Trump mluví o dohodě s Íránem. Klíčové sporné body ale zůstávají otevřené

Donald Trump ještě před pár dny mluvil o tom, že Írán „musí bezpodmínečně kapitulovat“. Teď jeho administrativa dolaďuje memorandum, které má postupně otevřít Hormuzský průliv, uvolnit část íránských zmrazených aktiv a vrátit Teherán k exportu ropy. Po týdnech eskalace tak Bílý dům začíná mluvit jazykem dohody.

Jenže právě v tom je podle expertů největší paradox celé situace: Válka, která ještě nedávno vypadala jako začátek širšího regionálního konfliktu, se podle Trumpa blíží ke konci ve chvíli, kdy zůstává nejasné, kdo vlastně ustoupil a co přesně si obě strany slibují.

Jak Seznam Zprávám řekla profesorka Marwa Maziadová z Univerzity v Marylandu, současný vývoj působí spíše jako řízená deeskalace než jako skutečný průlom.

„Washington i Teherán mají silnou motivaci rychle zastavit eskalaci, zároveň ale domácímu publiku prezentovat výsledek jako vlastní vítězství. Donald Trump může rámovat posun jako důkaz, že dokázal Írán přimět k jednání a zabránit širší válce, zatímco Írán naopak zdůrazňuje, že ustál tlak a neustoupil v klíčových otázkách,“ vysvětluje.

Maziadová dodává, že navzdory deklarovanému posunu zůstávají zásadní sporné body nevyřešené. Jádro problému podle ní tvoří íránský jaderný program, úroveň obohacování uranu, raketové schopnosti, regionální sítě zástupných skupin a širší architektura námořní bezpečnosti v Perském zálivu.

„To, čeho bylo dosaženo, je tak především procedurální – tedy pauza v eskalaci, částečné znovuotevření komunikačních kanálů a snaha stabilizovat bezprostřední rizika,“ říká s tím, že ale i křehké memorandum má svůj význam. „Snižuje bezprostřední riziko nekontrolované eskalace a obnovuje prostor pro diplomacii. Klíčovou otázkou teď je, zda se tato pauza podaří proměnit ve strukturovaná jednání, nebo zda jen oddálí nebezpečnější střet,“ dodává Maziadová.

Seznam Zprávy přinášejí přehled toho, co zatím víme o rodící se dohodě mezi Spojenými státy a Íránem.

Co přesně řekl americký prezident Donald Trump o dohodě s Íránem?

Trump uvedl, že finální detaily dohody s Íránem se stále dolaďují, ale že jednání výrazně pokročila a memorandum je „na dosah“. Zároveň naznačil, že cílem je ukončit nepřátelství a stabilizovat situaci v regionu, přičemž klíčovou součástí má být postupné uvolnění napětí v oblasti Hormuzského průlivu a návrat Íránu k omezenému exportu ropy. Dodal ale, že některé body se ještě mohou změnit a nic není definitivně uzavřené.

Americký ministr zahraničí Marco Rubio následně uvedl, že v posledních 48 hodinách byl dosažen „významný pokrok“, ale zároveň zdůraznil, že dohoda stále není hotová a klíčové body zůstávají otevřené.

Potvrdil také americkou pozici, že Írán nesmí získat jadernou zbraň, a označil jakékoli spekulace o opaku za „absurdní“. V souvislosti s Hormuzským průlivem naznačil, že pokud se návrh dotáhne, mohl by být znovu plně otevřen pro lodní dopravu bez omezení a poplatků. Zároveň dodal, že jednání pokračují a další oznámení může přijít velmi brzy, přičemž finální rozhodnutí zůstává na prezidentovi Trumpovi.

Írán zatím reaguje na vývoj kolem dohody velmi opatrně a v některých bodech přímo rozporuje americkou interpretaci.

Podle íránské státní agentury Fars Teherán odmítl tvrzení, že by souhlasil s „plným otevřením“ Hormuzského průlivu v podobě, jak ji popisuje Washington. Íránské zdroje připouštějí návrat k vyššímu objemu civilní lodní dopravy, ale zdůrazňují, že Írán si nad průlivem ponechává kontrolu a že nejde o návrat k situaci „bez omezení“, jak naznačoval Trumpův tým.

Zároveň íránská diplomacie podle dostupných informací naznačuje, že klíčovou podmínkou jakéhokoli posunu je postupné zrušení amerických sankcí a uvolnění zmrazených aktiv. Teherán také trvá na tom, že jeho jaderný program má civilní charakter, a zatím nepotvrdil, že by přijal omezení v otázce vysoce obohaceného uranu, což zůstává jedním z nejcitlivějších bodů celé dohody.

Podle informací CNN a serveru Axios má být návrh dohody mezi USA a Íránem postavený jako časově omezený rámec, který by měl na přibližně 60 dní zastavit eskalaci a otevřít prostor pro další jednání.

V první fázi by došlo ke zklidnění situace v oblasti Hormuzského průlivu, jeho částečnému znovuotevření a zajištění bezpečnosti plavby, včetně odstranění případných min. Írán by zároveň poskytl záruky, že neusiluje o jadernou zbraň. Spojené státy by na oplátku uvolnily blokádu íránských přístavů, udělily vybrané sankční výjimky a umožnily částečný návrat íránského exportu ropy. Součástí by bylo i uvolnění části zmrazených íránských aktiv.

Druhá fáze by následně otevřela přibližně třicetidenní až šedesátidenní vyjednávání o klíčových sporných bodech, zejména o íránském jaderném programu a nakládání s vysoce obohaceným uranem. Podle části amerických zdrojů citovaných serverem Axios by součástí návrhu mohl být i požadavek, aby se Írán vzdal svých zásob tohoto materiálu.

Největší neshody se týkají omezení íránského jaderného programu, kdy USA chtějí co nejpřísnější limity, zatímco Írán odmítá zásahy do svého obohacování uranu v rozsahu, který Washington požaduje.

Za druhé jde o Hormuzský průliv. Spojené státy mluví o jeho plném otevření pro lodní dopravu, zatímco Írán zdůrazňuje, že si chce ponechat kontrolu nad jeho fungováním a nesouhlasí s americkým výkladem.

Třetí oblastí jsou sankce. Írán chce rychlé zrušení omezení a uvolnění zmrazených aktiv, zatímco USA to vážou na další postup v jednání.

Formálně musí být jakákoli dohoda potvrzena na obou stranách, tedy ve Washingtonu i v Teheránu. V praxi ale bude rozhodující především politické vedení. V USA to znamená prezidenta Donalda Trumpa, který určuje směr jednání i jejich finální politické schválení. V Íránu je ale rozhodovací struktura odlišná.

Prezident Masúd Pezeškján uvedl, že žádné zásadní rozhodnutí nebude učiněno bez souhlasu nejvyššího vůdce Modžtaby Chameneího, který má v íránském systému klíčovou pravomoc v otázkách bezpečnosti, zahraniční politiky i jaderného programu.