Trumpova spojenkyně s českými kořeny končí v politice. Prezident ji nepodržel

Ještě na jaře se mohla s trochou představivosti zdát být republikánskou Madeleine Albrightovou - ambiciózní žena, která se otevřeně hlásí ke svým českým kořenům a jíž se povedlo prosadit do vrcholné americké diplomacie.

Donald Trump ji po svém návratu do Bílého domu navrhnul na prestižní a důležitou pozici velvyslankyně při Organizaci spojených národů. Nejenže se jí kongresmanka Elise Stefaniková narozdíl od Albrightové, která na postu sloužila mezi lety 1993 a 1997, nikdy nestala, nyní ve vrcholné politice končí úplně.

Jedenačtyřicetiletá republikánka v pátek oznámila, že ukončuje svou kampaň na guvernérku státu New York a v příštím roce se nebude ucházet ani o znovuzvolení do Kongresu, kde zastupuje newyorský 21. obvod. Její mandát tak skončí v lednu 2027.

„Není efektivním využitím našeho času ani vašich štědrých zdrojů trávit první polovinu příštího roku zbytečnými a zdlouhavými republikánskými primárkami, zejména v tak náročném státě, jako je New York,“ napsala v prohlášení na síti X. „Mým nejdůležitějším titulem je máma,“ dodala v příspěvku žena, která se v roce 2015 stala toho času nejmladší ženou zvolenou do Kongresu vůbec.

Nenaplnění nejvyšších politických ambicí není to jediné, co ji od Albrightové, jež se po misi v OSN stala i historicky první americkou ministryní zahraničních věcí, odlišuje. Stefaniková, jejíž příjmení je spíš slovenského původu, se v Česku nenarodila. Pocházela odsud pouze rodina jejího otce, což sama reflektovala zejména skrze vánoční tradice, které prý doma dodržuje. Někteří genealogové ale její předky situují do Polska.

Nicméně ještě dál byla od demokratky Albrightové ve svých politických názorech.

Do Sněmovny reprezentantů sice před deseti lety přišla jako umírněná absolventka Politického institutu na Harvardu, která jako jedna z mála republikánů hlasovala třeba za zrovnoprávnění sexuálních menšin, postupem času se z ní však stala hlasitá stoupenkyně Donalda Trumpa a jeho křídla v Republikánské straně.

Vyznamenala se zejména na začátku roku 2020, kdy se zasadila, aby Kongresem neprošel návrh na jeho impeachment. Prezident ji za to významně ocenil. „Zničila jsi je, Elise. Zničila jsi je,“ poděkoval jí během oslavné konference ve východním křídle Bílého domu.

Jejím velkým tématem pak byl také antisemitismus, který podle ní bují na amerických univerzitách. Sama o sobě pak tvrdila, že je „ultra MAGA“, zatímco pro své názorové odpůrce zosobňovala oportunistické měnění názorů, které ovládlo celou její stranu.

I její současný pád z výsluní ostatně nechává vykrystalizovat rizika budování vlastní politické identity kolem Donalda Trumpa, který může něčí politickou kariéru stejně rychle nastartovat i ukončit.

Podle Annie Karniové, kongresové korespondentky deníku New York Times, byla v Kongresu již několik let vyhořelá. „Místo toho, aby se snažila o postup v Sněmovně, zaměřila se na práci ve druhé Trumpově administrativě. Když se v roce 2023 všichni ostatní členové vedení republikánů ve Sněmovně ucházeli o post předsedy, ona se toho nezúčastnila. Místo toho se podívala do zrcadla a uviděla tam ministryni,“ napsala v sobotu ve svém článku.

Chvíli to vypadalo, že se jí přání splní, jelikož Trumpem přislíbené místo v čele americké mise při OSN s sebou tradičně nese i křeslo v kabinetu. Stefaniková již prošla i přes grilování před senátním výborem, kde slíbila ostrý boj proti antisemitismu a podporu Izraele a Tchaj-wanu.

Na konci března však Trump na své síti Truth Social napsal, že se rozhodnul její nominaci stáhnout. Nechtěl přijít o místo ve Sněmovně, kde mají republikáni jen velmi těsnou většinu. Prezident uvedl, že Stefanikovou osobně požádal, aby zůstala v Kongresu, a nazval ji „jedním ze svých největších spojenců.“ Naznačil také, že by mohla být v budoucnu zvážena pro jinou pozici.

Při hledání jiné možnosti se Stefaniková zaměřila na volby guvernéra New Yorku. Vítězství ve volbách v tradičně demokratickém státě by se sice řadilo spíše k žánru fantasy, nicméně ambiciózní politička současnou demokratickou guvernérku Kathy Hochulovou považovala za slabou a svůj politický profil by si jistě vylepšila, i kdyby se k vítězství jenom přiblížila.

Podle amerických médií přitom údajně spoléhala na podporu od svého spojence Trumpa. Prezident - známý tím, že ochotně podporuje jen kandidáty s šancí na úspěch - se ovšem zdráhal.

Do boje o republikánskou nominaci o guvernérský post vstoupil i Bruce Blakeman, předák okresu Nassau. A aktuální šéf Bíloho domu v listopadu na dotaz, zda má v klání favorita, pouze prohlásil, že „oba jsou skvělí lidé.“

Stefaniková, v posledních měsících známá svými střety s předsedou Sněmovny Mikem Johnsonem, se ve snaze získat nominaci ostře vymezovala proti nově zvolenému starostovi New Yorku Zohranu Mamdanimu. Nazvala ho „sympatizantem teroristické organizace Hamás“ nebo „antisemitským, džihádistickým, komunistickým kandidátem“. Ze zodpovědnosti za jeho vítězství pak vinila i guvernérku Hochulovou.

Ani v tomto se k ní však Trump - který jinak jako džihádisty častuje řadu svých oponentů - nepřidal. Mamdaniho pozval do Oválné pracovny a na dotaz médií, zda souhlasí se slovy Stefanikové, odpověděl: „Ne, nesouhlasím. Ona vede kampaň, víte. V kampani se někdy říkají různé věci. Musíte se zeptat jí. Já se setkal s mužem, který je velmi racionální osoba.“

Stefaniková Oválnou pracovnu nicméně od té doby ještě sama navštívila. V polovině prosince prezident podepsal její zákon o udělení kongresových zlatých medailí členům amerického hokejového týmu, kteří v legendárním „zázraku na ledě“ v olympijském finále 1980 porazili favorizovaný Sovětský svaz.

Trump i krátce po jejím oznámení, že v politice končí, na sítě napsal: „Elise je mimořádně talentovaná, ať už se rozhodne dělat cokoli. Čeká ji velký úspěch a já ji budu po celou dobu podporovat!“

Když ale měla Stefaniková možnost udělat důležité kariérní politické kroky, této podpory se nedočkala. A ve svém poměrně rozsáhlém oznámení se o Trumpovi nezmínila ani jednou. To je u političky, jež s ním byla v posledních letech velmi spojena, minimálně zvláštní.