„Zhroutilo se to za týden.“ Maďarský novinář říká, co zbylo z Orbánových médií

Ještě nedávno maďarský server Telex často chyběl na důležitých vládních tiskovkách a k rozhovorům s vrcholnými politiky se dostával jen výjimečně. Po konci šestnáctileté vlády Viktora Orbána se to podle zakladatele serveru Mártona Kárpátiho změnilo prakticky ze dne na den.

Telex vznikl v roce 2020 po hromadném odchodu novinářů z redakce Index.hu a od začátku stavěl na podpoře čtenářů a nezávislosti na politické moci.

Ještě rychleji než přístup novinářů se podle Kárpátiho změnilo něco jiného: provládní mediální ekosystém. „Zhroutil se během jediného týdne,“ říká v rozhovoru.

Se zakladatelem Telexu mluvily Seznam Zprávy na konferenci CEDMO o tom, co po Orbánovi z maďarského mediálního systému zůstalo a co teprve čeká na skutečnou zkoušku.

Co se pro vás jako pro nezávislé médium změnilo po konci Orbánovy vlády? Je každodenní práce novináře opravdu jiná?

V posledních letech nás nezvali na řadu důležitých tiskových konferencí. Rozhovory s členy vlády jsme dostávali jen výjimečně a o rozhovoru s premiérem jsme si mohli nechat zdát. Když se Viktora Orbána ptali, proč od roku 2009 neposkytl rozhovor žádnému nezávislému médiu, odpověděl, že se nechce zabývat nepříjemnými otázkami.

To se teď změnilo. Jsme zváni na tiskové konference, dostáváme rozhovory s ministry, dokonce i s premiérem. Celá státní správa se k nezávislým médiím chová tak, jak by se podle mě demokratická vláda chovat měla.

Jak rychle ta změna přišla?

V podstatě ze dne na den.

Co se po Orbánově pádu stalo s mediálním systémem Fideszu, který fungoval dlouhé roky? Kolik z něj vlastně přežilo?

Překvapivě se zhroutil během jediného týdne. Podle mě to jen potvrzuje to, co jsme říkali dlouho: celý provládní mediální ekosystém držely při životě státní peníze.

Na běžném trhu by velká část těch médií podle mě nebyla schopna fungovat. Neměla dostatečnou tržní hodnotu na to, aby se sama uživila. Během několika dní začala končit jednotlivá média i sítě provládních influencerů.

Osobně jsem čekal, že část z nich vydrží alespoň rok. Většina ale zmizela mnohem rychleji. Přežilo jen několik z nich. Třeba tradiční orbánovský deník Magyar Nemzet se musel změnit na týdeník, protože po každodenním vydání už nebyla dostatečná poptávka.

Znamená to tedy, že éra politického ovládnutí médií v Maďarsku skončila?

Ještě je příliš brzy dělat definitivní závěry. Ale znaky, které zatím vidíme, ukazují, že ten předchozí systém opravdu skončil.

Samozřejmě se mohou objevit nové problémy. Například existuje médium, které se snaží rozšířit i do televizního vysílání a které vlastní bratr nového premiéra Pétera Magyara. Zatím to podle mě není zásadní problém, ale nevíme, kam se to může vyvinout.

Po několika měsících je ale jasné, že ten předchozí, velmi deformovaný systém přestal fungovat. A cokoli přijde dál, má podle mě šanci být lepší než to, co tu bylo předtím.

A co maďarská veřejnoprávní média? Jsou dnes už skutečně nezávislejší, nebo jen hrozí, že se politická kontrola přesune z jedné strany na druhou?

Je ještě příliš brzy na definitivní hodnocení. Ale zatím vidíme, že lidé spojení s předchozím vedením a s propagandistickým způsobem zpravodajství odešli. Na vedoucí pozice probíhají výběrová řízení, změnil se zákon a vznikly nové orgány, ve kterých jsou i nezávislí lidé a které mají na fungování veřejnoprávních médií dohlížet.

Zatím to tedy vypadá dobře. Samozřejmě skutečná zkouška může přijít ve chvíli, kdy nové vládě začnou klesat preference. Pak se ukáže, nakolik jsou ty změny opravdu pevné.

Takže dnes na vás zpravodajství veřejnoprávních médií působí nezávisle?

Ano, zatím ano.

Co je s lidmi z orbánovské éry? Zůstali v televizi?

Ne ti nejvýše postavení. Lidé, kteří byli zodpovědní za ten propagandistický způsob zpravodajství, odešli.

Když srovnáte dnešní situaci veřejnoprávních médií s Orbánovou érou, co se konkrétně změnilo v jejich novinářské práci? Výběr témat, politická vyváženost, prostor pro opozici…?

Ano, právě tohle. Zpravodajství je dnes nestrannější a dostávají prostor různé pohledy. Tak by podle mě měla fungovat nezávislá média i veřejnoprávní vysílatel. Ještě to není dokonalé, celý systém je v přechodu. Ale zatím to směřuje správným směrem a už teď je situace výrazně lepší.

Péter Magyar si před volbami vybudoval obrovský dosah hlavně prostřednictvím sociálních sítí a přímé komunikace s voliči. Jaký má dnes jako premiér vztah k tradičním médiím?

Pozvali jsme ho na rozhovor a několik týdnů po vítězství ve volbách skutečně přišel. Rozhovor byl živě, takže neexistovalo nic ve stylu: pošlete nám nahrávku a my vám řekneme, co můžete zveřejnit.

Přímo během rozhovoru řekl, že bude poskytovat rozhovory nezávislým médiím a že nebude chodit jen tam, kde dostane vstřícné otázky. To by samozřejmě mělo být normální, jenže my jsme na to v Maďarsku nebyli zvyklí.

Možná nás ani nemá rád. Ani nemusí. Ale podle mě zastává princip, že pokud vede demokratickou vládu, musí být dostupný a transparentní a musí komunikovat i s médii, která mu kladou nepříjemné otázky. A zatím to skutečně dělá.

Takže mu nestačí vlastní komunita na Facebooku a sociálních sítích? Tradiční média pořád potřebuje?

Potřebuje je. Zároveň je jim dostupný. Možná by politicky dokázal fungovat i bez toho, ale myslím, že skutečně věří, že takhle by politika měla fungovat: že politici mají čelit kritickým i nepříjemným otázkám.

Nestojí teď před médii, jako je Telex, svým způsobem nová výzva? Za Orbána jste čelili systému, který nezávislá média vytlačoval na okraj. Teď ale máte kontrolovat vládu, jejíž nástup si řada vašich čtenářů přála.

Myslím, že to výzva bude. Je ještě brzy na definitivní závěry, ale my budeme dál dělat svou práci. Zůstaneme nezávislí a budeme informovat i o problémech a chybách nové vlády.

Možná se to části lidí nebude líbit, ale to není něco, čím bychom se měli při své práci řídit. Naším úkolem není přemýšlet, co si o našem zpravodajství budou myslet voliči jednotlivých stran.

Samozřejmě existuje riziko, že někteří lidé, kteří změnu vlády chtěli, budou mít pocit, že bychom teď měli být k nové vládě vstřícnější, protože konečně nejde o Orbánovu vládu nebo o autoritářský způsob vládnutí.

Jenže my jsme novináři. Nestojíme na straně žádné politické strany ani vlády. Budeme pokračovat stejně jako dosud. Je nám jedno, kdo je právě u moci.

Jak se změnila situace samotného Telexu po volbách? Daří se vám?

I pro nás je to přechodné období. Nemáme paywall, veškerý obsah je zdarma, ale potřebujeme příspěvky čtenářů, abychom mohli fungovat. A po volbách vidíme, že jejich počet trochu klesá. Ne dramaticky, ale je to znát a vlastně jsme to čekali.

Takže teď musíte hledat nový důvod, proč vás mají čtenáři dál podporovat?

Přesně tak. Řeknu to velmi zjednodušeně: před volbami stačilo části čtenářů vysvětlit, že jsme kritičtí k Orbánově vládě a že podporují důležitou věc. Teď musíme hledat nové způsoby, jak je přesvědčit, aby nám dál přispívali. Musíme přicházet s novými produkty, novými nápady a novými zdroji příjmů.

Ale vlastně je to konečně dobrý problém. Můžeme používat hlavu na kreativitu, ne na to, jak přežít.

A co reklamní trh?

Tam vidíme opačný vývoj. Za vlády Fideszu se i soukromé firmy bály inzerovat v nezávislých médiích, protože nechtěly riskovat vztah s vládou a možné dopady na své podnikání. Teď se zdá, že se reklamní trh začíná vracet k normálu.

Zajímá ještě vaše čtenáře Viktor Orbán? Pořád titulky s jeho jménem táhnou?

Samozřejmě. Myslím, že spousta lidí pořád úplně nevěří tomu, že je skutečně pryč nebo že se nemůže vrátit. Proto chtějí vědět, co dělá.

Viděli jsme přece návrat Andreje Babiše v Česku nebo Roberta Fica na Slovensku.

Jenže u nás je teď situace jiná. Nová vláda změnila ústavu tak, že premiér může být ve funkci maximálně osm let. Pokud by se Orbán chtěl vrátit, bylo by nutné získat znovu ústavní většinu a ústavu změnit.

Je ale podle vás v pořádku měnit ústavu tímto způsobem? Tahle změna sklidila kritiku.

Vždycky jsem nesvůj, když má někdo v rukou tak velkou moc, jako má teď hnutí Tisza, tedy ústavní většinu. Teď to může vypadat v pořádku, ale riziko existuje vždycky, pokud má jedna politická síla takovou většinu, že může prakticky okamžitě prosadit cokoli.

Je to samozřejmě výsledek demokratického systému, takže nemůžu kritizovat samotný fakt, že tu většinu získali. Ale příjemné mi to není.

Co dnes vlastně čtou lidé, kteří dřív sledovali média spojená s Fideszem? Kam jejich publikum odešlo?

To upřímně nevíme. Řada těch médií už neexistuje. Zůstala například Hír TV a několik zpravodajských webů, ale ten ekosystém už není tak rozsáhlý jako dřív.

Myslíte, že se teď maďarská mediální scéna začne méně polarizovat? Nebo se Fidesz pokusí svůj vlastní mediální ekosystém udržet či znovu vybudovat?

Nemyslím si, že by se toho vzdali tak snadno. Problém ale je, že už nemají stejné finanční zdroje. Předtím řadu těch médií financoval stát, například prostřednictvím reklamy státních firem, a to často bez ohledu na jejich skutečný dosah.

Teď je těžké si představit, kdo by zaplatil třeba provoz celé televizní stanice. Existují samozřejmě bohatí podnikatelé, kteří by na to peníze měli, ale zatím nevidíme, že by byli ochotni financovat propagandistický kanál v takovém rozsahu.

Takže teď zkoušejí získávat peníze přímo od svého publika?

Ano, snaží se o to. A je v tom určitá ironie. Když Telex vznikal, mohli jsme začít právě díky finanční podpoře čtenářů. Tehdy se nám kvůli tomu v táboře Fideszu vysmívali, že jen žebráme o peníze. A teď dělají totéž oni.

Berete to jako určitou satisfakci?

Ano, trochu ano. Ale zároveň je to pro ně dobrý test. Pro nás to byl také test: příspěvky čtenářů nám ukázaly, že naše práce má pro lidi hodnotu a že za námi stojí komunita.

Teď čeká stejný test je. Pokud za vámi nestojí státní peníze, je někdo ochoten za vaši práci skutečně zaplatit? To podle mě uvidíme až z jejich finančních výsledků za nějaký čas.