Trump chce dohodu, jinak hrozí úderem. I Írán má mantinely, říká analytik

Americký prezident Donald Trump dal Íránu ultimátum.

Po historicky prvním jednání jím založené Rady míru vzkázal, že se svět během příštích zhruba deseti dnů dozví, jestli Washington s Teheránem uzavře dohodu, nebo udeří.

„Všechny základny, zařízení a prostředky nepřátelských sil v regionu by představovaly legitimní cíle,“ vzkázali Íránci v dopise adresovaném generálnímu tajemníkovi OSN. „Spojené státy by nesly plnou a přímou odpovědnost za jakékoli nepředvídatelné a nekontrolované důsledky.“

Jak blízko jsou země otevřenému konfliktu a jaké jsou šance na diplomatické řešení?

Seznam Zprávy odpovídají na klíčové otázky týkající se současného napětí.

Washington dal najevo, že vojenský výpad proti Teheránu zvažuje.

Spojené státy pokračují ve shromažďování leteckých a námořních sil u Íránu. Do oblasti by měla brzy dorazit i námořní bojová skupina největší americké letadlové lodi USS Gerald R. Ford, která zasahovala u Venezuely.

Stanice CNN s odkazem na zdroje obeznámené s vývojem situace napsala, že americká armáda bude připravena zaútočit na Írán již tento víkend.

V pátek odpoledne evropského času - před schůzkou s guvernéry v Bílém domě - prezident novinářům řekl, že zvažuje „omezený“ vojenský úder, aby přinutil Teherán k dohodě. „Myslím, že mohu říci, že to zvažuji,“ citoval ho The New York Times.

Otázkou zůstává, kdy by k případnému útoku mohlo dojít. Mezi faktory, které by mohly ovlivnit načasování, zahraniční média s odkazem na své zdroje řadí olympijské hry, jež jsou považovány za symbol globální jednoty, či muslimský posvátný měsíc ramadán.

„Podobná situace tady byla v posledním půlroce už několikrát a k přímé eskalaci nikdy nedošlo, a to z toho důvodu, že obě strany hledají cesty, jak se tomu vyhnout,“ komentuje vývoj pro Seznam Zprávy politolog a bezpečnostní analytik Josef Kraus z Masarykovy univerzity v Brně.

„Na druhou stranu je třeba dodat, že americká vojenská přítomnost v oblasti je teď nejvyšší, co kdy byla,“ dodává.

Rovněž Írán se podle stanice CNN připravuje na potenciální konflikt. V poslední době podnikl kroky, které signalizují jeho připravenost k válce, včetně opevnění jaderných zařízení a obnovy zařízení na výrobu raket.

Mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová uvedla, že Trump dal jasně najevo, že „diplomacie je vždy jeho první volbou“ a Írán by se rozhodl moudře, kdyby uzavřel dohodu s Washingtonem. Zdůraznila však, že možnost vojenské akce zůstává nadále na stole.

Deník The New York Times píše, že řada představitelů Trumpovy administrativy je skeptická ohledně možnosti dosažení diplomatické dohody s Íránem.

Zástupci Íránu a Spojených států jednali v úterý v Ženevě. Íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí následně uvedl, že se podařilo dosáhnout dohody na hlavních principech, které by mohly otevřít cestu k potenciální dohodě.

I americká strana vzkázala, že došlo k posunu. Dodala ovšem, že uzavření dohody nadále brzdí značné mezery v postojích obou zemí.

Problematickým bodem zůstává íránský jaderný a raketový program. Trump na zasedání Rady míru ve Washingtonu zdůraznil, že Írán nemůže vlastnit jaderné zbraně. Pokud podle něj země bude nadále „ohrožovat regionální stabilitu“, „stanou se špatné věci“.

Írán po diplomatické schůzce slíbil, že do dvou týdnů odpoví na požadavky USA, aby zcela ukončil obohacování uranu výměnou za zmírnění sankcí - což zhruba odpovídá Trumpovu ultimátu.

Když se na to novináři ptali amerického prezidenta, s odpovědí neotálel: „Dejte nám dohodu, kterou jste nám měli dát napoprvé.“

„Pokud nám dají tu správnou dohodu, my to neuděláme. Ale víte, historicky to nedělali,“ vzkázal prezident.

Politiky v Teheránu přitom nařkl z toho, že jen mluví, ale nepodnikají žádné skutečné kroky.

Íránská mise při OSN v dopise generálnímu tajemníkovi organizace Antóniovi Guterresovi uvedla, že Trumpova rétorika signalizuje reálné riziko útoku. Zároveň zdůrazňovala, že Teherán válku nechce.

„Íránským zájmem je vyhnout se ozbrojenému střetu. Na druhou stranu je vidět, že Íránci jsou také docela tvrdými vyjednavači a že mají stanovené určité mantinely, za něž nebudou chtít ve vyjednávání jít. A dokonce, že tyto mantinely mohou znamenat, že půjdou do té vojenské konfrontace se Spojenými státy,“ usuzuje Kraus.

Mezi mantinely řadí především jakékoliv kroky, které by vedly ke zneefektivnění íránské obrany a jejich vojenských schopností. „Na jaře minulého roku byl Írán napaden nejdříve Izraelem a potom přímo letectvem Spojených států. Právě vlastnictví balistických raket je něco, co očima jeho politického zřízení představuje záruku toho, že má možnost odvetných vojenských opatření, že má schopnosti a technologie zasáhnout třeba tak vzdálený cíl, jako je Izrael,“ vysvětluje.

Země v posledních týdnech zažila rozsáhlé protesty. Vlna nevole proti špatné ekonomické situaci se postupně přetavila v akci proti tamnímu režimu. Tomu se podařilo protesty potlačit silou, vyšel z nich ale oslabený.

„Zejména krvavé potlačení protestů ze strany represivního aparátu režimu způsobilo v íránské společnosti velice špatně zacelitelnou jizvu,“ vysvětluje Kraus.

Na druhou stranu se podle něj režimu podařilo demonstrovat svou sílu a ukázat, že má nadále podporu nemalé části společnosti a co hlavně - ozbrojené síly mu zůstávají loajální.

„To znamená, že pokud by došlo k ozbrojené konfrontaci mezi Íránem a Spojenými státy, potažmo mezi Íránem a Izraelem, íránské ozbrojené síly budou loajálním a bojeschopným tělesem a celé se to nemusí okamžitě rozpadnout jako domeček z karet,“ odhaduje.

Donald Trump avizoval, že změna režimu v Íránu by podle něj byla tím nejlepším konečným scénářem. Co by po ní následovalo, zůstává otázkou a zásadním problémem.

Podle Krause alternativy k současnému režimu v podstatě nejsou a nikdo neví, co by se stalo, kdyby padl.

„V momentě, kdy se systém rozkolísá, může dojít na to, že se stát rozpadne nebo ponoří do vnitřního konfliktu, občanské války,“ upozorňuje s tím, že když se něco takového stane v tak rozsáhlém státu jako je Írán, bude to mít zásadní dopady na celý region.

„Mohla by se z toho naprosto jednoduše stát celoregionální válka a tomu se všichni chtějí vyhnout,“ vysvětluje, proč Saúdská Arábie, Katar nebo třeba Turecko intenzivně apelují na Spojené státy, aby situaci neřešily silou.