Článek
Holtonovi bylo 17, když jeho bratranec, jmenovec Daryl, krátce před Vánoci roku 1997 zavraždil své čtyři děti. Budoucí duchovní na pohřbu pomáhal nést jejich rakve.
„Byl jsem sedmnáctiletý maturant v Lynchburgu v Tennessee a můj bratranec Daryl Holton těsně před Vánoci připravil o život své čtyři děti. V sedmnácti jsem nesl jejich malé bílé rakve na hřbitov,“ vzpomíná Holton v reportáži agentury Reuters.
Jeho bratranec dostal za vraždy trest smrti a následujících deset let strávil v cele smrti. Nakonec se vzdal části možností odvolání a 12. září 2007 byl popraven na elektrickém křesle. „Urychlil si cestu do popravčí komory,“ vzpomíná Holton.
Právě zkušenost z vlastní rodiny ho později přivedla k práci s lidmi odsouzenými k smrti. A proti nejvyššímu trestu dlouhodobě bojuje. „Znám lidi, kteří přišli o někoho blízkého při vraždě a pachatel dostal doživotí. Pro rodinu tím případ skončil. To je spravedlnost, protože takového člověka odstraní ze společnosti a přiměje ho nést odpovědnost,“ říká. „Ve srovnání s trestem smrti je v tom ale také určitá míra milosrdenství. Spravedlnost vyžaduje odpovědnost, ale také milosrdenství.“
Debata o trestu smrti se v Tennessee znovu rozpoutala po případu Christy Pikeové, která byla odsouzena za brutální vraždu Colleen Slemmerové z 12. ledna 1995. Pokus státu popravit Pikeovou smrtící injekcí minulý týden selhal a žena po něm zůstává v kritickém stavu v nemocnici.
„Můžu se na Christu zlobit za to, co udělala Colleen, protože Colleen si to nezasloužila,“ popisuje svůj názor na věc Holton. „Její matka měla právo vidět svou dceru vyrůstat. Měla právo ji jednou vést k oltáři a trávit čas s vnoučaty,“ dodává.
Podle něj ale ani pachatele nelze vnímat černobíle. „Christa jim to všechno vzala. Jsem na ni kvůli tomu naštvaný. Ale i jí toho bylo hodně vzato,“ říká. „Odpovědnost? Ano. Ale do jaké míry? Je to šedá zóna. Trest smrti se nedá vzít zpět. Jakmile je vykonaný, je konec.“
Kritizuje také vysoké náklady spojené s popravami. Peníze by podle něj měly místo toho směřovat k rodinám obětí nebo na zlepšení systému. „Miliony a miliony dolarů, které utrácíme za popravy, můžeme dát na služby pro oběti,“ říká.
Z vlastní rodinné zkušenosti ví, jak málo podpory může po vykonání trestu příbuzným odsouzeného zůstat. „Poté, co Daryla popravili, jsme dostali krabici s popelem. A nic víc,“ říká. I proto tvrdí, že by stát měl část peněz vynakládaných na popravy raději věnovat na pomoc lidem, kterých se násilné trestné činy a jejich následky dotkly.
Holton doufá, že debata o trestu smrti se v Tennessee dál povede. Sám se vedle duchovní služby věnuje také prosazování změn zákonů. „Ani nedokážu spočítat, kolik telefonátů jsem tento týden absolvoval se zákonodárci z Tennessee,“ říká. „Lidé se začínají ptát. A to je dobře. Kladením otázek začíná debata,“ uzavírá Holton.
