Tři pasti na kancléře. A na chyby číhají extrémisté i nejlepší nepřítel

Přezdívá se jí „pilotní kabina Německa“. Je to místnost o rozloze 140 metrů čtverečních, opatřená osm centimetrů tlustými neprůstřelnými skly. Svými rozměry vyrazila dech i kancléři, který si jinak v pompéznosti liboval. „Klidně by to mohlo být o číslo menší,“ poznamenal Gerhard Schröder, když ho uvedli do pracovny v novém německém kancléřství.

Budova vyvedená v kombinaci bílé a modrozelené barvy – stejného odstínu, jakou mělo oblíbené Porsche jejího architekta Axela Schultese – je čtyřikrát větší než Bílý dům. Přesto už komplex svým nájemníkům nestačí a na protějším břehu Spreevy vyroste další objekt, který má pojmout zvyšující se počet úředníků. Odráží to rostoucí význam funkce, kterou v úterý, po vážném zaškobrtnutí, převzal Friedrich Merz.

Že uspěl až ve druhém kole hlasování ve Spolkovém sněmu, je nepříjemný signál i proto, že doby, kdy se Německo mohlo starat samo o sebe, skončily. V době ruské agrese a kolísání USA se od kancléře se očekává, že bude jedním z lídrů Evropy. Právě to Friedrich Merz voličům slíbil.

A přidal i další velká očekávání: Německo se pod jeho vedením má zbavit vleklé hospodářské stagnace. Stejně tak Merzova vláda vyhlásila razantní omezení počtu migrantů, kteří v Německu hledají azyl.

Podle portálu T-online proto čeká na předsedu CDU „nejobtížnější kancléřská perioda od konce války“. Na každé selhání přitom číhá Alternativa pro Německo. Její podpora v posledních dnech sice mírně oslabila – a to ještě předtím, než ji spolková tajná služba označila za „nepochybně extremistickou“ stranu – nadále ji však hodlá volit čtvrtina Němců.

Pokud Merz nesplní své sliby, hrozí Německu, že se oficiálně extremistická strana dlouhodobě stane dominantní silou země. A Merzovým problémem je, že sliby v kampani nešetřil.

Už v průběhu kampaně se říkalo, že největším nepřítelem Friedricha Merze je Friedrich Merz. Protivníci čekali na kontroverzní vyjádření politika pověstného výbušnou povahou. A i když žádný z nich Merze o vítězství nepřipravil, bude se teď muset nový kancléř vypořádat s několika svými hodně odvážnými vyjádřeními.

Nejtřaskavější z nich představuje provolání, že hned první den ve funkci uzavře německé hranice všem žadatelů o azyl. Bez ohledu na to, že by takový krok nejspíš neobstál před evropským soudem a vyvolal odpor německých sousedů.

Merz podle všeho tento svůj slib nesplní. Vyplývá to z vyjádření muže, který bude mít německé hranice na starosti, nastupujícího ministra vnitra Alexandra Dobrindta. Jeho slova přitom nelze brát na lehkou váhu. Za prvé se jedná o jednoho z nejvlivnějších politiků CSU, fakticky jednoho ze tří koaličních partnerů Merzovy vlády. Za druhé Dobrindt má za sebou dlouhou politickou kariéru, mimo jiné coby člen kabinetu Angely Merkelové. V ní fungoval coby kancléřčin protipól a léta se snažil ukončit politiku otevřených hranic. Není pochyb o tom, že kdyby bylo na něm, Merzův plán by rád bezezbytku naplnil.

Právě Dobrindt ale v neděli prohlásil, že k uzavření hraničních přechodů azylantům tak, jak to sliboval Friedrich Merz, nedojde. Pravda, na německé pomezí vyrazí více policistů a stávající hraniční kontroly se mají rozšířit. Nová vláda také hodlá zpřísnit pravidla pro přistěhování rodin migrantů, kteří v Německu požívají dočasnou ochranu. Pokusí se (jako hned několik kabinetů před ní) urychlit odsouvání těch, kdo v zemi zůstávají, ačkoliv s žádostí o azyl neuspěli.

Naplnění pravidla, že německou hranici nepřejde jediný žadatel o azyl, se ale přinejmenším odkládá. Podle Dobrindta ho Německo „nebude uplatňovat u zranitelných skupin obyvatel, ale jen v některých případech“. Ostatní, pokud vyřknou na německé hranici slovo „azyl“, budou do země vpuštěni. A jak ukazují zkušenosti z minulých let, většinou zůstanou v Německu přinejmenším pár roků, i když azyl nedostanou.

Jde o výsledek tlaku z mnoha směrů. Proti okamžitému uzavření hranic se postavili nejen Merzovi koaliční partneři z SPD, ale také sousední Rakousko a řada vlivných expertů.

Gerald Knaus, odborník s pověstí muže, který ukončil migrační krizi v roce 2016, řekl nedávno v rozhovoru pro Seznam zprávy, že Merzův plán by „nevyřešil vůbec nic, protože Spolková policie nemá na hlídání hranic dost sil“. Migranti by podle něj do Německa dál proudili přes tzv. zelenou hranici. Jednostranné kroky německé vlády by navíc mohly torpédovat evropskou spolupráci i fungování Schengenu.

Samotné hraniční kontroly, které avizuje Dobrindt, přitom mohou být jen zdánlivým řešením. Německo je totiž provádí už několik let a během nichž se počet lidí, kteří v Německu žádají o azyl, sice významně snížil, ale i šéf Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky přiznává, to se samotnými kontrolami má málo společného.

Za oslabením uprchlického proudu totiž ve skutečnosti stojí tvrdá opatření srbské vlády na hlavní migrační trase do střední Evropy. Jak dlouho ale Bělehrad tvrdý kurz udrží, není jasné. Pokud Srbsko změní politiku, bude Merz doma čelit nejen další migrační vlně, ale i ohrožení vlastní reputace.

„Pokud neskončí do 24 hodin bombardování civilistů, zrušíme omezení na útoky na ruském území. A pokud to nebude stačit, do týdne dodáme (Ukrajině) střely Taurus.“

Tato rázná Merzova slova z volební kampaně vzbudila naděje na Ukrajině i mezi bojujícími spojenci. Tím spíš, že za téměř hotovou věc označil Merz dodávky Taurusů ještě tři týdny před svou inaugurací.

Že nakonec nejpokročilejší řízené střely, které má Evropa k dispozici, na Ukrajinu zamíří, však dodnes není jisté. Proti se postavili Merzovi koaliční partneři v čele s mužem, který si jinak vydobyl pověst věrného spojence Ukrajiny.

Staronový ministr obrany Boris Pistorius prohlásil, že s dodávkami Taurusů na Ukrajinu nesouhlasí. „Nevím, kde se vzal erotický vztah k tomuto zbraňovému systému,“ prohlásil mimo jiné. „Je řada důvodů pro dodání Taurusů, a řada dobrých důvodů, proč je Ukrajině neposlat.“

Šéf poslanecké frakce socialistů Matthias Miersch k tomu dodal, že „až se Merz v plném rozsahu seznámí s informacemi tajných služeb, tento krok ještě důkladně zváží“.

Merz sice může Taurusy na Ukrajinu poslat ze své kancléřské pravomoci i proti vůli členů vlády, otázka však je, zda bude riskovat takový vnitřní konflikt hned na začátku mandátu.

Téma Taurusů také může zastínit stále podstatnější roli, kterou hraje Německo při podpoře Ukrajiny coby po USA největšího dodavatele zbraní a finanční pomoci.

Řada let, kdy se stagnace střídá s poklesem hospodářského výkonu. K tomu obavy, zda se celý ekonomický model Německa založený na levném dovozu energií z Ruska, komponentů z Číny a vývozu především strojírenského zboží už nepřežil. To vše má za úkol zvrátit Merzova vláda.

Mezinárodní prostředí přitom pracuje proti ní. Pokud se nepodaří odvrátit obří cla, která chce na Evropu uvalit administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa, bude německé hospodářství patřit k těm nejhůře postiženým. Případné škody se odhadují na 200 miliard eur.

Vážný problém by pro německé oživení představovalo i pokračování obchodní války mezi USA a Čínou. Příval čínského zboží, které se výrobci snaží místo na americkém trhu udat na tom evropském, „masivně ohrožuje zájmy německého hospodářství“, píše analytik Bernd Ziesemer.

Vymstít se může německým firmám i vysoká závislost na čínském trhu a jeho spotřebitelích. Už teď je ale odtamtud třeba v automobilové branži vytlačuje čínská konkurence. Především neúspěchy na čínském trhu jsou zodpovědné za zhruba čtyřicetiprocentní propad zisků, které téměř shodně v prvním čtvrtletí letošního roku vykázaly koncerny VW a Mercedes- Benz.

Nastupující kancléř Merz sice slibuje postupné oslabování vlivu Číny na německé hospodářství, řada německých firem ale postupuje zcela opačně. Bez ohledu na varování směřují právě do Číny rekordní německé investice.

Hrozivé mezinárodní prostředí se snaží nastupující vláda vykompenzovat obřími finančními injekcemi z domácích zdrojů. Ještě s pomocí starého složení Spolkového sněmu si nechala odsouhlasit balík ve výši 500 miliard eur. Tyto peníze mají nejen ozdravit chřadnoucí německou infrastrukturu, ale také povzbudit ekonomický růst. A více než poměrně nesmělé ekonomické reformy budou Merzovým hlavním trumfem, když bude bojovat o svůj odkaz nejen v hospodářské politice.

Posloužit by ale také mohly muži, který se profiluje jako Merzův klíčový spojenec a zároveň rival. Teprve sedmačtyřicetiletý předseda sociálních demokratů Lars Klingbeil se přes setrvalý pokles preferencí strany může pochlubit několika husarskými kousky. Právě on stál za volební strategií, která v roce 2021 zázračně dostala do kancléřské funkce Olafa Scholze. A i když neoblíbenost odcházejícího kancléře přispěla k nejtvrdší porážce sociálních demokratů v novodobých dějinách, byl to opět Lars Klingbeil, který dokázal z fiaska vytřískat maximum.

Při koaličním jednání vybojoval například stejný počet ministerských křesel, jako má CDU. Nové obří dluhy budou sloužit mimo jiné k naplnění některých klíčových bodů sociálně demokratického programu. Pravicové akcenty, očekávané voliči CDU/CSU, se ve výsledné koaliční smlouvě hledají jen s obtížemi.

Sám Klingbeil do vlády vstupuje jako mocný ministr financí. A byl to on, kdo v minulých dnech zdůrazňoval klíčovou větu koaliční smlouvy: naplnění cílů vlády je možné jen „pokud k tomu budou finanční podmínky“.

Některé z Merzových ambiciózních cílů, jako je třeba snižování daní, tak může vlivný sociální demokrat úspěšně torpédovat.

Merzova výchozí pozice v den nula jeho kancléřského angažmá skýtá jednu paradoxní výhodu: co se týče voličské přízně, horší už to být skoro nemůže.

Nejde jen o fiasko v prvním kole kancléřské volby, které ukazuje, že Merzova koaliční konstrukce je od samého počátku vratká. Současná podpora CDU/CSU patří k nejnižším v historii a propadla i po vítězných volbách, což je velmi neobvyklý jev. A klesá i popularita samotného Merze.

V současnosti je až sedmým nejpopulárnějším německým politikem. Oba zmínění ministři jeho vlády – a zároveň rivalové z konkurenční sociální demokracie – jsou vysoko nad ním. Lars Klingbeil se může pyšnit třetí příčkou, Boris Pistorius obsadil rovnou první místo.

Jen osmnáct procent Němců si navíc v současnosti myslí, že Merz bude lepším kancléřem než jeho stranická kolegyně a předchůdkyně Angela Merkelová.