Hasičákem na židy. Jak nenávist táhne k moci polského extremistu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když letos v listopadu procházel Varšavou tradiční Pochod nezávislosti, jehož se účastní vlastenci, ale i nacionalisté a pravicoví extremisté, poutal na konci trasy pozornost obrovský nafukovací hasicí přístroj.

Na první pohled by si člověk mohl myslet, že jde o informační stánek hasičů. Jenže nešlo. Hasičák má v Polsku už několik měsíců zcela jiný význam.

Stal se symbolem nového radikálního hnutí, které si našlo své místo na politické mapě Polska. Oficiálně se jmenuje Konfederace Koruny polské, neformálně si však říká Široká hasičáková fronta.

V aktuálních průzkumech posiluje a její podpora se pohybuje kolem osmi a devíti procent.

V čele „Fronty“ je europoslanec Grzegorz Braun. Právě on stojí za příběhem s hasičákem, který poskytl jeho hnutí zakladatelský mýtus.

Před dvěma lety, ještě coby poslanec polské sněmovny (Sejmu), v parlamentních kuloárech práškovým hasicím přístrojem uhasil svíčky na chanukiji – svícnu, který se zapaluje během židovského svátku Chanuka. Celou chodbu zaplnil prášek a několika lidem se udělalo nevolno.

Ceremoniál patří k polské parlamentní tradici. Jde o symbol respektu k náboženství a připomínku židovské přítomnosti v polských dějinách.

Podle Brauna ovšem bylo zapalování židovského svícnu „satanistickým obřadem“. Ostatně na antisemitismu poslanec svou politickou identitu staví dlouhodobě.

Už dřív vtrhl na přednášku historika o holokaustu v Polsku a zničil tam mikrofon i reproduktory. Židy také nazval „nepřáteli Polska“ a obvinil je, že chtějí „nepřátelsky ovládnout“ polské území a etnické Poláky uvrhnout do rezervací.

Antisemitismus je i v základu „hasičákové fronty“. A nejen ten.

Směřování hnutí se dá asi nejlépe zachytit pohledem na jeho e-shop. Nabízí na něm hrnečky s chanukijí a hasičákem a taky trička, na kterých nechybí hesla o „polexitu“, tedy vystoupení Polska z Evropské unie nebo o stopce „ukrajinizaci“ Polska.

Na dalších stranických předmětech jsou přeškrtnuté izraelské vlajky a slogany proti sionismu a hesla jako „Potrat je zločin“ nebo „Zelená je nová rudá“.

Nechybí ani homofobní hrnečky s „normální rodinou“, která se pod deštníkem chrání před duhovým deštěm. Uzavírá to tričko s nápisem „Pryč s komunismem, pryč s židokomunismem, pryč s eurokomunismem“.

Do Braunova politického světa patří i systematické popírání závažnosti pandemie covidu-19 i zpochybňování samotné existence covidu. Šířil konspirace o „covidové diktatuře“ a „globálním experimentu na lidech“.

Očkování označil za nebezpečné, nevyzkoušené a vnucované násilím. V jeho rétorice se opakovaly motivy o „genocidě Poláků injekcí“.

Braun se za fašistu neoznačuje, ale jeho politika s fašismem v klíčových rysech silně souzní. Jeho Konfederace staví na výrazném euroskepticismu, nacionalismu, protiukrajinské politice, xenofobii, otevřeném antisemitismu, homofobii a konspiracích.

Co naopak v jeho politice chybí? Odpor proti agresi Ruska a jeho jasné označení jako nepřítele. To je totiž v polské politice kvůli historickým zkušenostem dlouhodobý standard.

Jenže Braun putinovské Rusko systematicky zbavuje viny a odpovědnosti za vpád na Ukrajinu. Do role viníků války naopak staví Západ a Kyjev, čímž fakticky přebírá hlavní teze kremelské propagandy. V jeho světě není hlavním nepřítelem diktátor Vladimir Putin, ale „liberální Západ“.

To vše rámuje Braunův velmi specifický projev. Používá archaizující, patetický a knižní jazyk, který působí jako směs starší polštiny, katolického kázání, vlastenectví 19. století a konspiračního pamfletu.

Pronáší dlouhé věty, které jsou rytmizované a často teatrální. Mluví pomalu, s důrazem na každé slovo a působí spíš jako herec v roli proroka. V jeho projevech je patos, hněv, ironie i výhrůžky zároveň – často v jedné větě.

Na veřejnosti, v parlamentu i na mítincích zásadně zdraví katolickým pozdravem „szczęść Boże“, jenž je v současném Polsku obvyklý hlavně pro kněze. V překladu znamená Zdař Bůh. Braun tím dává najevo, že není sekulární politik.

„Braunovo hnutí cílí na tradiční polský lidový antisemitismus, který existuje i bez přítomnosti židů v zemi,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy historik a polonista Jan Škvrňák.

„Grzegorz Braun je v poslední době vnímaný jako důraznější zastánce polských zájmů vůči Ukrajině než krajně pravicová Konfederace nebo konzervativní prezident Karol Nawrocki a strana Právo a spravedlnost,“ dodává Škvrňák, který se Braunovi věnuje i v publikaci Polsko na rozcestí: Politické dějiny 1981-2024.

Braunově straně teď podle polonisty otevírá cestu oslabení strany Právo a spravedlnost (PiS), kterou tíží korupční aféry a útěk jejích politiků před stíháním do Maďarska.

„Konfederace i Braunova Konfederace Koruny polské jsou zároveň volbou na protest proti dominanci dvou hlavních stran: Občanské koalici premiéra Donalda Tuska a PiS Jarosława Kaczyńského,“ doplňuje.

V 80. letech během studií Grzegorz Braun působil v protikomunistickém odboji. Po změně režimu se živil jako režisér především dokumentárních filmů. „Od počátku století se postupně ocitl na krajní pravici, a spojil v sobě ultrakonzervatismus, ultrakatolicismus, monarchismus a antisemitismus s konspiračními teoriemi,“ přibližuje Škvrňák.

V politice se snažil prosadit dlouho, ale podařilo se mu to až při sjednocení národovců a libertariánů do Konfederace, za kterou se Braun v letech 2019 a 2023 dostal do Sejmu.

Loni za Konfederaci uspěl ve volbách do Evropského parlamentu, ale strana ho nakonec kvůli jeho přílišné radikalizaci vyloučila.

On pak letos sólo kandidoval v prezidentských volbách. A zadařilo se mu nad očekávání. Politickému extremistovi, který o svých nenávistných názorech otevřeně hovoří, dalo hlas milion a čtvrt lidí, tedy přes šest procent hlasujících. „Od té doby je relevantním hráčem polské politiky,“ říká Škvrňák.

Podpora Braunova hnutí podle průzkumů roste a zřejmě ještě zesílí. V prosinci totiž začal soudní proces, ve kterém se europoslanec prezentuje jako oběť spiknutí organizovaného ideologickými odpůrci a židy.

Obžaloba proti Braunovi se netýká jen uhašení chanukových svící v Sejmu, ale i incidentu z roku 2022, kdy vtrhnul do nemocnice a napadl „pandemického“ exministra zdravotnictví.

Další obvinění se týká vpádu na přednášku v Německém historickém institutu v Krakově, poškození techniky a vyhození vánočního stromku ozdobeného symboly Ukrajiny, Evropské unie a hesly na podporu LGBT+ lidí.

Braun své jednání interpretuje jako „obranu Poláků před covidovým režimem a rituálním násilím“. Během přestávky se na chodbě soudu se svými stoupenci v kruhu modlil.

„Bránil jsem své krajany před rituálním, doslova i přeneseně, projevováním židovské nadřazenosti na území Polské republiky, na místě tak zásadním, klíčovém a centrálním pro tvorbu práva v Polsku,“ zdůvodňoval bez skrupulí svůj útok na chodbách parlamentu.

Hasičáku jako symbolu se Braun nevzdává ani během adventu. „Zapalujeme první adventní svíci, tu, která vyrůstá z naší katolické tradice. Držme se toho, co je naše. A to, co je cizí a nepatří sem… s tím je vždy potřeba se vypořádat,“ napsal na první adventní neděli v příspěvku s fotografiemi adventního věnce a incidentu ze Sejmu.

Doplnil to emotikonem hasicího přístroje, se kterým chce ve volbách v roce 2027 dobýt silnější pozici v Sejmu. I když je teď pro ostatní polské konzervativce příliš toxický, v povolební matematice mohou být jeho poslanci nepostradatelní. S tím Braun i počítá.