Článek
Rok 2025 byl v Evropě ve znamení zdražování vládních půjček. Růst výnosů státních dluhopisů nám připomněl, že financování rozpočtových deficitů v dnešní době rozhodně není zadarmo.
Výnos německého desetiletého dluhopisu na konci roku 2025 atakoval 2,9 procenta. Český výnos stoupl na 4,60 procenta, v obou případech jde o nejvyšší úrovně od roku 2023. Německo je „na dostřel“ od čtrnáctiletých maxim.
Evropské vlády přitom nepociťují tlak trhů samy. Jsou součástí globálního trendu, ve kterém investoři daleko obezřetněji začínají hodnotit rozpočtovou udržitelnost jednotlivých států.
Na americkém trhu se výnosy dluhopisů drží nad čtyřmi procenty. Před třemi lety byly poloviční. V Japonsku loni překročily dvě procenta, nejvíc za posledních 25 let. Nejde o dočasnou rozkolísanost – za větší opatrností trhů a vyšší cenou peněz stojí podle analýz Mezinárodního měnového fondu (MMF) skutečné fundamentální důvody.
Jedním z nich je právě to, že veřejný dluh roste. Podle posledního fiskálního monitoru MMF má v nejbližších letech celosvětově překročit sto procent HDP, což by bylo nejvíc od roku 1948.
Stoupající trend potáhnou zejména vyspělé ekonomiky, které těží z toho, že mají historicky větší dluhopisové trhy a trpělivější investory ochotné „skousnout“ i vyšší míry zadlužení. Vyspělé země mají již dnes dluh na úrovni 120 procent HDP a v nejbližších pěti letech se bez hlubších reforem dostanou nad 130 procent. Rozvíjející se ekonomiky kvůli přísnější „kontrole“ ze strany trhů dluží výrazně méně, ale také hlásí rostoucí trend.
V prostředí horšícího se demografického výhledu a strukturálních proměn globální ekonomiky navíc platí, že rizika dalšího vývoje jsou vychýlena směrem k dalšímu – a rychlejšímu – růstu dluhu. Spolu s tím porostou náklady na jeho obsluhu. Tlak na veřejné rozpočty sílí a manévrovací prostor vlád se snižuje.
Sečteno a podtrženo: v nadcházejících letech se na trhy „pohrne“ víc a víc dluhu a vlády budou pod daleko větším drobnohledem investorů. Jak se na nový svět připravit?
Ve velké výhodě na trzích budou vlády, jejichž politiky a rozpočty budou efektivně podporovat hospodářský růst. Klíčové jsou tři principy: zbytečně nerozdávat, efektivně investovat a budovat kvalitní veřejné služby.
K „neproduktivním“ dárkům obvykle patří plošné zvyšování sociálních výdajů nebo neudržitelné snižování daní. Jde o zbytečnou rozpočtovou zátěž, protože tato cesta nijak nepodpoří dlouhodobé růstové možnosti ekonomiky a jen zvýší strukturální deficity.
Při pohledu na programové prohlášení nově nastupující české vlády by tímto sítem rozhodně neprošly body, jako je snížení daně z příjmu právnických osob, zrušení koncesionářských poplatků nebo opětovné zavádění školkovného.
Efektivně investovat a poskytovat kvalitní veřejné služby jsou principy, které jdou ruku v ruce. Když se tyto výdaje daří správně koordinovat, mohou „přeřadit“ ekonomiku na vyšší rychlost a významně pomoci s dlouhodobou udržitelností veřejných financí.
MMF zdůrazňuje, že vlády by proto měly snižovat administrativní zátěž vlastního fungování (například digitalizací) a výdaje přesměrovat zejména k investicím do infrastruktury a do lidí. Právě ty zvyšují nejvíce produktivní kapacitu ekonomik a výrazně posilují dlouhodobou udržitelnost rozpočtů.
Empirické analýzy MMF ukazují, že zvýšení investic do infrastruktury o procento HDP při konstantních celkových výdajích (tedy při kompenzaci snížením spotřebních výdajů) je spojeno s dlouhodobým přírůstkem HDP zhruba o 1,5 procenta. U investic do vzdělání jsou to dokonce tři procenta.
Problém je, že vládní investice a promyšlené reformy státní správy mívají nejistý výsledek, vyžadují energii a také čas. Ovoce sklízejí až další vlády, což jde většině dnešních evropských politiků proti srsti. Raději proto „nakrmí“ netrpělivé voliče krátkozrakými dárky (například dotacemi na energie), které se snaží politicky prodat jako reformy.
Rostoucí globální zadlužení však mění klima, jaké na globálních trzích panuje. Dražší peníze a přísnější investoři mohou v budoucnu trestat „rozdavače dárků“ daleko přísněji než doposud.
