Článek
Plavidlo už více než měsíc setrvává na mělčině poblíž ostrova al-Kiblíja, který je součástí Halláníjských ostrovů. „Tohle by nemělo být překvapení. Právě to je na celé věci znepokojivé,“ řekl agentuře Reuters šéf organizace SkyTruth, která se specializuje na satelitní monitoring životního prostředí, John Amos.
„Loď nemůže plout, najela na skalnaté pobřeží malého ostrova u Ománu a leží tam už týdny. My i další jsme celou tuto dobu varovali, že pokud se nic neudělá, může dojít k rozsáhlému úniku ropy. A obávám se, že právě to teď začínáme pozorovat,“ dodal.
Posádka tankeru nahlásila potíže už 8. června, když se plavidlo nacházelo poblíž jemenského přístavu Mukallá. Dva zdroje z oblasti námořní bezpečnosti sdělily Reuters, že na palubě došlo k výbuchu. Společnost Vanguard zabývající se námořní bezpečností minulý týden uvedla, že tanker poškodily tři výbuchy neznámého původu. Do plavidla poté začala pronikat voda a přestal fungovat motor i kormidlo.
Skvrna se rozprostírá mezi ománskými Halláníjskými ostrovy v Arabském moři a pobřežím provincie Zufár. V některých místech se ropa podle ománských úřadů nachází pouhých sedm kilometrů od pevniny. Rozsah skvrny úřady určily mimo jiné podle satelitních snímků.
Situaci nikdo neřešil
Greenpeace a nizozemská mírová organizace PAX na únik upozornily už koncem minulého týdne. Ománské úřady se podle Reuters k jeho rozsahu vyjádřily až v pondělí. Analýza agentury, založená na satelitních snímcích a údajích odborníků na námořní dopravu, ukázala, že ropa z 274 metrů dlouhého tankeru unikala i na konci července.
Podle Amose přitom veřejně dostupné satelitní údaje nenaznačují, že by během více než dvou měsíců proběhla rozsáhlejší operace, která by měla tanker stabilizovat nebo z něj odčerpat zbývající náklad.
„Za celou tu dobu jsme nezaznamenali žádnou aktivitu plavidel, která by naznačovala, že tam připluly jiné lodě, které by zabránily katastrofálnímu úniku,“ uvedl. „Neviděli jsme to na veřejně dostupných satelitních snímcích ani v satelitních datech systému AIS. A to je znepokojivé.“
Zásah u poškozeného tankeru je podle něj mimořádně náročná operace, která vyžaduje zkušenou námořní záchrannou společnost se specializovanou technikou.
Tanker naposledy vyslal identifikační signál 11. června, kdy se stále nacházel u jemenských břehů. Agentura AFP už dříve uvedla, že tanker Caroline Bezengi 11. května naložil v ruském terminálu Šescharis v černomořském Novorossijsku milion barelů ropy (jeden barel má 159 litrů ropy).
Amos varuje, že množství ropy v moři může ještě výrazně vzrůst. „Nejhorším scénářem by bylo, kdyby došlo k protržení jedné z nádrží s nákladem,“ uvedl. Podle jeho informací bylo ruskou ropou naplněno pět ze šesti nádrží tankeru.
„Pokud byla protržena jedna z těchto nádrží, mohlo by se do vody dostat množství blížící se deseti milionům galonů,“ řekl. To odpovídá přibližně 38 milionům litrů ropy. Za ještě horší scénář Amos označil situaci, kdy by se nepodařilo loď zajistit a tanker by se začal dále rozpadat.
Tanker Caroline Bezengi je na sankčním seznamu Evropské unie i Velké Británie a úřady jej řadí k takzvané ruské stínové flotile. Jde o síť tankerů, kterou Moskva využívá k vývozu ropy po zavedení západních sankcí kvůli totální invazi na Ukrajinu. Část těchto lodí je starší a jejich technický stav dlouhodobě vyvolává obavy.
Podle Amose nynější havárie ukazuje širší riziko tohoto způsobu přepravy. „Je důležité si uvědomit, že každý takový naložený ropný tanker je potenciálně časovaná bomba. Mnohé z těch lodí jsou už samy o sobě staré a ve špatném technickém stavu,“ řekl Reuters.
Delfíni a kytovci v ohrožení
Omán přitom v roce 2025 vyhlásil okolí Halláníjských ostrovů za přírodní rezervaci. Souostroví je významnou oblastí mořské biodiverzity s korálovými útesy a slouží jako hnízdiště mořských želv i ptáků. Žijí zde také ohrožení mořští savci, včetně izolované populace keporkaků z Arabského moře.
„Ropa ve vodě je toxická a pro většinu mořských organismů, které s ní přijdou do styku, je v podstatě jedem,“ upozornil Amos. Může podle něj okamžitě zasáhnout například delfíny a další kytovce, ale zároveň poškodit organismy na nižších stupních potravního řetězce a komplikovat jejich rozmnožování.
Dopady navíc nemusí zůstat pouze na hladině. Těkavé složky ropy se podle Amose odpařují a vytvářejí nad skvrnou toxické výpary, jiné se rozpouštějí ve vodě. Těžší části mohou klesnout až na mořské dno a v sedimentech přetrvávat roky či desetiletí, podobně jako u některých velkých ropných havárií v minulosti.
„Únik ropy tak zasahuje vzduch nad hladinou i vodu pod ní,“ řekl Amos. „A je velmi znepokojivé, že se tohle všechno odehrává uvnitř chráněné mořské oblasti.“
