Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
O Kanárských ostrovech dlouho vycházely především statistiky ohledně počtu turistů. Jenže vloni na atlantickou výspu Evropské unie zamířil i rekordní počet nelegálních migrantů - takzvanou Atlantickou trasou jich připlulo 46 843. Španělsko se tak vedle Itálie a Řecka dostalo mezi země, na něž dopadá migrace nejvíce.
Jak informovala Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex), v loňském roce poklesl počet nelegálních příjezdů do EU celkově o 40 procent oproti roku předchozímu, ovšem na Atlantické trase jich naopak o 19 procent přibylo. Nejvíce lidí sem míří z Mali, Senegalu a Maroka.
Kanárské ostrovy přitom v roce 2024 překonaly rekord v počtu příchozích z roku 2023. Letošek nicméně vypadá příznivěji – v prvním čtvrtletí roku příjezdy oproti stejnému období v roce 2024 poklesly o třetinu.
Centrální středomořská trasa je nebezpečná
Na otázku, zda se Kanárské ostrovy staly nejpropustnější bránou do EU, expert na migraci Vít Novotný z bruselského think-tanku Wilfried Martens Centre, přitaká: „Co se týče nelegální migrace, vypadá to tak.“
Důvodů vidí víc: „U centrální středomořské trasy se zhoršila bezpečnostní situace v Libyi a pašeráci už své klienty upozorňují, že by to mohlo být nebezpečné, a směrují je na západ. Tunisko migranty dost nevybíravě ze svého území vyhání. K tomu se přidává zhoršení bezpečnostní situace v Mali, i to táhne lidi pryč.“
Rostoucí počet příchozích přes Atlantickou trasu je spojen i se stále častějšími tragédiemi. Atlantik bývá bouřlivější než Středozemní moře, což se odráží i na počtu lidí, kteří nebezpečnou plavbu na dřevěných nebo gumových člunech nepřežijí - podle neziskové organizace Caminando Fronteras se vloni cestou ze západní Afriky na Kanárské ostrovy utopilo či jinak zahynulo nejméně 10 457 migrantů. To je o polovinu více než v předchozím roce.
Španělská organizace využívá k odhadům řadu zdrojů včetně neoficiálních výpovědí běženců, jí udávaný odhad je proto vyšší než oficiální údaje Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), která udává jen desetinu tohoto počtu.
O nebezpečnosti Atlantické trasy svědčí i březnový nález lodi s ostatky deseti běženců poblíž brazilského pobřeží. Podobným způsobem odvedly proudy migrantské čluny už i v minulosti a plavidla s jejich ostatky se už objevila i u karibského ostrova Trinidad a Tobago nebo u Dominikánské republiky.
Riskantní plavba dlouhá 2200 kilometrů
Jednou ze zemí, odkud čluny s běženci vyrážejí, je Senegal. Z něj vede na Kanárské ostrovy cesta po otevřeném moři měřící 1000 až 2000 kilometrů podle místa, odkud startuje. Španělsko už ale se Senegalem i Mauritánií uzavřelo bilaterální dohody, které příliv pozastavily.
Čluny proto začaly vyplouvat až z Guineje, konkrétně z přístavu, který je od ostrovů vzdálený 2200 kilometrů.
Atlantické migrační trasy.
Mohamed Diallo, prezident Guinejské organizace proti nelegální migraci, už zaznamenal čtyři pokusy o nalodění: „Jsou to lidé, kteří pracují v přístavech, rybáři zvyklí na moře. Nikdo neočekával konvoj z Guineje, protože vzdálenost je obrovská,“ citoval ho server Noticias Fuerteventura.
Španělský premiér Pedro Sánchez sliboval už v zimě migrační reformu, protože Kanárské ostrovy nesly migrační břemeno podstatně více než jiné regiony. Ostrovy hostily zhruba pět tisíc nezletilých bez doprovodu, přestože jejich kapacity končí na čísle 900, řekl ministr územní politiky Angel Victor Torres.
V dubnu schválený zákon by měl ostrovům ulevit. Parlament totiž schválil přemístění dětí ze záchytných center na Kanárských ostrovech do dalších španělských regionů.
„Tyto děti budou v budoucnu součástí naší ekonomické struktury, našeho pracovního, sociálního a kulturního potenciálu. Investujme do jejich budoucnosti, protože jejich budoucnost bude budoucností všech,“ řekl ministr poslancům.
Lucas Pérez Martin, specialista na mezinárodní právo na Univerzitě v Las Palmas de Gran Canaria, doplnil, že Kanárské ostrovy představují jen jedno procento španělského území a čtyři procenta populace, hostí ale 50 procent nezletilých bez doprovodu, kteří překročí španělské hranice.
Přemístění nezletilých dlouho blokovali opoziční lidovci, socialistická vláda si ale nakonec v březnu sehnala podporu od katalánských separatistů.
V parlamentu sice od lidovců zaznívaly výroky o tom, že premiér Sánchez „podporuje nelegální migraci“, jinak je ale migrace přece jen v zemi méně politicky výbušným tématem než v jiných státech.
„Španělská společnost je velmi tolerantní k lidem z různých zemí. Víc než třeba Francie,“ myslí si Vít Novotný. Poukazuje na to, že Španělé nemají tak drsné koloniální zkušenosti, jako například Francie v případě Alžírska, a také na efektivní bezpečnostní strukturu Španělska, která má dobře podchycená rizika potenciálních teroristických aktivit.
„Španělé migraci tolik nepolitizují, není tak vysoko v žebříčku obav občanů, jak je tomu jinde. I úspěch krajně pravicového Voxu nespočívá v migraci, ale v otázce Katalánska. Na té si udělali pozici, k tomu pak přidali migraci,“ připomíná expert.
