Jeden dovnitř, jeden ven. Británie chystá první deportace migrantů do Evropy

„Poprvé v historii budou migranti připlouvající na malých lodích zadrženi a v krátké době vráceni do Francie. (…) To ukáže ostatním, kteří se snaží podniknout stejnou cestu, že to bude marné,“ sliboval začátkem června britský ministerský předseda Keir Starmer.

Dohodě o výměně žadatelů o azyl, kterou uzavřel s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, dala v pondělí zelenou i Evropská komise. První migranty „na malých lodích“ Britové podle tamního ministerstva vnitra zadrželi ve čtvrtek a měli by je začít vracet zpět přes Lamanšský průliv.

Právě otázka nelegální migrace je dlouhodobě hlavním cílem kritiky opozičních konzervativců a Reform UK Nigela Farage, která se v poslední době vyšvihla do čela průzkumů.

Není tedy divu, že Starmer nyní Britům smlouvu představil jako „výsledek měsíců seriózní diplomacie“, který dovolí „obnovit pořádek na našich hranicích“.

Seznam Zprávy přinášejí odpovědi na otázky, které se s novou dohodou i situací v Lamanšském průlivu pojí.

Letos zatím kanál La Manche překonalo na 25 tisíc migrantů, což je meziročně skoro 50procentní nárůst. Stojí tak v kontrastu s čísly z Evropské unie, kde se naopak podle Evropské pohraniční a pobřežní stráže (Frontex) počet nelegálních překročení hranic od začátku roku propadl o pětinu.

Od roku 2018, kdy měření začalo, do Británie na lodích dorazilo dohromady přes 170 tisíc lidí. Jen loni jich bylo 37 tisíc, a tvořili tak více než třetinu z celkových 108 tisíc žadatelů o azyl. Do země původu jich zatím bylo vráceno jen pět tisíc, tedy tři procenta.

Nárůst žadatelů o azyl je mimo jiné jedním z paradoxních důsledků brexitu. Počet žádostí o azyl se od té doby téměř ztrojnásobil, z 38 tisíc v roce 2018 na 108 tisíc v roce 2024.

„Před brexitem bylo Spojené království součástí azylových struktur EU, tedy Dublinské dohody. To dovolovalo všem zemím EU, včetně Spojeného království, vracet žadatele o azyl do první země, do které přišli,“ vysvětlila situaci v článku pro The Conversation Matilde Rosinaová z londýnské Brunel University.

Novou smlouvu mezi Británií a Francií tak popisuje jako „výchozí bod pro širší spolupráci mezi EU a Británií, která by jim dovolila vracet víc lidí“.

Podobně odborníci hodnotí i celkové imigrační statistiky. „V roce 2022 dosáhla čistá migrace (tedy rozdíl mezi množstvím příchozích a odchozích, pozn. red.) rekordního počtu 745 tisíc, třikrát tolik než v době referenda o výstupu z EU. Ať už bylo slovy ‚Vezměme si zpět kontrolu‘ myšleno cokoli, rozhodně to nevedlo k omezení imigrace,“ narážel v článku pro The Political Quarterly politolog z univerzity v Sussexu James Hampshire na slogan stoupenců brexitu z roku 2016.

Klíčovou roli hrají pašerácké gangy. Jejich fungování nedávno podrobně zmapovali investigativní novináři BBC. Pašeráky z irácko-kurdského gangu Džabal (arabsky Hora) sledovali od dubna 2024, kdy došlo na severním pobřeží Francie ke střetu s místní policií. Během incidentu zemřelo pět lidí, kteří se zde pokoušeli nalodit, a to včetně sedmileté Sáry.

„Žádné nebezpečí nehrozí,“ sliboval pašerák Abdullah reportérovi BBC, jenž se vydával za migranta ze Sýrie Abú Ahmeda. Za převoz do Británie žádal 1400 eur, tedy v přepočtu asi 35 tisíc korun. Ty mohl gangu předat Ahmedův údajný příbuzný (další ze spolupracovníků BBC) na nádraží v britském Birminghamu.

Ahmed se mezitím vypravil do provizorního kempu v lesích u francouzského Dunkerku. „Blízko odsud připravíme loď a pošleme ji na moře. Musíme vyrazit brzy, abychom se vyhnuli policii – je to hra na kočku a myš,“ vysvětlovali migrantům pašeráci.

Na nebezpečné cestě do Británie:

Skupiny migrantů pak posílají na oceán v malých loďkách zhruba po 50 lidech, mnohdy i bez záchranných vest. Nebezpečí zejména ze strany členů gangu navíc migrantům hrozí i ve shromažďovacích kempech. Zde musí na nalodění mnohdy čekat měsíce. Od začátku letošního roku tak podle statistik Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) na cestě z Evropy do Británie zemřelo přinejmenším 21 lidí.

„Jsou vždycky o krok před námi,“ posteskl si pro BBC Pascal Marconville, vedoucí prokurátor u severofrancouzského odvolacího soudu.

Podle reportéra Andrewa Hardinga, který se na vyšetřování podílel, ale dělá francouzská policie postupné pokroky: „Ve Francii jsou stále úspěšnější, především v hledání, zabavování nebo ničení lodí, než se vůbec dostanou na pláž. Podle francouzských zdrojů se tak podaří zneškodnit asi 70 procent lodí.“

Má fungovat na principu „jeden dovnitř a jeden ven“. Britové podle ní budou moct vracet do Francie migranty, kteří připluli na lodích. Na oplátku slibují přijmout srovnatelný počet oprávněných žadatelů o azyl. Má jít o ty, kdo se o nelegální přechod kanálu nepokusili, především pokud již mají v Británii příbuzné.

Pro začátek by Británie měla posílat zpět asi 50 migrantů týdně, i když ministryně vnitra Yvette Cooperová pro BBC zdůraznila, že „začnou na nižších číslech“. Konkrétní odhad ale poskytnout odmítla.

„Jde o důležitý krok k podkopání byznysového modelu organizovaných gangů, které jsou za nezákonné přechody zodpovědné. Už nebudou moct říkat, že ti, kdo se do Británie dostanou nelegálně, nemohou být vráceni do Francie,“ komentovala finální verzi dohody Cooperová. Ujistila, že Británie je nadále ochotná přijímat legitimní žadatele o azyl, ale jen „kontrolovanou, legální cestou“. Stínový ministr vnitra Chris Phillips za opoziční konzervativce dohodu naopak označil za „dost žalostný plán“, který „vůbec ničemu nezabrání“.

Jisté pochybnosti vyjadřují i odborníci. „Při současném tempu příjezdů by se tak vrátilo asi jen pět procent. Ti lidé se už tak vystavují obrovskému riziku, nástupem do malých lodí riskují své životy, takže je těžko představitelné, že by je od toho takhle malé procento odradilo,“ řekl BBC Peter Walsh, výzkumník oxfordského centra The Migration Observatory.

Souhlasí s ním i zmiňovaná Matilde Rosinaová. „Ve svém výzkumu ukazuji, že zastrašování funguje zřídka, protože informace o něm se nemusí dostat k samotným uprchlíkům ani zastavit pašeráky. Nepomáhá navíc řešit příčiny migrace, jako je chudoba, konflikty nebo korupce,“ podotkla.

Proti smlouvě se podle BBC vymezila i charitativní organizace Asylum Matters (s dvojznačným překladem „Azylové záležitosti“ či „Na azylu záleží“): „Jediný způsob, jak zabránit lidem v tom, aby podnikali nebezpečné cesty přes moře, je poskytnout jim bezpečnou, legální cestu, jak hledat azyl.“

Migranti připlouvající na malých lodích v nich vzbuzují největší obavy. Podle společnosti pro výzkum veřejného mínění YouGov si v současnosti asi 73 procent Britů myslí, že migrace do země je „příliš vysoká“.

V posledním průzkumu pak 45 procent dotázaných označilo za řešení úplné zastavení přijímání migrantů a deportace velké části těch, kteří v posledních letech přišli. Řešení založené na principu „jeden dovnitř a jeden ven“ naopak výslovně podpořilo jen 42 procent Britů.

Při podrobnějších otázkách se ale situace komplikuje. Zatímco až devět z deseti zastánců deportací by chtělo odeslat zpět všechny žadatele o azyl připlouvající na malých lodích, jen 39 procent z nich by vracelo i žadatele, kteří prošli legálním azylovým procesem.

Ambivalentní je i jejich přístup k migrantům s legálními pracovními vízy. Nadpoloviční většina z nich by se sice ráda zbavila migrantů pracujících v méně kvalifikovaných zaměstnáních, jen pětina by ale odmítla i zdravotní sestry či lékaře.

Negativní pohled na migranty na loďkách sdílí až 70 procent všech Britů, jen 22 procent tak ale nahlíží na držitele legálních pracovních víz nebo na ty, kdo prošli formálním azylovým procesem.

Hlavní potíž pak spočívá v rozšířené představě, že právě nelegálně příchozí tvoří mezi imigranty do Británie většinu. Myslí si to 47 procent všech Britů a 72 procent podporovatelů deportací.

To ale odporuje všem dostupným statistikám. Jakkoli určit přesný počet nelegálních migrantů není jednoduché, podle přehledu publikovaného oxfordským centrem The Migration Observatory se může pohybovat někde mezi 0,5 a 1,3 milionu lidí.

V Británii oproti tomu v současnosti žije 10,7 milionu legálně přijatých migrantů.