Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Vpustíme tam naše velmi velké americké ropné společnosti, ty největší na světě. Necháme je utratit miliardy dolarů, opravit zbědovanou infrastrukturu a začít vydělávat peníze pro tu zemi,“ popsal své plány s Venezuelou americký prezident Donald Trump.
Otázkou je, které společnosti jsou ochotné začít ve Venezuele podnikat. Rizik, jež jsou s latinskoamerickou zemí spojená, může být až příliš. A mnohé investory nemusí přesvědčit ani to, že Venezuela má největší zásoby ropy ze všech zemí planety.
Vedle přírodního bohatství má totiž i dlouhou historii znárodňování energetických firem. Tou největší neznámou ale je, kam se po zadržení Nicoláse Madura Američany bude ubírat politické vedení země.
Alespoň zatím to vypadá na určitou kontinuitu. Trump se odmítá bavit s opozicí a u moci zůstávají dosavadní elity. To by mohlo nahrávat hlavně firmám, které už s Venezuelou udržují nějaké vztahy. Předně americkému ropnému koncernu Chevron, který je největším zahraničním investorem v zemi.
Ceny ropy po pondělním otevření trhů nakrátko klesly, než se stabilizovaly. Investoři v dlouhodobém výhledu věří, že se těžba ve Venezuele rozšíří. Její dosavadní objem je ale malý, a i kdyby se teď naráz těžba zastavila, na zásobování po světě se to příliš neodrazí.
Cesta k zahájení těžby ve velkém ale bude každopádně dlouhá. A to i v případě, že USA zruší dosavadní sankce s odkazem na to, že samotný Maduro už není u moci.
Trh je přesycený, obnova těžby bude extrémně drahá
Ropné zásoby v zemi má i nadále pod kontrolou státní koncern PDVSA. Rozhodování o tom, kdo smí ve Venezuele těžit, tak stále podléhá politickému vedení země. Případní investoři tím pádem budou i nadále čelit nejistotě a jejich obchody se budou odvíjet od toho, kdo v Caracasu zrovna vládne.
Celosvětový trh s ropou je navíc přesycený. Americké ceny jsou na úrovni kolem 60 dolarů za barel, a těžařům se tak příliš nevyplatí investovat do nových ložisek. U těch venezuelských to může platit obzvlášť – infrastruktura je zanedbaná a tamní ropa specifická.
Vyžaduje totiž náročný způsob těžby a složité je to i se zpracováním v rafineriích. V tomto ohledu by ale Američané mohli mít konkurenční výhodu – rafinerie v oblasti Mexického zálivu jsou totiž často přizpůsobené právě tomuto druhu ropy.
Případné náklady na rozšíření těžby by ale i tak byly enormní. Už jen z technologického pohledu je těžba ve Venezuele mimořádně drahá a rozvoj ropných polí by vyžadoval astronomické investice. Podle agentury Bloomberg jde řádově o projekt za sto miliard dolarů, tedy za více než dva biliony korun.
Těžařské firmy by se k něčemu takovému těžko odhodlávaly i v případě, že by Venezuela byla klidnou a bezpečnou zemí. Klíčové tak bude hlavně nastolení politické stability.
„Pokud Trump uspěje a ve Venezuele vznikne proamerická vláda otevřená novým investorům, pak je v nejlepší pozici Chevron, protože v zemi působí už teď,“ řekl stanici CNBC Saul Kavonic, který vede průzkum trhu s energiemi v investiční společnosti MST Financial.
Chevron se na rozdíl od konkurence z Venezuely nestáhl. A to dokonce i přes odpor Washingtonu, který mu ještě loni na jaře vypověděl licenci, díky které směla firma v této latinskoamerické zemi těžit. „Hrajeme to na dlouhou trať,“ komentoval situaci ředitel Chevronu Mike Wirth ještě před dvěma měsíci.
Po bleskové operaci amerických zvláštních jednotek může být jeho firma o krok blíž cíli. Podle zákulisních informací deníku The Wall Street Journal ji ovšem úder na Caracas a zadržení Madura zastihly nepřipravenou. Manažeři z ropného byznysu prý o chystané akci nebyli předem informováni.
Většina ropných firem nyní dál monitoruje situaci a čeká, kdo Venezuelu nakonec povede a jaký kurz hodlá vytyčit. Podle analytika Kavonice mohou z ropy ve Venezuele profitovat i někteří evropští hráči, kteří v Caracasu nemají zavřené dveře: španělský Repsol a italská Eni.
Jejich angažmá by ale vyžadovalo dlouhou přípravu. Ve stanici CNN na to upozornil analytik Michael Klare z Arms Control Association: „Není to tak, že jen nakráčíte do Venezuely a začnete těžit. Je to mimořádně náročný a složitý proces, který právě Chevron za ta dlouhá léta zdokonalil. Je opravdu málo firem, které by na to byly vybavené,“ řekl Klare.
Samostatnou otázkou bude další osud projektů, které ve Venezuele financují Rusko a Čína. O tom, že by je Američané hodlali i nadále tolerovat – a to na úkor hlavně svých vlastních firem – se ale dá pochybovat.
Venezuelská ropa podle Trumpa „patří“ USA
Spojené státy už teď vzkazují, že chtějí do země dostat hlavně „své“ těžaře. A Donald Trump v tomhle ohledu nepoukazuje jen na byznys, ale i na sto let starou historii.
Trump může venezuelskou ropu považovat svým způsobem za národní poklad. Byly to hlavně americké firmy, kdo těžbu v zemi od samotného počátku podporoval. A to už v meziválečném období. Venezuela ale odvětví několikrát znárodnila. Nejdřív během ropné krize v 70. letech, další vlna zestátňování přišla po nástupu Huga Cháveze.
„Venezuelský ropný průmysl jsme vybudovali my, s pomocí amerického talentu, odhodlání a umu. Ale socialistický režim nám ho během předchozích vlád násilně ukradl,“ okomentoval to Trump na konferenci ve svém sídle Mar-a-Lago.
Plány Washingtonu se nicméně neustále mění. Zatímco krátce po zajetí Madura ještě Trump oznamoval, že správu Venezuely dočasně převezmou USA, teď od tohoto modelu ustupuje.
Hlavní slovo tak mají i nadále dosavadní mocenské elity. O tom, kdy a jestli se v zemi objeví noví zahraniční investoři, tak alespoň zatím dál rozhodují ti, kdo s Madurem dlouhá léta vládli.
