Agrofert je hladovější než kdy dřív. Roste po celé Evropě

Zatímco Andrej Babiš zažívá politický návrat, jeho holding expanduje, investuje a přestavuje celé portfolio. Klíčovým motorem se stala chemie.

Jak se Agrofertu daří? Byznys, v němž se skupina pohybuje, je velmi cyklický. Výsledky šly od roku 2020 „ode zdi ke zdi“, ale koncern si dál upevňuje pozici na trhu a skupuje konkurenci. Má přes 200 firem v 15 evropských zemích. Díky vertikálnímu propojení je jedničkou v zemědělství a potravinářství v ČR a na Slovensku a zároveň druhým největším hráčem v chemii v Česku.

V novém žebříčku nejhodnotnějších českých firem Česká elita se holding Agrofert umístil na osmém místě za skupinou Penta. Kdyby byl na prodej, jeho odhadovaná tržní hodnota by byla 96 miliard korun. Sám Babiš však odmítá, že by byl prodej řešením jeho střetu zájmů. A v praxi je téměř nepředstavitelné prodat tak velký moloch.

V novém ocenění už se promítla rekordní akvizice divize rakouské společnosti Borealis na výrobu dusíkatých hnojiv, jíž se Babišův holding posunul do role jednoho z největších producentů dusíkatých hnojiv v Evropě.

Akvizice Borealisu (nyní LAT Nitrogen) byla jeho největším mezníkem poslední dekády. Na trhu kolují spekulace o tom, že rakouský Borealis měli koupit Rusové, jenomže poté, co v roce 2022 Moskva napadla Ukrajinu, se vlastník zalekl a s nabídkou přispěchal Agrofert. Na stůl dal tolik jako dosud za žádnou společnost. Úspěšná akvizice mu přinesla rychlou expanzi na další evropské trhy a zásadní posílení hnojivářského byznysu.

Agrofert díky tomu získal celý mezinárodní koncern najednou, nikoliv jen jednu firmu. Ovládl továrny v několika zemích, obrovské distribuční sítě hnojiv, rozsáhlé sklady, logistiku a obchodní pobočky.

Rakušané protestovali, obávali se, že tak velký obchod destabilizuje konkurenční prostředí. Obavy sdílí i česká konkurence z oblasti výroby a distribuce hnojiv. Sám Agrofert to líčí jako tah, který zásadně změnil strukturu i velikost celé skupiny. Chemie byla pro holding klíčová už dřív, ale od roku 2023 se stala dominantním motorem.

Obchod skokově navýšil dluhy holdingu u bank na 47 miliard korun, tedy téměř dvojnásobně. V roce 2024 je skupina snížila na 43,7 miliardy. Zároveň však rok od roku roste i vlastní kapitál – za pět let z 89 na 116 miliard korun, a to nejen díky rostoucí hodnotě majetku, ale také ziskům, které ve firmě zůstávají.

Akvizice otevřela prostor pro v minulosti netypické rozprodeje majetku. Skupina prodala podnikateli Karlu Pražákovi mediální firmy Mafra a Londa (provozovatele Rádia Impuls). Zbavila se také výrobce speciální chemie Synthesia – staršího provozu s ekologickými nároky a potřebou velkých investic do modernizace. Celkem Agrofert inkasoval pět miliard.

Výprodeje výrazně zlepšily zisk za rok 2024, který vyskočil z 2,1 miliardy na 7,1 miliardy korun.

Babišův holding, který byl do prosince 2024 součástí svěřenského fondu, však zůstává multioborovým gigantem. Více než třetinu příjmů má z chemie a zbývající část pochází především ze zemědělství a potravinářství.

Přestože většina společností ze skupiny má sídlo v tuzemsku, Agrofert je dnes závislejší na Evropě a Evropské unii, kam směřuje svůj růst. Ze zahraničí pochází přibližně 60 procent jeho tržeb ve výši 212 miliard korun.

Byznys Agrofertu je zároveň velmi citlivý na politický vývoj, což se jasně potvrdilo během posledních let. Na jeho firmy přímo dopadají evropská nařízení – od chemické regulace REACH přes systém emisních povolenek až po rostoucí požadavky na potravinářské a zemědělské normy. Podstatnou roli hrají i zemědělské dotace a jejich národní implementace, kde spolurozhoduje Česká republika.

Silnou stopu má koncern na Slovensku, v Maďarsku a hlavně v Německu, kde vlastní velké pekárny Lieken a chemičku SKW Piesteritz, největšího výrobce močoviny a amoniaku v zemi. V roce 2024 tam koupil pekárny Quality Bakers, dodavatele pečiva pro McDonald’s. Pekárenský byznys rozvíjí i v Maďarsku, kde staví nový závod za 1,5 miliardy korun.

Rozrůstá se také v Rumunsku, kde v srpnu získal většinový podíl v zemědělské skupině Maragro Group s téměř deseti tisíci hektary půdy.

Akviziční jízda posledních let ukazuje, že zemědělství je pro skupinu stále klíčové odvětví, přestože v posledních dvou letech rostlinná výroba není zdaleka tak zisková jako dřív.

Na rozdíl od potravinářství, kde už v Česku vlastní většinu českých hráčů a už nemá co kupovat, Babišův holding v zemědělství přibaluje další a další farmy. V posledních pěti letech si v ČR připsal zhruba dalších deset tisíc hektarů půdy, a posílil tím pozici zemědělského lídra.

Silný byl zejména mimořádně ziskový rok 2022 (EBITDA: 31,5 miliardy korun), kdy skupina získala osm společností skupiny Top Hop a s nimi silného dodavatele chmele Plzeňskému Prazdroji s výměrou 3600 hektarů půdy. Loni v oboru posílil ovládnutím dalšího chmelaře Lupofyt.

Po klidnějším roce 2023 přišel v roce 2024 další výrazný nákupní rok, během něhož Agrofert získal několik zemědělských podniků včetně firem Horal, Neveklov, FYTO, Lupofyt či Luny.

Babiš nakupuje, přestože mu zemědělství dlouhodobě přitahuje nejvíc negativní pozornosti, a to kvůli závislosti na dotacích. Od roku 2020 holding vyčerpal 8,3 miliardy korun provozních dotací a přes 1,2 miliardy korun investičních dotací. Bez těchto dotací by byla část zemědělských firem Agrofertu výrazně prodělečná.

Potraviny jsou významnou částí příběhu. Zůstávají jedním z nejstabilnějších segmentů celého koncernu a fungují jako stabilizátor, když chemie kolísá. Mnohé potravinářské společnosti z Agrofertu, například Penam či Olma, mají ve srovnání s trhem nadprůměrnou ziskovou marži. Díky masivním investicím je jejich provoz efektivnější.

Také další firmy, zejména chemičky, vyžadují čím dál větší investice, aby splnily náročnější emisní limity. Zatímco v letech 2020 až 2022 skupina pravidelně investovala osm až devět miliard korun ročně, loni to bylo už přes 14 miliard korun.