Mladí migranti z Afriky září, ale „mají i pohledy plné nepřátelství“

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

/Od zvláštního zpravodaje na Kanárských ostrovech/

„Každý teenager – ať už evropský, marocký nebo subsaharský – se zajímá o podobné věci: vztahy, značkové oblečení, auta. Velký rozdíl spočívá v tom, že tito mladiství nemají stabilní rodinné zázemí, ani pevné citové vazby. Žijí v centru s desítkami spolužáků a nemají nikoho, koho by mohli před spaním obejmout,“ vypráví devětadvacetiletá Sheila Ramosová, která už pět let pracuje v nouzovém zařízení pro nezletilé migranty na Kanárských ostrovech.

V zařízení, kde může najednou žít až 50 mladistvých si podle ní lze vytvořit zvláštní citové pouto, soužití 40 teenagerů (tolik jich žije v tom jejím) ale fungovat nemůže.

„I když máte sebeprofesionálnější tým, není v takových podmínkách možné vést normální život. V kanárském dialektu se tomu říká: ‚Je to jako žádat moře, aby nedělalo vlny‘,“ nabízí trefné přirovnání.

Vláda Kanárských ostrovů platí neziskovým organizacím, aby provozovaly uprchlické tábory na ostrovech. Velké množství nezletilých se ale letos stalo celonárodním tématem. Po dlouhých debatách v parlamentu nakonec socialistická vláda Pedra Sáncheze schválila v dubnu zákon o přerozdělení nezletilých běženců, aby tak ostrovům ulevila. Jednotlivé regiony v pevninském Španělsku by měly za jejich přijetí dostávat peníze. Proti zákonu se stavěla zejména krajně pravicová strana Vox.

Čtyři měsíce po schválení zákona v parlamentu se ale ukazuje, že přemístění teenagerů nebude jednoduché. „V současné době nebyl žádný migrant přemístěn do jiné části Španělska. Nejvyšší soud, tedy nejvyšší soudní instance ve Španělsku, rozhodl, že státní vláda musí poskytnout péči těm nezletilým, kteří požádali o status mezinárodní ochrany. A tak se po čtyřech měsících soudního sporu zdá, že dnes bude přemístěno 10 z nich, z celkového počtu 1 200,“ řekla Seznam Zprávám v pondělí María Jesús Leon Ledesmaová, mluvčí kanárské autonomní vlády pro oblast migrace.

O tři dny později oznámila centrální vláda, že pozastavila plánovaný transfer 15 dětí z Kanárských ostrovů z „administrativních důvodů“. Den předtím proběhl převoz první desítky nezletilých a v následujících dnech by měly následovat další transfery.

Generální ředitelka Úřadu pro ochranu dětí a rodiny na Kanárských ostrovech Sandra Rodríguezová za to vládu kritizovala. „Měli na to pět měsíců,“ řekla kanárskému rádiu s tím, že stát nevypracoval protokol na podporu nezletilých, které musí během převozu doprovázet pedagogičtí pracovníci. Kanárské ostrovy podle ní nabídly své odborné znalosti v této oblasti, ale nebyly vyslyšeny.

Sheila Ramosová upozorňuje i na problémy s nezletilými. „Postupem času jsme identifikovali dva opakující se profily dětí. Jednak ty s rozzářenými pohledy a touhou poznat svět. Ty mají motivaci a očekávání, která se někdy promění v úspěchy. Druhou skupinu tvoří nezletilí s pohledy plnými strachu a nepřátelství. Bohužel tento druhý pohled se často vyskytuje u mladých Maročanů,“ myslí si.

S podobným hodnocením se reportér Seznam Zpráv setkal i u dalších obyvatel Kanárských ostrovů - běženci ze zemí subsaharské Afriky tu mají mnohem lepší pověst než Maročané. Ti ale vesměs přijíždějí na jiné ostrovy, než je El Hierro a Tenerife, kam naopak míří Malijci, Senegalci či Gambijci.

Zatímco Malijci by teoreticky měli mít nejvyšší právo na mezinárodní ochranu kvůli bojům, které v jejich zemi zuří, s příslušníky ostatních národů je to složitější. Maroko patří k nejstabilnějším zemím na africkém kontinentu, i tam se ale mohou vyskytovat lidé s právem na ochranu, například lidé s odlišnou sexuální orientací nebo obyvatelé Západní Sahary, jež je i přes americké uznání jako součást Maroka podle mezinárodního práva stále sporným územím.

Sociální pracovnice upozorňuje i na další, podle ní vůbec největší problém v integraci teenagerů: „Současný systém ochrany nestanoví jasné hranice ani účinné důsledky závažného chování. Zaznamenala jsem například více než třicet incidentů u jednoho a téhož mladistvého (agresivní chování, závažné narušení soužití), aniž by byla přijata jakákoli relevantní opatření. Výsledkem je, že ti, kteří chtějí žít v klidu, jsou nuceni sdílet napjaté a konfliktní prostředí,“ vysvětluje.

Další obyvatelka Tenerife k tomu doplňuje, že v neochotě vracet problémové mladistvé může hrát roli i faktor dotací, které uprchlická centra dostávají za každého jednotlivce. Jinými slovy, v jistém smyslu může být i integrace teenagerů byznysem.

O to, aby problémů v integraci mladých Afričanů ubývalo, se všemi silami snaží i farář padre Pepe Hernández, jehož komunita přijímá mladé lidi starší 18 let žijící na ulici.

„Provádíme proces, který zahrnuje regularizaci jejich dokladů, což může trvat roky, poskytujeme jim výuku španělštiny a odborné kurzy tesařství, zednictví, zemědělství, šití, vaření, atd.,“ líčí svou činnost. Pomoc mladíkům trvá do doby, než získají doklady a mohou se zapojit do pracovního trhu.

Organizace Dobrý samaritán, kterou padre Pepe založil, poskytuje ubytování celkem 170 chlapcům ze subsaharské Afriky, ale i Maroka. „Soužití je bezkonkurenční, respektují se,“ říká a připomíná, že je důležité bojovat za důstojnost prchajících.

O to, aby jich bylo méně, se stará i přímo v Senegalu, v největším rybářském přístavu Kayaru. Provozuje tam hotelovou školu, která má za úkol připravit tamní mladé lidi na zapojení se do práce v místě svého bydliště, aby se nemuseli vydávat na nebezpečnou cestu přes moře.

Padre Pepe v krátkém rozhovoru připomíná, že obyvatelé Kanárských ostrovů byli také migrujícím národem, lidé z Latinské Ameriky sem ostatně přicházejí už stovky let. „Potřebujeme více srdce a méně nepřátelství,“ uzavírá.

Článek vznikl s laskavou pomocí Moniky Srncové, majitelky instagramového účtu @suhajka_on_the_road