobu řada evropských zemí, zejména Německo, věřila, že může mít levnou obranu fakticky „pojištěnou“ americkým daňovým poplatníkem. To už skončilo.
Německo ještě před několika lety vydávalo na obranu kolem jednoho procenta HDP. Jen několik zemí, jako Velká Británie nebo Francie, bylo v tomto ohledu dál. Starý svět je pryč. Spoléhat se na Spojené státy v oblasti obrany už není realistická strategie.
Stejný názor dnes slyšíte ve Washingtonu, stejně jako v Paříži nebo Berlíně - jde o zásadní změnu paradigmatu a Evropané, ať už se jim to líbí, nebo ne, budou muset zaplatit za svou strategickou autonomii.
Někteří experti říkají, že i pokud Trump z Bílého domu odejde, neznamená to, že se vztahy v NATO vrátí tam, kde byly před jeho nynějším funkčním obdobím. Souhlasíte?
Ano, a právě to je podstatné. Mnoho z toho, o čem jsem mluvil, není na Trumpovi závislé.
Samotný fakt, že Spojené státy nedokážou současně plnit své závazky v Asii a Tichomoří, na Blízkém východě i v Evropě, je objektivní realita. To není nějaký „trumpovský“ výmysl.
