Článek
Konflikt mezi Hradem a Černínským palácem o prezidentovu cestu na červencový summit NATO v Ankaře už začíná vzbuzovat pozornost i v zahraničí. Rakouská agentura APA ho označila za „bizarní“.
Prezident Petr Pavel se obrátil na premiéra Andreje Babiše (ANO) dopisem, že na summit hodlá jet, ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) tomu ale chce za každou cenu zabránit.
Jenže premiér je až do neděle na dovolené, z níž vzkázal pouze to, že by se podle něj „mělo debatovat spíš o nízké porodnosti“.
Kdo má ve sporu navrch a může věc skončit až u Ústavního soudu? Odpovídáme na základní otázky.
Kdo určí, kdo na summit pojede?
Konečné slovo, kdo bude členem oficiální české delegace na summit NATO, má vláda. Celý proces vypadá následovně - ze Severoatlantické aliance přijde pozvánka s určitým počtem míst. „Vláda určí, kdo je hlavou delegace. Následně rozdělí počet míst. Procesuje to Ministerstvo zahraničí,“ popisuje bývalý velvyslanec ČR při NATO Jakub Landovský.
Spor se ovšem vede o to, zda by vláda vůbec měla v případě, že hlava státu má zájem na summit jet, rozhodovat o tom, jestli ho tam pustí, či ne. Nebo jestli má pouze celou cestu formálně zařídit.
Prezident Petr Pavel se přiklání k druhé variantě. „Ministr zahraničí nemůže rozhodovat o tom, jestli prezident pojede, nebo nepojede na setkání hlav států. On je tím, kdo to rozhodnutí zprocesuje. Vláda rozhodnutí prezidenta bere na vědomí a udělá vše pro to, aby mohl jet,“ řekl prezident Pavel ve speciální debatě Ptám se já na Právnické fakultě UK v Praze ve středu 8. dubna, kde byl hostem spolu s bývalou slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou.
Vychází z toho, že je vrchním velitelem ozbrojených sil a z ústavy má kompetenci zastupovat stát navenek.
Ústavní právník a bývalý poradce Petra Pavla Jan Kysela to přirovnává k situaci, kdy vám sekretářka nechce vydat klíče od vaší vlastní kanceláře. „Já mám kancelář a klíče od ní jsou na recepci. A když mi recepční klíče nevydá, tak se do ní nedostanu. Ztratil jsem tím pádem právo na přístup do kanceláře?“ táže se Kysela.
Vláda naopak argumentuje tím, že ona určuje směr zahraniční politiky i obrany. Andrej Babiš již dříve řekl, že na summit hodlá jet on spolu s Macinkou a ministrem obrany Jaromírem Zůnou (SPD). A to kvůli tomu, že se budou řešit výdaje na obranu, o nichž rozhodl jeho kabinet.
„Je logické, že na ten summit to pojedu vysvětlovat prezidentovi Trumpovi já s Macinkou, a ne pan prezident, který nás za to kritizuje i v zahraničí,“ uvedl k tomu Babiš.
S tím ovšem ve svém dopise počítá i prezident. Navrhuje, aby on vedl delegaci ve formálnější části, premiér by pak na samotném jednání prezentoval postoje vlády. „S ohledem na témata, především výdaje na obranu a plán na naplňovaní závazků, uvítám, pokud se summitu zúčastníte spolu se mnou, abyste mohl detailně vysvětlit pozici české vlády,“ píše se v dopise.
Jak už ale bylo řečeno, prezident nemá možnost, jak vládu ke svému řešení přinutit. „Vláda drží všechny karty praktického zařízení summitu. Když bude vláda prezidenta ignorovat, nemá žádné páky, jak si to sám zařídit,“ domnívá se Landovský.
Může se prezident o účast na summitu soudit?
V krajním případě se podle zdrojů z Hradu zvažuje i kompetenční žaloba k Ústavnímu soudu. Prezident má totiž za to, že blokováním summitu mu vláda brání ve vykonávání jeho ústavou daných pravomocí. Konkrétně v „zastupování státu navenek“.
Oficiálně k tomu Pavel říká, že je to zatím předčasné. „Premiér usoudil, že je na místě, abychom se kvůli tomu co nejrychleji setkali,“ uvedl prezident.
Podle ústavního experta Ondřeje Preusse je nepravděpodobné, že by k žalobě došlo. „Je to samozřejmě nešťastné, ale nikoli bezprecedentní. A vždy se to podařilo vyřešit kompromisně,“ podotýká Preuss. Jednoduché právní řešení takový spor podle něj nemá.
První, co by Ústavní soud musel podle expertů posoudit, je vůbec samotná formulace „prezident republiky zastupuje stát navenek“. Ta je velmi obecná a není jasné, jaké konkrétní pravomoci se tím myslí.
Jelikož z ústavního textu to nelze určit, muselo by se podle odborníků vycházet z ústavní praxe. Ta je momentálně taková, že premiér zastupuje Česko na jednáních s bezprostředním vnitrostátním dopadem - tedy Evropské radě. Prezident reprezentuje spíše na mezinárodních událostech, jako je právě NATO.
„Ta praxe se samozřejmě může změnit, ale dohodou. Nemůže to být tak, že prezidentovi jeho pravomoce jednou vykládá jeden ministr zahraničí tak a jiný jindy onak. Prezident tu nehájí jen svoji kompetenci, ale také všech svých nástupců,“ domnívá se Kysela.
Ústavní právník připomíná obdobný kompetenční spor v Polsku a domnívá se, že podobně by žaloba mohla dopadnout i u nás. „Tam to rozhodli šalamounsky. Že nemůžete prezidentu republiky bránit v tom, aby na takové summity jezdil, ale že není nositelem alternativní koncepce zahraniční politiky. Jinými slovy: jeď tam, ale říkej, co chce vláda,“ dodává Kysela.
Existuje nějaká třetí cesta?
V hradním zákulisí se hovoří také o variantě, že by si prezident mohl účast na summitu zajistit i bez vlády. Například tím, že by dostal pozvánku bokem. „Nedovedu si to moc představit. Nebyl by tam pozván jako hlava státu zastupující Českou republiku,“ vysvětluje Landovský.
Nabízelo by se třeba setkání bývalých předsedů vojenského výboru. Otázka také je, jak by se prezident do Ankary v takovém případě dostal - kabinet rozhoduje také o využití vládních letounů.
Tato varianta ale není příliš pravděpodobná - jednak by Pavel neměl oficiální slovo, a podle některých zdrojů by to mohlo působit příliš „zoufale“.
„Nebyla by to nejšťastnější varianta, protože by to ukazovalo, že Česká republika dává přednost nějakým vnitropolitickým ohledům než zájmům bezpečnosti a obrany,“ myslí si bývalý diplomat a prezidentův poradce Michal Žantovský.
Proč se to celé děje?
Na počátku aktuálního sporu o kompetence v zahraniční politice stojí nejmenování Filipa Turka (Motoristé) ministrem zahraničí a následně ministrem životního prostředí. Šéf české diplomacie Petr Macinka od té doby prezidenta opakovaně kritizoval.
Situace se vyhrotila, když Macinka v SMS pro poradce prezidenta hlavě státu vyhrožoval, že pokud Turka nejmenuje, bude šéf Motoristů „pálit mosty“ a nastane „extrémní případ kohabitace“ a „brutální boj“. Prezident následně zprávy zveřejnil.
Petr Macinka se od té doby snaží vyřadit prezidenta ze zahraniční politiky. Kromě summitu NATO mu chce zabránit i v cestě na Valné shromáždění OSN v září.
Macinka volí vůči Hradu vyhrocený jazyk. Prezidenta nazývá šéfem opozice, při jeho návštěvě ve Sněmovně si pročítal Rudé právo. Ohledně summitu NATO zase na Hrad vzkázal, že by na něj měl jet někdo, „kdo má v zemi reálný politický vliv“. Když prezident komentoval jeden z maďarských předvolebních skandálů, Macinka prohlásil, že názor hlavy státu není důležitý.
Prezident s Macinkou nekomunikuje a na jeho mediální výpady přímo nereaguje. Věc chce řešit jen s jeho - jak prezident rád zdůrazňuje - nadřízeným, premiérem Andrejem Babišem.
