Hlavní obsah

Zemřel Ťiang Ce-min. „Představitel strnulých a neusměvavých čínských vůdců“

Foto: Profimedia.cz

Ťiang Ce-min (1926–2022). Snímek z roku 1994.

Reklama

30. 11. 2022 10:03
aktualizováno • 30. 11. 2022 10:54

Ťiang Ce-min vedl Čínu během desetiletí raketového hospodářského růstu po masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Zemřel v 96 letech.

Článek

Ve věku 96 let zemřel v Šanghaji bývalý čínský prezident Ťiang Ce-min. Příčinou smrti byla dle státních médií leukemie a mnohočetné selhání orgánů.

Ťiang Ce-min se nezúčastnil říjnového 20. sjezdu komunistické strany ani loňských oslav stého výročí založení strany. Mnozí to tak považovali za jasné známky zhoršení jeho zdravotního stavu. Naposledy se na veřejnosti ukázal 1. října 2019, kdy zaujal místo mezi stranickými veterány pozvanými na oslavy 70. výročí založení Čínské lidové republiky.

Ťiang Ce-min se do historie zapsal jako jedna z nejvýznamnějších postav čínských dějin. K moci se dostal po krvavě potlačených prodemokratických protestech na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Byl prvním nejvyšším představitelem země, který nebojoval v Mao Ce-tungově komunistické revoluci, jež vyvrcholila vznikem lidové republiky po vítězství v občanské válce v roce 1949. V čele země stál do roku 2002. 

V očích mnoha zahraničních politiků byl Ťiang Ce-min vnímán jako „odzbrojující představitel strnulých a neusměvavých čínských vůdců“, píší The New York Times. Byl komunistou citujícím Lincolna, netajil se svou lásku k hollywoodským filmům a s oblibou zpíval písně jako Love Me Tender. Za hranicemi ovšem Ťiang Ce-minovi zůstala nálepka tvrdého autoritářského vůdce.

Číňané, kteří ho příliš v lásce neměli, mu říkali „květináč“, přirovnávali ho k frivolní ozdobě a vysmívali se jeho svérázným marnivostem. V pozdějších letech ho mladí oslavovali jazykolamem s přezdívkou „ropucha“.

Ťiangův nečekaný vzestup a jeho výstřednosti však vedly k tomu, že ho ostatní podceňovali, a během 13 let ve funkci generálního tajemníka komunistické strany vyzrál v prohnaného politika, který porazil řadu soupeřů.

Během své vlády zavedl v Číně ekonomické reformy. Jedním z jeho nejvýznamnějších úspěchů bylo řízení kapitalistické transformace, která začala za Teng Siao-pchinga, bývalého vůdce a reformátora, jenž prosazoval „socialismus s čínskými rysy“.

Po letech úmorného jednání, zejména se Spojenými státy, dostal Ťiang Ce-min Čínu do Světové obchodní organizace (WTO). Přepracoval doktrínu komunistické strany a modernizoval hnutí, jež mělo kořeny v dělnické třídě a rolnictvu, na hnutí, které se dvořilo intelektuálům a vznikající podnikatelské elitě a vzalo je mezi sebe.

Podle kritiků se však Ťiangovy protržní sklony mísily i se silnou netolerancí k nesouhlasu. Prosadil například masové zatýkaní členů hnutí Fa-lun-kung, které se později stalo základem dalších represí.

Politický vliv si udržoval dlouho po formálním odchodu do důchodu. Zásadní zákulisní slovo mu zůstalo i při výběru současného prezidenta Si Ťin-pchinga.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované