Turecko čeká souboj politických veteránů. Erdogan už zná soupeře

Ještě v pátek se mohl turecký prezident Recep Tayyip Erdogan radovat z toho, jak je opozice neschopná. Koalice šesti politických stran vystupující pod názvem Stůl pro šest se totiž nedokázala shodnout na společném prezidentském kandidátovi – zatímco pět stran se shodlo, šéfka pravicové Dobré strany Meral Akşenerová prohlásila, že její partaj navrhovaného vůdce republikánů Kemala Kiliçdaroglua nepodpoří.

Akşenerová místo toho navrhla, aby se kandidátem stal jeden z dvojice populárních starostů – istanbulský Ekrem Imamoglu, nebo ankarský Mansur Yavaş. Oba politici Republikánské lidové strany (CHP) ale její výzvu odmítli a veřejně podpořili svého 74letého stranického šéfa Kemala Kiliçdaroglua.

Turecká opoziční média vzápětí informovala o smršti kritiky valící se na Akşenerovou a velkém počtu lidí, kteří vrátili stranické legitimace.

V pondělí pak pod tíhou kritiky Akşenerová otočila a souhlasila, že se ke Stolu pro šest vrátí. Tomu předcházela její schůzka s oběma starosty: „Máme před sebou volby, náš národ nesnese rozdělení. Touha dát se dohromady je touhou našich lidí. Sdělili jsme to předsedkyni (Akşenerové), ona to vyhodnotí,“ citoval Yavaşova slova deník Hürrriyet.

Před sídlem Strany blaženosti (menší islamistické strany, jež je součástí opoziční koalice – pozn. red.) se už včera shromáždily tisíce lidí a skandovaly „Kemal prezident“.

Akşenerová přitom spolu s Kiliçdarogluem stála u vzniku opoziční koalice, k níž se postupně přidávaly další strany. Právě díky tomuto spojenectví se turecké opozici podařilo ovládnout radnice obou největších tureckých měst, Istanbulu a Ankary. K jejímu návratu ke koaličním partnerům vedl kompromis – pokud by Kiliçdaroglu porazil Erdogana a stal se novou hlavou státu, výše zmínění starostové by se stali jeho viceprezidenty.

Turecké televizní kanály mají za sebou kvůli spekulacím o Erdoganově soupeři víkendový maraton – zpravodajství týkající se výběru opozičního kandidáta vysílaly nepřetržitě po dobu 72 hodin.

Kromě Erdogana a Kiliçdaroglua by svého kandidáta měla jmenovat i opoziční Lidově-demokratická strana (HDP), za niž dříve na prezidenta kandidoval Selahattin Demirtaş. Toho ale Erdoganův režim vězní kvůli obviněním z terorismu. Hrozba vězení ostatně visí i nad starostou Imamogluem kvůli výroku o „idiotech“, kteří anulovali lokální volby v roce 2019.

Kandidát HDP sice nemá šanci postoupit do druhého kola, jeho voliči ale mohou být nakonec klíčoví. Alevita (příslušník menšinové odnože islámu – pozn. red.) Kiliçdaroglu je přitom i pro HDP přijatelnou postavou.

Umírněný sekulární politik nikdy nevystupoval ostře proti kurdskému etniku, které tvoří značnou část stoupenců HDP hlavně na jihovýchodě země, kde třetí největší parlamentní strana vyhrává volby. Do Národní koalice (Stolu pro šest) tato partaj nevstoupila hlavně kvůli účasti Dobré strany Meral Akşenerové – tu tvoří nacionalisté, kteří se odštěpili od vládní MHP, jež je spojencem Erdogana.

Kiliçdaroglu vstupuje do prezidentské kampaně v relativně výhodné pozici – zemi svírá už dlouho ekonomická krize spojená s vysokou inflací a propouštěním, vládnoucímu Erdoganovi navíc pravděpodobně uškodí i váhavá reakce na zemětřesení, kdy se armáda na jeho pokyn zapojila do záchranných prací až třetí den.

Vysoký počet obětí i zničených budov mohou voliči přičítat i Erdoganově vládě, která za dvě desetiletí nedokázala účinně vymáhat dodržování stavebních předpisů, naopak ještě udělila tisícům černých staveb amnestii.

„Jestli je za tuto katastrofu někdo zodpovědný, je to prezident Erdogan,“ nechal se slyšet Kiliçdaroglu.

Opoziční vůdce má ale i své slabiny – i Erdoganovi odpůrci mu vyčítají chybějící charizma a několikery prohrané volby nebo neúspěšné kampaně – ty vedl proti ústavním referendům, v nichž si nynější prezident nechal posvětit zvýšené pravomoci a později i zavedení prezidentského politického systému.

Kiliçdaroglu, který byl v roce 1996 vyhlášen tureckým úředníkem roku, je v turecké politice skutečně veteránem, pohybuje se v ní už 24 let. Jako vůdce CHP hodlá v případě svého vítězství vrátit Turecku parlamentní politický systém a skončit s vládou jednoho muže, kterou zavedl Erdogan.

I samotný Kiliçdaroglu čelil před pár lety trestnímu stíhání kvůli svým výrokům, jež naznačovaly, že Erdogan je diktátor. Na rozdíl od vůdce HDP Demirtaşe ale ve vězení neskončil.

Erdogan má výhodu ve svém silném voličském jádru i masivní podpoře provládních médií. Na jeho straně stojí i justice a silové složky, mnozí se proto obávají, zda bude v případě prohry ochoten se vzdát moci, nebo půjde ve stopách Donalda Trumpa nebo Jaira Bolsonara.

Opoziční republikáni už proto připravují alternativní sčítání hlasů – jejich členové ve volebních komisích si vždy nafotí papíry s počty hlasů a přes aplikaci je budou posílat na ústředí, aby předešli případnému zmanipulování voleb.