Článek
Na letišti Inčchon v Jižní Koreji strávil Dmitrij, který před povolávacím rozkazem uprchl z Ruska, necelých pět měsíců. Na místě uvázl, protože mu jihokorejské úřady odmítly udělit status uprchlíka. Teď letištní halu konečně opouští. Před sebou má ale stále dlouhou cestu.
Třicetiletý Dmitrij je jedním z pětice Rusů, kteří v minulém roce uvázli na jihokorejském letišti po tom, co v návaznosti na vyhlášení částečné mobilizace opustili svou rodnou zemi. Na jeho příběh upozornila stanice CNN.
I po tom, co jihokorejské ministerstvo spravedlnosti jejich žádost o uprchlický status ve fázi předběžného posouzení zamítlo, se muži rozhodli v zemi zůstat a vyčkat. Báli se totiž, že pokud se vrátí do Ruska, bude následovat odplata za jejich útěk.
Dlouhé měsíce tak strávili zavření v odletové hale. Spali zde v provizorních podmínkách, živili se jídlem, které jim podávalo jihokorejské imigrační oddělení, dlouhé chvíle trávili bloumáním po letišti. Proč se muži rozhodli zůstat v Jižní Koreji i přes komplikace a nezkusili štěstí v jiné zemi, zůstává nejasné.
Dmitrij, který ze strachu z možného trestu v Rusku vystupuje pod smyšleným jménem, a jeden další muž v tomto týdnu dostali konečně povolení letiště opustit a nastoupili do vládního střediska pro imigranty. Zbylí tři muži zůstávají nadále na letišti.
O pětici Rusů uvázlích na jihokorejkém letišti jsme dříve psali zde:
První den roku 2023 oslavil Vladimir Maraktajev v odletové hale mezinárodního letiště v Jižní Koreji, asi dva tisíce kilometrů od svého domova v Burjatské republice v Rusku. Pro třiadvacetiletého mladíka to bylo poprvé, co strávil Silvestra sám bez rodiny a přátel.
Vyhráno ale Dmitrij zdaleka nemá. V minulém měsíci sice dostal právo požádat o status uprchlíka poté, co úspěšně napadl rozhodnutí ministerstva spravedlnosti u okresního soudu v Inčchonu. Rezort se však hodlá proti tomuto rozhodnutí odvolat.
Podle Dmitrijova právníka může dalších pět měsíců trvat, než se se vůbec dozví, zda bude moct žádost podat. I když se mu to ovšem podaří, úspěch zaručený nemá. Jižní Korea totiž přijímá jen nepatrný zlomek žádostí o azyl. V roce 2021 Jižní Korea udělila azyl jen 1,3 procentům žadatelů, což je druhá nejmenší míra poskytnutí mezinárodní ochrany ve skupině vyspělých ekonomik G-20.
Podmínky, ve kterých bude Dmitrij muset po předem neurčenou dobu ve středisku žít, přitom nejsou o moc lepší než ty, ve kterých přežíval na inčchonském letišti. Kdykoliv bude chtít imigrační centrum opustit, bude si muset opatřit předchozí souhlas. I tak ale bude moci být venku maximálně do 18 hodin, kdy pro něj vejde v platnost zákaz vycházení. Nebude také moci pracovat a na vlastní náklady bude muset pravidelně podstupovat test na covid-19.
Dmitrij ovšem tvrdí, že mu to i tak za to stojí. V Rusku za sebou sice nechal manželku a sedmiletého syna, představa narukování do války je pro něj ale natolik odstrašující, že je ochoten nepříjemnosti spojené s odchodem z Ruska přetrpět.
Z rodné země Dmitrij uprchl v říjnu loňského roku krátce po tom, co ruský prezident Vladimir Putin vyhlásil částečnou mobilizaci, v rámci které do války povolal 300 000 mužů. Stejně jako Dmitrij Rusko opustily další desetitisíce mužů.
Příběh muže, který se před mobilizací skryl v lese
Ruský IT specialista se chtěl za každou cenu vyhnout povolávacímu rozkazu, a utekl proto do divočiny, kde už čtyři měsíce žije ve stanu. Rozloučil se i se svou manželku. Vídá ji jen čas od času, když mu do lesa nosí zásoby jídla.
Dmitrij podle svých slov tušil, že by byl první na řadě, měl totiž u ruského režimu vroubek. „Cítil jsem se strašně, protože jsem protestoval na protiválečných shromážděních… Tehdy jsem se rozhodl, že musím opustit Rusko,“ vysvětluje Dmitrij.
Původně plánoval uprchnout do Kazachstánu, rozmyslel si to ale po tom, co se doslechl, že země uprchlé Rusy deportuje zpátky. Pro Jižní Koreu se rozhodl, protože byla jedinou demokratickou zemí, do které mohl tehdy odletět. O možných komplikacích věděl.
„Nevyhýbám se odvodu, jsem proti válce. Nechci jít a zabíjet lidi, takže nejsem člověk, který by se vyhýbal odvodu,“ tvrdí Dmitrij. Také další z pětice mužů Vladimir Maraktajev, tvrdí, že z Ruska uprchl, protože nechtěl zabíjet „nevinné lidi na Ukrajině“.
