Mrazivý den v Kyjevě bez elektřiny. „Čechy máme rádi, Slováky ne, hlavně Fica“

/Od zvláštního zpravodaje v Kyjevě/

Svítá. Levobřehé sídliště Vaskresenka se probouzí do dalšího mrazivého rána. Venku je mínus patnáct stupňů Celsia. Na zemi leží zmrzlý sníh, na autech krusty ledu. Ulice jsou prázdné. Venku se nedá být moc dlouho. Zima píchá do obličeje a do rukou.

Sídliště na okraji Kyjeva tvoří dvaceti i pětadvacetipatrové paneláky a připomíná pražské Jižní město. Žijí tu desítky tisíc lidí.

V noci na 9. ledna se po masivním ruském bombardování energetické infrastruktury v metropoli ocitla drtivá většina z bytových domů téměř bez dodávek elektřiny. Tedy bez tepla, světla a leckde bez vody. Pak následovaly ještě další a další přesně cílené útoky.

V centru sídliště stojí dva nafukovací vojenské stany. Říká se jim „Místo nezlomnosti, vytrvalosti nebo houževnatosti“. Podobných jsou v Kyjevě stovky.

Uprostřed jsou vyrovnané školní lavice a lavičky, podél stěn židle a všude elektrické zásuvky. Lidé se sem chodí ohřát, dát si teplý čaj a kávu, nabít telefony, notebooky a powerbanky. Také odpočinout a popovídat si.

Hovoří o tom, že tato zima je nebývale tuhá. Teploty padají v noci až k mínus dvaceti stupňům Celsia. Ještě před pár dny jakž takž fungoval rozvrh dodávek a odstávek elektřiny, bývalo to pár hodin přes den a pár v noci. Po dalších útocích na kyjevské elektrárny zkraje týdne se dodávky elektřiny staly nepředvídatelné.

„Zima, zima, zima. Doma mám kolem deseti stupňů,“ drkotá zuby postarší pán v ušance. Chvíli si ohřívá ruce u teplometu a pak odchází do práce.

Vzápětí vstupuje další senior - osmasedmdesátiletý Mikolaj Ivanovič. Do zásuvky vloží nabíječku na telefon a powerbanku.

„Já si nemůžu moc stěžovat, náš dům je napojený na generátor, takže se nám v bytě daří udržovat teplotu kolem dvaceti stupňů,“ svěřuje se. I světlo a teplou vodu včera dokonce měl. „Od půlnoci do tří do rána. Žena byla ráda, že si může konečně umýt hlavu,“ zavtipkuje.

Kolem deváté přicházejí do stanu psychologové. Nina a její dvě studentky. „Lidi to zvládají různě. Někteří reagují podrážděně, někteří prostě jen smutkem, někteří dokonce upadají do nějaké formy deprese,“ popisuje Nina.

Zmiňuje případ starší lehce imobilní ženy, která byla „uvězněna“ v šestnáctém patře, protože nefungoval výtah. „Byla v bytě bez světla, topení a možnosti se zahřát. Po třech dnech se jí podařilo sejít dolů a přijít do stanu. Děkovala bohu za teplé jídlo, čaj a možnost se zahřát. To byl docela silný moment,“ vypráví psycholožka Nina.

Zatímco byty jsou studené, obchody a služby na sídlišti vcelku fungují. Na rohu paneláku má otevřeno kavárna s pekárnou.

„Je to třetí zima, takže jsme na to už připraveni,“ vysvětluje prodavačka a ukazuje na generátor, který hlučí před obchodem.

Když zjistí, že hovoří s novinářem z Česka, dostávám kafe na účet podniku. „Protože my máme Čechy rádi, nemáme rádi Slováky, hlavně Fica. Kašle na Ukrajinu, nemá nás rád a nechce nám pomoct,“ vysvětluje svůj postoj bez servítek.

Ve vedlejším vchodě otevírá zverimex. I tady jsou na odstávky elektřiny připraveni. V suterénu mají eco-flow, obří powerbanku o velikosti velkého cestovního kufru, která napájí světla a pokladnu.

„Byznys je na prvním místě. Musíme vydělávat peníze,“ krčí rameny prodavač.

Otevřeny jsou zubní ordinace, obchody s potravinami, vinotéka i hospoda nebo restaurace. Uprostřed sídliště nacházím budovu školky a základní školy. Navštěvuje jí 65 dětí ve věku od dvou do devíti let.

„Venku máme velký generátor, takže u nás vcelku teplo je. Kolem 19 až 20 stupňů. Jsme soukromé zařízení, takže si to můžeme dovolit,“ usmívá se vychovatelka Tanja a pomáhá dětem se svlékáním bund, oteplovaček a sněhulí.

Současně dodává, že řada státních školek a škol v Kyjevě prodloužila dětem vánoční prázdniny nebo kvůli nedostatku tepla v budovách vyučují online.

Kolem oběda přicházejí do Bodu nezlomnosti starší lidé. Nejen dobít telefony, ale také si popovídat.

„Je to teď těžké, ale my všechno vydržíme. Kvůli dětem a vnoučatům. Napište tam, že děkujeme za to, jak nám tady dobrovolníci pomáhají,“ vzkazuje sedmašedesátiletá Jekatěrina a tiskne přitom ruku osmnáctileté dobrovolnici Kristině, studentce grafického designu, která se přidala k Červenému kříži na začátku plnohodnotné války v roce 2022. Impulzem byl prý dron, co zasáhl dům její babičky. Ona útok přežila, dům nikoliv.

„Dnes mám za úkol lidem nabízet teplé pití a pohanku s masem. Odpoledne budu pomáhat v nedaleké teplárně. Zítra pojedu s jedním člověkem z Vyšhorodu do Rivenské oblasti v sanitce a po cestě budu sledovat jeho zdravotní stav,“ popisuje plány na následující dny

„Je to pestré a ta práce dává smysl,“ odpovídá Kristina na otázku, proč se z ní stala dobrovolnice.

Kolem půl jedné se ve stanu začíná scházet omladina a rodiče s dětmi. Školáci posedávají u stolku a na mobilech hrají hry. Dostanou čaj, sušenky a působí spokojeně. Menší děti si vybarvují omalovánky, staví si z lega nebo sledují filmy na tabletu.

Rodiče mezitím dobíjejí elektroniku a rozvíjejí, v čem je letošní zima jiná, než ty předešlé. Určitě je chladnější a výpadky elektřiny trvají o hodně déle. Dvanáct i šestnáct hodin denně. Záleží na tom, v jaké části Kyjeva, kdo žije.

„Trolejbusy nefungují vůbec a autobusy je nahradily jen zčásti. Na zastávkách jsou docela fronty a lidi se do nich nevejdou. I metro jezdí v delších intervalech,“ vmísí se do hovoru studenti žurnalistiky.

Jeden z nich vypráví, jak lidé u nich v paneláku plní plastové láhve od coca-coly horkou vodou a dávají je těm, kteří nemají plotnu na plyn, ale elektřinu. „Skvěle a dlouho to prý pod dekou hřeje,“ pochvaluje si sousedskou solidaritu.

Kolem čtvrté hodiny přijíždí další dobrovolníci. Na jednu z lavic rozprostřou ubrus s nápisem World Central Kichten a rozdávají vydatný horký boršč s chlebem. Tato nezisková organizace začala lidem v nouzi distribuovat jídlo po zemětřesení na Haiti v roce 2010 a o dvanáct let později své síly napjala i na Ukrajině.

Před pultíkem se tvoří fronty. Obyvatelé sídliště Vaskresenka teplé jídlo přijímají s vděkem. Není divu, čeká je totiž další mrazivá noc.