Od Orbána do ruského satelitu. Pátrání po polském poslanci pokračuje

Z Budapešti zmizel letos v květnu téměř stejně tiše, jako se tam předloni objevil.

Když maďarská vláda Viktora Orbána letos na jaře padla, přišel stíhaný polský politik Marcin Romanowski o politický azyl, cestovní doklady i jistotu, že zůstane mimo dosah polské justice.

Dlouho po něm nebylo ani stopy. Teď polský premiér Donald Tusk tvrdí, že si poslanec zvolený za opoziční stranu Právo a spravedlnost (PiS) našel nové „útočiště“.

Spekulovalo se o Srbsku i Spojených státech, kam z Budapešti před stíháním utekl Romanowského dřívější šéf, exministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro.

Romanowski má však být v Podněstří, tedy v neuznaném proruském útvaru sevřeném mezi Moldavskem a Ukrajinou, kde evropské zatykače prakticky neplatí.

Politici čelí v Polsku stíhání v rozsáhlé kauze údajného tunelování Fondu spravedlnosti. Prokuratura tvrdí, že z peněz původně určených obětem trestných činů odcházely stovky milionů zlotých ke spřízněným konzervativním organizacím.

Romanowského viní mimo jiné z účasti v organizované zločinecké skupině a manipulace s dotačními výzvami. Hrozí mu až 25 let vězení.

Jak Ziobro, tak Romanowski vinu odmítají a tvrdí, že jde o stíhání na politickou objednávku. A případ se během dvou let proměnil v symbolický problém pro obě hlavní politické síly v Polsku.

PiS musí vysvětlovat, proč se dva jeho prominentní členové ocitli na útěku přes orbánovské Maďarsko až do trumpovských Spojených států, respektive proruského Podněstří.

Tuskova vláda zase čelí kritice, že přes sliby o rychlém „zúčtování“ s kauzami minulé vlády nedokázala zmíněný tandem dostat před soud.

Marcina Romanowského zadržela prokuratura poprvé v létě 2024, soud ho ale po několika dnech kvůli procesní chybě propustil. Znovu mohli žalobci zasáhnout až poté, co poslanec přišel o imunitu člena Parlamentního shromáždění Rady Evropy.

A když bylo v prosinci 2024 jasné, že se vyšetřování blíží do další fáze a soud souhlasil s vazebním stíháním, po poslanci se slehla zem.

Policie pátrala dokonce i v církevních objektech. Bez úspěchu. Po několika dnech pátrání vydal soud evropský zatykač.

Pak přišel zvrat. „Maďarská vláda vyhověla žádosti poslance Marcina Romanowského a poskytla mu mezinárodní ochranu,“ oznámil jeho advokát Bartosz Lewandowski.

Krátce nato informaci potvrdil i šéf kanceláře tehdejšího maďarského premiéra Viktora Orbána Gergely Gulyás. Budapešť tvrdila, že Romanowski nemůže v Polsku očekávat spravedlivý proces.

Šlo o unijní precedent a Varšava reagovala ostře. Ministr zahraničí Radosław Sikorski označil rozhodnutí za „nepřátelský akt“ vůči Polsku a předvolal si maďarského velvyslance.

Nic to ale nezměnilo. Orbánova vláda se postavila za tvrzení Romanowského a Ziobra, že Tusk zneužívá justici proti politickým odpůrcům.

Ještě letos na jaře působil Romanowski v Budapešti suverénně. Novináři věděli, kde bydlí, a bylo možné ho potkat i při nákupech. Nenosil čepici ani tmavé brýle a před otázkami v polštině neutíkal.

Koncem dubna vystoupil po boku Miklóse Szánthóa, šéfa provládního orbánovského think tanku Centrum pro základní práva (Alapjogokért Központ), při představení nového Polsko-maďarského institutu svobody.

Organizace slibovala bránit národní suverenitu, bojovat proti „bruselskému centralismu“ a podporovat konzervativní síly. Romanowski se stal její nejviditelnější polskou tváří.

Později maďarský investigativní server Átlátszó odhalil, že institut dostal ze státních peněz 350 milionů forintů, v přepočtu 23 milionů korun. Z majetkového přiznání Romanowského pak vyplynulo, že za práci v institutu inkasoval 17,5 milionu forintů (1,2 milionu korun).

Značná část prostředků určených na odměny ale podle novinářů skončila u blíže neurčené „maďarsko-polské pracovní skupiny“, o jejíchž členech ani výsledcích práce nejsou veřejně známé informace.

S přelomovými dubnovými volbami a pádem Orbánovy strany Fidesz se začala hroutit i ochrana, kterou Maďarsko dvěma nejznámějším polským uprchlíkům poskytovalo.

Nová vláda Pétera Magyara během několika týdnů přezkoumala rozhodnutí o udělení azylu. Romanowski o něj přišel. Maďarské úřady mu odebraly status uprchlíka i cestovní doklady.

Stejný osud potkal i Zbigniewa Ziobra s manželkou Patrycjou Koteckou.

Pak se po Romanowském znovu slehla zem.

Spekulovalo se, že by mohl odejít do Srbska, kde Orbánova vláda dlouhodobě udržovala úzké vztahy s režimem prezidenta Aleksandara Vučiće. Objevily se i úvahy o Spojených státech, kam odcestoval Ziobro.

Několik měsíců ale nikdo nevěděl, kde bývalý polský náměstek skutečně je.

První stopa přišla až minulý týden. K varšavskému soudu dorazila Romanowského žádost o záruku, že ho po návratu do Polska policie okamžitě nezatkne.

A tady začíná pátrání.

Na obálce totiž bylo razítko z Tiraspolu, hlavního města Podněstří. Romanowského advokát odmítl sdělit, kde se jeho klient nachází. Potvrdil pouze, že pobývá mimo území Evropské unie.

Strana PiS mezitím tvrdila, že samotné razítko na obálce ještě neznamená, že ji z Podněstří skutečně odeslal právě Romanowski.

Postupně ale začaly přibývat další indicie. Premiér Donald Tusk po úterním jednání vlády oznámil, že podle informací partnerských zpravodajských služeb se Romanowski nachází v Tiraspolu „s 99% jistotou“.

„Samotný tento fakt je dostatečným komentářem nejen k panu Romanowskému, ale i k celé politické formaci, která takové lidi využívala, kryla a dodnes kryje,“ řekl Tusk na adresu nejsilnější opoziční strany.

Úzký pruh země mezi Moldavskem a Ukrajinou se po rozpadu Sovětského svazu odtrhl od Kišiněva a dodnes funguje jako neuznaný stát s vlastní vládou, armádou i policií. Pro člověka prchajícího před evropským zatykačem jde o jedno z nejbezpečnějších míst v Evropě.

Deník Gazeta Wyborcza v úterý přinesl vlastní zjištění. S odvoláním na zdroje z polských bezpečnostních služeb napsal, že Romanowski byl v Tiraspolu skutečně spatřen a vede tam „normální život“.

Deník zároveň uvedl, že se mohl pohybovat s pomocí místních katolických struktur. Podle jeho zdrojů měl využívat zázemí kněží z řádu Sercánů, kteří v Podněstří spravují pět farností, včetně jedné přímo v Tiraspolu.

Řád to důrazně odmítl. „Nedošlo k žádnému kontaktu ze strany Romanowského ani jeho okolí. Duchovní o ničem takovém nevědí. Jsou to naprosté nesmysly vycucané z prstu,“ řekl deníku Fakt mluvčí polské provincie sercánů Włodzimierz Płatek.

Tím otázky neskončily.

Investigativní server Oko.press upozornil, že dopis soudu sice nese tiraspolské razítko, podle dostupných údajů však mohl být fakticky podán až o několik dní později v poštovní pobočce v Benderech, druhém největším městě separatistického regionu.

Server proto upozorňuje, že samotná obálka není definitivním důkazem Romanowského pobytu a nelze vyloučit ani promyšlenou právní strategii.

Tusk ve středu doplnil, že se polské úřady snaží Romanowského pohyb sledovat. Přiznal ale, že případné dopravení bývalého náměstka do Polska nebude jednoduché.

„Snažíme se situaci diskrétně a opravdu profesionálně monitorovat a nevylučuji, že najdeme způsob, jak ho dostat do Polska,“ řekl.

Polsko sice může požádat o vydání Romanowského Moldavsko, to ale Podněstří fakticky nekontroluje. S tamními separatistickými úřady Varšava jednat nemůže a evropský zatykač tam nemá praktickou vymahatelnost.

Bývalý šéf polské protikorupční centrály CBA Paweł Wojtunik, který v minulosti v Moldavsku působil, upozornil na roli Ruska v případu. „Do Podněstří není možné vstoupit, natož tam žít, bez souhlasu místní KGB, která je přímo řízena ruskou GRU a FSB,“ napsal na sociální síti X.

Právě to posouvá celou kauzu od diplomatického problému mezi Varšavou a Budapeští k podezření, zda se bývalý náměstek polského ministra spravedlnosti neocitl na území kontrolovaném Ruskem.