Polské prezidentské volby může rozhodnout zklamání žen a mladých

/Od zvláštního zpravodaje z Varšavy/

Tentokrát volby nevyhrají pozitivní hesla, ale rozhodne to, kolik voličů je z politiky otrávených a kolik motivovaných odporem ke kandidátovi druhé strany.

Navzdory možné záměně s letošním podzimním Českem je řeč o Polsku, které bude za dva týdny volit v prvním kole prezidentských voleb. Favorité na postup do kola druhého jsou liberální varšavský primátor Rafal Trzaskowski a konzervativec Karol Nawrocki.

Podle Tomasze Słomky, politologa z Varšavské univerzity, se kterým Seznam Zprávy v polské metropoli nedávno mluvily, nemá Trzaskowski výhru jistou. „K volbám pravděpodobně nepřijdou zklamaní mladí voliči, zklamané ženy a lidé s vyšším vzděláním z velkých měst, kteří od nové koalice Donalda Tuska očekávali výrazné změny. Pro Trzaskowského je to velký problém,“ říká expert.

V rozhovoru probíráme i další politickou proměnu premiéra Donalda Tuska. Elastický politik se totiž programově přiblížil svému největšímu rivalovi, když nedávno oznámil obrat v hospodářské politice.

Je polská společnost před prezidentskými volbami mobilizovaná, nebo naopak demobilizovaná? Vláda Donalda Tuska při nástupu mnoho slibovala, ale zásadní změny zatím zůstávají u ledu.

V roce 2023 panovalo mezi odpůrci strany Právo a spravedlnost (PiS) přesvědčení, že když se porazí ve volbách, všechno se začne tak pěkně skládat a že nová vládní koalice změní Polsko jedním lusknutím, rychle a radikálně. Ukázalo se, že však není možné.

Strana PiS po sobě zanechala minové pole plné nástrah – například v oblasti soudnictví, jehož náprava potrvá roky. Koalice je navíc politicky dost široká, od konzervativců po levici, takže je jasné, že se nedá prosadit všechno najednou. Pokud by se podařilo prosadit registrovaná partnerství, liberalizace potratových zákonů už pravděpodobně neprojde – a naopak.

Do téhle chvíle ale není nic z toho.

Myslím, že volební účast nebude nijak výrazně nízká, odhaduju, že blízko 60 procent. Otázkou ale zůstává, kdo k volbám nepřijde. Pravděpodobně nepřijdou zklamaní mladí voliči, zklamané ženy a lidé s vyšším vzděláním z velkých měst, kteří od nové koalice očekávali výrazné změny.

Čili Rafał Trzaskowski může mít problém? Má se přeci za to, že právě mladí lidé a ženy rozhodli o výsledku parlamentních voleb 2023.

Pro Trzaskowského je to velký problém a i kvůli tomu se domnívám, že nakonec volby vyhrát nemusí. Nyní je mezi ním a Karolem Nawrockým v průzkumech rozdíl zhruba šest až sedm procentních bodů, což není mnoho.

Na druhou stranu, prezident Bronisław Komorowski vstupoval do prezidentských voleb 2015 jako jasný favorit a adept na výhru v prvním kole a nakonec prohrál s neznámým europoslancem Andrzejem Dudou.

Politici by se měli učit ze zkušeností svých předchůdců. Teď jsme v situaci, kdy nevíme, jak budou volit nerozhodnutí voliči, kterých je zhruba osm procent. Také bude ve druhém kole záležet na tom, jak se zachovají voliči Sławomira Mentzena (kandidát krajně pravicové Konfederace, pozn. red.). Podle mě zhruba polovina z nich zůstane doma a druhá polovina dá ve druhém kole hlas Karolu Nawrockému. Také záleží, jak se zachovají levicoví voliči, kteří z trucu nemusí ve druhém kole přijít.

Jaká témata zatím dominují prezidentské kampani?

Těší mě, že stále více lidí opakuje mou výzvu, aby se v Polsku přímé prezidentské volby zrušily. Přímé volby neodpovídají tomu, jaké ústavní pravomoci má prezident. Prezident v zemi nevládne, ale na základě přímého mandátu si myslí, že je spoluvládce. I kvůli tomu pak volební kampaň odpovídá spíš kampani na premiéra, a ne prezidenta.

Hlavním tématem je kvůli válce na Ukrajině bezpečnost. Dalším problémem, který se objevil znenadání, je úřadování amerického prezidenta Donalda Trumpa, které nám obrátilo myšlení o bezpečnosti vzhůru nohama. Mysleli jsme, že se nic nezmění, ale ukázalo se, že Amerika už není předvídatelná, zpochybňuje dosavadní bezpečnostní architekturu a Evropa musí hledat nové řešení. S tímhle problémem se musí poprat i naši kandidáti.

Dál jsou to sociální otázky, jako bydlení a stavba nájemních bytů, je to civilizační vývoj a infrastrukturní projekty, jako centrální letiště a vysokorychlostní tratě a jaderná elektrárna. Je tu i téma identity Polska – to, zda máme být pevnou součástí evropského společenství, nebo zda bereme Evropskou unii jako „eurokolchoz“, což tvrdí například (krajně pravicový kandidát) Grzegorz Braun. Ten má i obsesi „židovskými spiknutími“.

V průzkumech začátkem jara vyskočil krajně pravicový kandidát Sławomir Mentzen. Dokonce se psalo, že má šanci postoupit do druhého kola. Nakonec mu ale podpora dost spadla. Proč?

Jeho kampaň nevyužila to momentum a udělala několik chyb. Mentzen se nechal uvrtat do nepříjemných témat, respektive začal odpovídat na nepříjemné otázky. Jde o úplný zákaz interrupcí, o znásilnění, které nazval „určitou nepříjemností“, a o zavedení školného na vysokých školách. U mladých lidí tím ztratil dost bodů a naštvaly se na něj ženy. I tak ale bude mít dobrý výsledek, může dostat možná kolem 12-13 procent.

Jak se zatím daří kampani Rafała Trzaskowského? Od začátku je favorit, ale poslední dobou průzkumy ukazují pokles preferencí. Zaregistroval jsem i to, že se lidé vysmívají jeho „elitářství“ - tomu, že mluví vícero jazyky. Za to, že s francouzským prezidentem Macronem mluvil francouzsky, se mu výsměšně přezdívá „Bonžúr“. Proč?

Trzaskowski v kampani jezdil do malých obcí a měl dokonce i tiskovou konferenci v poli. To však nevypadalo úplně autenticky a průzkumy neukazují, že by se mu podařilo dostat k obyvatelům venkova. Určitou podporu tam má, ale nedává mu to jistotu výhry.

Teď Trzaskowski lavíruje a vrací se k i voličům z větších měst, protože se bojí, že tam ztratí podporu – mladých lidí a žen. Při rozhovoru mi jedna z důležitých postav jeho kampaně řekla, že Trzaskowského koncepcí je umírněnost, kterou se může zalíbit vícero skupinám. Má být kandidát hlavního proudu, to ovšem ukrývá jedno riziko.

Protože se zbavil témat, díky kterým byl autentický jako liberální primátor rozvíjející se evropské metropole?

Stal se nudným, a to není lákavé. Navíc si asi myslí, že výhru už má v kapse – trochu jako Komorowski.

A co jeho konzervativní protikandidát?

Karol Nawrocki zkoušel hned několik přístupů. Nejdřív se stylizoval do nestranického kandidáta, který buduje komunity a hasí spory. Ukázalo se, že tím však nepřesvědčil své nejdůležitější voliče, a to voliče PiS. Musel proto změnit kurz a ukázat, že patří k PiS.

Pořád má však nižší podporu, než má v průzkumech samotná strana PiS, takže zatím nepřesvědčil ani všechny její voliče. Má však jistou rezervu, protože voliči PiS nenávidí Trzaskowského a ve druhém kole je to bude mobilizovat, i když se jim nevýrazný Nawrocki nezdá ideální.

Co se od Nawrockého dá očekávat? Zkusil jeho výběrem Jarosław Kaczyński zopakovat manévr z roku 2015, kdy nasadil do voleb neznámého Andrzeje Dudu?

Kaczyński možná zkoušel „vygenerovat“ mladého svěžího kandidáta, kterého strana zatím nepoužila. On navíc není úplně neznámý, protože se angažoval v historické politice a je ředitel Institutu národní paměti.

Má to i další důvod. Spousta tváří PiS byla ve vládních funkcích a je spojena s mnoha aférami a vyšetřováním. Kaczyński se mohl bát, že na vrcholu kampaně nařídí prokurátor u jeho kandidáta domovní prohlídku, a co pak. Musel najít někoho, u koho nehrozilo stíhání ani obvinění, jenže u Nawrockého si asi neprostudoval jeho životopis a vazby pořádně.

Vyšlo najevo vícero věcí včetně toho, že nezaplatil za hotelový pokoj, ale i jeho kontakty s kriminálním prostředím a podsvětím. To může odrazit umírněné voliče, kteří nebudou hlasovat pro někoho, u koho by se mohl objevit mafiánský boss.

O co hlavního v těchto volbách jde? Tuskovi o to, aby vládnul bez hrozby veta?

Donald Tusk je faktickým politickým vůdcem a chce mít v prezidentském paláci někoho, s kým nebude mít konflikty. Já si nemyslím, že Rafał Trzaskowski by jako prezident vždycky skákal podle toho, jak Tusk píská, ale určitě se s ním premiér domluví lépe, než kdyby byl prezidentem dnešní ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski. Sikorski je výraznější, charismatický, ale někdy i neomalený a nedá se uřídit.

Zároveň, pokud by Trzaskowski volby vyhrál, koalici odpadne argument či výmluva, proč neprosazuje některé své zásadní předvolební sliby. Už jim totiž nebude hrozit bezprostřední prezidentské veto. Občanská koalice by tím převzala obrovský kus odpovědnosti, protože by měla premiéra i prezidenta.

Vymlouvat by se mohli už jen na koaliční partnery, což může pro koalici znamenat otřesy.

Co je v sázce pro Kaczyńského? Otevření cesty, jak se dostat zpět k moci?

Těžká otázka. Já bych se možná ptal, zda Jarosław Kaczyński skutečně chce, aby Nawrocki vyhrál. Možná to nechce? Možná chce jen udržet světla reflektorů na PiS?

Na druhou stranu, Kaczyński může mít pocit, že by se mu Nawrocki jako prezident řídil lépe než Andrzej Duda. Předseda Kaczyński přiznal, že s prezidentem nemluvil několik let a že je na něj uražený. A to pravděpodobně kvůli tomu, že Duda nedělal vše podle Kaczyńského představ.

Nestal se v poslední době z Tuska takový semi-Kaczyński? Dělá mikromanagement, jízlivě tweetuje, převzal bezpečnostní a migrační politiku PiS, teď ohlásil repolonizaci ekonomiky hospodářství spojenou s ekonomickým etatismem, tak jak ji dělal PiS, ponechal sociální programy zavedené, které zavedl PiS… Jasně, Tusk je proevropský, ale potratová legislativa se nezměnila, registrovaná partnerství nejsou. Je tohle recept na polské voliče? Sblížení Občanské platformy s PiS?

Musíme zdůraznit, že i Donald Tusk je populista, a proto má sklony ke změnám názorů a politických vizí. Myslím, že i věděl, že pokud se stane premiérem, bezpečnostní politika na východní hranici zůstane taková jako za PiS a lidská práva půjdou stranou.

Tusk je velmi elastický politik, ovšem zároveň se své proměny snaží racionálně vysvětlovat a zdůvodňovat například zhoršením mezinárodní situace. Objevil se Trump a nejsou ekonomická pravidla, takže se na to musí reagovat onou repolonizací a přípravou různých scénářů.

Tusk během své kariéry mnohokrát měnil své pozice – byl už liberálem, pak víc konzervativcem i sociálním demokratem. Teď jde o další posun, při kterém se přizpůsobuje situaci. A on je natolik schopným a zkušeným politikem, že si s tímhle dokáže poradit, což nic nemění na tom, že je velmi elastický.