Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Zázraky se dějí jen v pohádkách,“ říká Jozef Valky o uzdravení slovenského premiéra Roberta Fica. „Dělali jsme normální medicínu jako u ostatních pacientů. Řekl bych jen tolik, že měl premiér možná větší část štěstí,“ dodává v rozhovoru pro Seznam Zprávy přednosta Kliniky anesteziologie a intenzivní medicíny v banskobystrické Fakultní nemocnici F. D. Roosevelta Jozef Valky.
Právě pod jeho vedením na klinice zachránili lídra vládnoucí strany Směr poté, co ho před rokem na výjezdním zasedání v Handlové několika střelami vážně zranil atentátník Juraj Cintula.
Valky v rozhovoru mluví o zkušenostech s konspiračními teoriemi, které se o atentátu rozšířily, ale i s polarizací slovenské společnosti.
Co říkáte na to, že někteří lidé za atentátem na Roberta Fica vidí spiknutí nebo vůbec nevěří, že k němu došlo?
Je mi smutno z toho, co lidé dokážou vymyslet a čím se dokážou zabývat. Znám takové staré přísloví, kterého si velmi vážím. Hovoří o tom, že kdyby se každý staral sám o sebe, tak by bylo o všechny lidi na světě postaráno.
Lékař Jozef Valky na archivním snímku.
V českém prostředí sociálních sítí se dá přečíst, že k průstřelům vůbec nedošlo nebo že Ficova zranění nebyla závažná. Lidé to soudí na základě pocitu, že se Fico rychle zotavil a ještě v létě se vrátil do funkce, zatímco normální člověk by takový atentát nepřežil. Může to být i tím, že nijak podrobně neinformuje o svém stavu?
Mě to samotného překvapilo, dokonce i z lékařských kruhů - dokonce i z kruhů některých mých kolegů - jsem byl zpochybňován a slyšel jsem, že to není pravda. Dokonce jsem byl obviněn, že jsme mu tajně transplantovali játra a tak dále. To jsou hlouposti, i medicínské.
O závažnosti zranění, ke kterým došlo, svědčí snad i to, že jsme premiéra operovali třikrát. Nebylo to jednoduché a chvíli jsme z toho byli dost nervózní. To, že se tak rychle zotavoval, není běžné u každého. To v pozitivním smyslu překvapilo i nás, ale zotavil se z toho.
A pokud jde o informování, víte, v tom celém chaosu, který se tu děl, když jsem vzal odpovědnost na sebe a na vlastní kliniku, dal jsem si jeden požadavek. Budu každý den informovat vedení nemocnice, protože to je náš zřizovatel. Každý den ode mě dostali zpracovanou A4 o tom, co se dělo den před tím, co se dělo ten den a co jsme plánovali s premiérem dál. Jak to probíhalo dál a co se pak ohlašovalo, to už šlo mimo mě.
To, jak o svém stavu informuje pan premiér, to je na něm – a k tomu mi nepřísluší se vyjadřovat. K atentátu ovšem došlo, ta zranění tam byla a byla závažná.
Setkáváte se osobně s konspiračními teoriemi, že jste s nemocnicí součástí nějakého komplotu a spiknutí?
Setkali jsme se s tím, ale normální člověk se s tím umí vypořádat, tedy doufám. Obdržel jsem pár telefonátů, které nejdřív začaly velmi slušně. Volající se v nich ptali, co a jak se stalo, a potom to přešlo až do expresivních nadávek a osočování, že zatajujeme věci, že to tak nebylo a že jsme udělali něco úplně jiného. To je pak nutné zavěsit, protože ti lidé jsou už dopředu přesvědčení a vy se je zkoušíte přesvědčit zbytečně. Nechtějí poslouchat, co jim říkáte, což je bohužel smutné.
Konspirační teorie o atentátu na Roberta Fica:
Dá se přežití premiéra Fica označit s nadsázkou za „zázrak“ medicíny?
Zázraky se dějí jen v pohádkách. Ale někteří řeknou, že jsme udělali zázrak, abychom si zvýšili popularitu. Ne, dělali jsme normální medicínu jako u ostatních pacientů. Řekl bych jen tolik, že měl premiér možná větší část štěstí.
Léčili jsme ho stejně jako ostatní pacienty. Tím, že tam byla ochranka, to bylo trochu jiné, ale já jsem dokonce naléhal na kolegy, kteří se na tom všem podíleli, abychom nevymýšleli něco jen proto, že to byl premiér, ale abychom dělali to, co jsme zvyklí dělat každý den – čili poctivou medicínu.
Ovlivnila nějak událost za ten poslední rok vás nebo chod vaší nemocnice?
U mě se to nijak neprojevilo. Možná jen tím, že mě polovina lidí poplácá po rameni a druhá by mi nejraději zakroutila krkem.
Takže vám záchranu Fica lidé vyčítají?
Jsou i tací. Naše společnost na Slovensku je, bohužel, výrazně rozdělená. Je mi to moc líto. Je rozdělená natolik, že spolu lidé nejsou ochotní mluvit a poslouchat se. To je na tom nejhorší.
Chvilku jsem předpokládal, že to všechno, co se stalo, vnese do mezilidských vztahů nějaký nový náhled. Že si snad všichni zúčastnění, zejména politici, uvědomí, kam tato společnost směřuje, a vezmou si z toho nějaké ponaučení. Ale to se bohužel nestalo. Spíš naopak.
