Zákaz Vinnetoua? Němci uvízli v debatě o mayovkách

Zpráva o tom, že německá společnost Ravensburger stáhla z trhu dvě nové dětské knihy, které vznikly na motivy románů Karla Maye, vyvolala pozornost i v Česku. Není divu, příběhy apačského náčelníka Vinnetoua a jeho nerozlučného bílého bratra Old Shatterhanda byly po generace velmi populární i u českých čtenářů a diváků.

Firma zastavila distribuci knih a doprovodného zboží 19. srpna s odvoláním na množství negativních ohlasů, podle nichž byly indiánské postavy líčeny způsobem kulturního přivlastňování nebo dokonce rasisticky.

Film s názvem Mladý náčelník Vinnetou, z něhož dětské knihy vycházejí, se v německých kinech promítá dál. Stažení tištěné verze ale podnítilo vlnu kritiky z druhé názorové strany. Objevovala se varování před cenzurou a rozmachem kultury zákazu (cancel culture).

Když se minulý týden zdálo, že téma pomalu zapadá, podnítila novou vlnu debat informace bulvárního listu Bild, že veřejnoprávní televize ARD už nebude nakupovat licence pro vysílání legendárních vinnetouovských snímků z 60. let. Filmy sice bude uvádět sesterská stanice ZDF a nebo bavorská BR, při přebírání zprávy dalšími médii – včetně některých českých – ale mohl vzniknout dojem, že klasické zpracování mayovek úplně vymizí z německých televizí.

Polemika se tím každopádně ještě více rozšířila i na samotné Mayovo dílo. Za Vinnetoua se postavily známé osobnosti včetně herců nebo politiků, vznikla petice, kterou podepsaly tisíce lidí.

Není pochyb o tom, že Karel May nebyl žádný etnolog, ale autor románů, který měl dar velké fantazie a při líčení dobrodružství svých hrdinů příliš nezohledňoval dobové reálie včetně skutečného života domorodých obyvatel Severní Ameriky. „Spíše než obrazem Ameriky byly jeho knihy zrcadlem německých tužeb v éře železnic a parníků,“ napsala agentura DPA.

Problém tkví v tom, že díky obrovské popularitě Vinnetoua se zakořenily představy o životě indiánů podle schémat, s jakými pracoval autor.

Podle současných odhadů se v Německu prodalo celkem 200 miliónů Mayových knih. Nejde přitom o to, že by formovaly nějaké pohrdavé názory na indiány. Právě díky Mayovi jsou v málokteré zemi uctíváni tak jako v Německu.

Fanoušci německého spisovatele, který zemřel ještě před první světovou válkou, připomínají jeho pacifistické názory, které byly na tehdejší dobu, kdy v Německu převládal militarismus, celkem nekonformní.

„Je třeba se podívat, jaké hodnoty jsou v knihách Karla Maye vyjádřeny? Je to přátelství, spravedlnost, odpor k útlaku a mírumilovnost,“ zdůraznil Michael Petzel, vedoucí Archivu Karla Maye v Göttingenu. Starší lidé mu prý často vyprávěli, jak jim Mayovy knihy daly morální rámec, který je provázel celý život.

Podobně hájí odkaz mayovek Hella Briceová, vdova po francouzském herci Pierru Briceovi, který ztvárnil filmového Vinnetoua. „Kdyby byl Karl May rasista, stěží by dovolil, aby se Vinnetou a Old Shatterhand stali pokrevními bratry a bojovali bok po boku,“ řekla pro DPA.

Lidé z opačného názorového tábora však namítají, že i pozitivní obraz v sobě může nést zkreslující nebo znevažující stereotypy. Tyrone White, jeden z původních obyvatel Ameriky žijících na západě Spolkové republiky, Němcům vyčítá, že imaginace vytvořená Mayovými romány v jejich hlavách zcela zastínila realitu. Tvůrci filmu o mladém Vinnetouovi podle něj bagatelizují historii původních obyvatel Ameriky. „Nedomorodým lidem to umožňuje, aby nás stále považovali za fantazijní postavy,“ řekl v rozhovoru pro Deutschlandfunk.

Podle předsedkyně Asociace původních Američanů v Německu Carmen Kwasnyové předkládá nový film i knihy o mladém Vinnetouovi mnohá klišé, například v rekvizitách se zvířecími lebkami a peřím. „U nás vždycky vidíte jen týpí, kožené oblečení, čelenky s peřím a to strašné indiánské vytí,“ postěžovala si pro stanici Deutschlandfunk. Přidala k tomu historku, jak měla hosty z USA v tradičních krojích a kolemjdoucí začali vydávat domnělý indiánský ryk.

Je možné, že spor o Vinnetoua přirozeně odplyne s časem. Jak připomněla fejetonistka nedělníku Frankfurter Allgemeine Sonnntagszeitung Julia Enckeová, silná obliba mayovek je do značné míry generační záležitost. Mladší ročníky už příběhy o apačském náčelníkovi tolik nehltají a filmy natočené v 60. letech jim mohou připadat dokonce směšné.

Počátek konce Vinnetouvi „nesmrtelnosti“ Enckeová datuje do roku 2001, kdy byl v kinech uveden snímek Manituova bota německého komika Michaela Herbiga, který nemilosrdně zparodoval legendární film Poklad na stříbrném jezeře. Stal se jedním z nejúspěšnějších německých filmů.