Zprávy z bojiště: Rusko zažívá své nejhorší léto. Ale ještě mu není konec

Za celý červenec postoupila ruská armáda na Ukrajině o 36 až 175 čtverečních kilometrů. Rozdíl je v tom, co která skupina pokládá za kontrolu území: nejnižší číslo uvádí ukrajinský DeepState, nejvyšší proruský Slivočnij Kapriz.

Ukrajinský generální štáb za tentýž měsíc ohlásil 42 860 ruských ztrát (mrtvých, raněných a zajatých), nejvyšší měsíční číslo války.

I když údaj pochází ze zjevně neobjektivního zdroje, obecně čísla ukrajinského generálního štábu nebývají příliš daleko od ověřitelné reality; nemusí být přesná, trendy ovšem obyčejně odpovídají tomu, co naznačují objektivnější analýzy.

Může to znamenat, že ruské snahy se Ukrajincům podařilo otupit. Emil Kastehelmi z finské Black Bird Group to shrnul tak, že tohle bude z hlediska úspěchů pozemní ofenzivy nejspíš nejhorší ruské léto celé války.

Létu ovšem ještě není konec. Analytici ruského exilového projektu CIT trvají na hypotéze, že se hlavní ruský nápor letos posunul na druhou polovinu léta a čekají zesílení v srpnu. A Rob Lee z Foreign Policy Research Institute 10. srpna upozornil, že mapy zaostávají za skutečným rozsahem ruského postupu, takže i to „nic“ může být podhodnocené.

Je velmi dobře možné – a některé signály to naznačují –, že Rusko bude na úspěch reagovat další eskalací svých snah. Například ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj po zprávě rozvědky 11. srpna tvrdil, že vnitřní ruské dokumenty potvrzují přípravu mobilizace několika set tisíc mužů.

Mělo by se stát do konce roku, až po volbách do Státní dumy, které se konají 18. až 20. září. Pochopitelně může jít o pověsti a ukrajinskou propagandu, na druhou stranu se o možnosti další vlny mobilizace v Rusku mluví už týdny.

Vojáci přitom zdánlivě akutně nechybí; ruský nábor se z propadu na začátku roku zotavil. Německý ekonom Janis Kluge, který ho dopočítává z krajských rozpočtů, uvádí za druhé čtvrtletí 93 tisíc nových smluv, tedy zhruba tisíc denně. Průměrný náborový bonus z kapsy místních samospráv dosáhl v srpnu maxima 1,65 milionu rublů (cca 400 tisíc korun).

Problém ovšem může být jinde. Kluge (z jiných podkladů) dopočítal také ztráty mezi smluvními vojáky: za dva roky stouply z 15 na 21 tisíc mužů měsíčně. Rusko tedy stačí nahrazovat ztráty, ale zároveň jeho úspěchy na bojišti jsou velmi skromné – v takovém případě by další mobilizace mohla být prostředkem, jak zesílit tlak. Více vojáků by Rusku umožnilo útočit z více směrů proti protivníkovi, kterému muži chybí zcela chronicky.

Nic přitom nenasvědčuje, že by Rusko bylo ochotné seriózně jednat o míru. Pokud přijmeme za své, že Kreml hodlá pokračovat ve své „investici“ do bojů, další mobilizace (a tedy další eskalace) je plně v linii takového uvažování. A protože mobilizovaní muži by se k jednotkám nedostali přes noc a šlo by o proces na měsíce, potvrzení zpráv o podzimní mobilizaci by nepochybně znamenalo, že Kreml počítá s pokračováním války hluboko do příštího roku.

Nyní už se ovšem pojďme věnovat aktuálnímu dění ve válce a začněme přímo na pozemní frontě.

Jak jsme zmiňovali, změny jsou minimální. Stále pokračuje zvýšená ruská aktivita v oblasti kolem mezinárodně uznávané hranice na severu Ukrajiny. V pohraničí Charkovské oblasti pronikají Rusové do země v několika směrech, ale zatím to nepřineslo významné úspěchy. Stejně jako jinde útočí malé skupiny, někdy jen dvojice vojáků, změny v linii fronty jsou tedy spíše „plíživé“ než náhlé.

U Kupjansku či jižněji u Lymanu se objevují doklady malých úspěchů z jedné i druhé strany, ale ani tady nejsou změny velké. Obě města sice ruské velení v posledních měsících prohlásilo za dobytá, jsou ale podle všeho pevně v ukrajinských rukou.

Komplikovanější je stále situace u Slovjansku a Kramatorsku, posledních dvou velkých ukrajinských měst v Doněcké oblasti. Za celé období odtamtud nepřišel jediný geolokovaný doklad o posunu linie fronty, ticho ovšem uklidňovat nemusí: podle Black Bird Group se většina ruských červencových zisků uskutečnila právě v tomto úseku. Zároveň tato velká města v blízkosti fronty postupně „umírají“, jak ukazuje například reportáž Kyiv Independent.

Kosťantynivku mapa nedokáže zachytit: DeepState zaznamenal ruský postup u města 2., 6. i 8. srpna, Institut pro studium války (ISW) ve stejném týdnu žádný potvrzený nevidí a naopak 4. a 5. srpna zaznamenal postup ukrajinský. Může platit obojí, protože jde o nepřehledný boj v zástavbě.

A i když boje ve městě pokračují, ruské úsilí se zároveň přesouvá k dalšímu sídlu v aglomeraci, Družkivce, která je stále častěji cílem dronů či leteckých bomb.

K Družkivce ovšem Rusové nepostupují jen od Kosťantynivky. Druhý, mnohem méně sledovaný směr vede od jihozápadu, přes Dobropillju severně od Pokrovsku – a právě tam je nejlépe vidět, proč se vyplatí brát mapy s rezervou.

Mapové projekty tu za sledované období zaznamenaly jen drobnosti a ISW nepotvrdilo ruský postup ani jednou. Rob Lee popsal 10. srpna něco docela jiného: uskupení Centr město obchvacuje ze dvou stran a jeho tempo v posledních týdnech vzrostlo.

Malé infiltrační skupiny 177. pluku námořní pěchoty se dostaly do jihovýchodní části Dobropillje. Další jednotky postupují po vyvýšeninách od východu a Rusové obsadili důl u Černihivky, kde hlušinové haldy poslouží jako stanoviště pro antény dronových osádek.

Východněji jsou necelých devět kilometrů od Družkivky. Že jde o záměr, naznačuje posílení úseku dvěma pluky 90. tankové divize; bitvu o Dobropillju čeká Lee v řádu týdnů nebo měsíců.

Proti tomu ovšem stojí, jak pomalu se to děje. Ruský vojenský bloger 11. srpna podle přehledu ISW sám přiznal, že jeho strana postupuje jen o desítky metrů denně, protože nad hlavami visí příliš mnoho ukrajinských dronů – a zároveň lokalizoval boje na jihovýchodní okraj Dobropillje, čímž Leeho informace potvrdil. Obojí tedy může platit současně: ruská infiltrace je hlubší a starší, než ukazují mapy, a přitom tak pomalá, že se měří na desítky metrů.

Zastavme se u této oblasti ještě z jednoho důvodu. Koncem července se tu Rusové pokusili o dnes velmi nezvyklý mechanizovaný útok. Prováděla ho necelá desítka tanků (podle různých čísel 7-9) a dva obrněné transportéry. V roce 2026 je to rarita, protože techniku se do dosahu dronů nevyplatí posílat. Tato oblast je ovšem skutečně klíčová a ruské velení tu ztrátu těžké vojenské techniky riskuje opakovaně.

Pozoruhodná byla hlavně výbava nasazených obrněnců. Nasazené tanky byly vybavené vzácným systémem Arena-M na aktivní ochranu vozidla. Na věži tanku je radar, který sleduje okolí a jakmile zaznamená přilétající střelu, vypálí proti ní speciální munici, která blížící se nebezpečí zničí. Vznikl proti protitankovým střelám a v roce 2025 do něj Rusové doplnili režim proti FPV dronům.

Systém na bojišti ovšem prakticky není vidět. Červencový útok ale naznačil, že v principu může fungovat, jak potvrdil ukrajinský analytik, který mluvil s jednou ze zúčastněných jednotek: jeden tank s Arenou zničil sedm FPV dronů. Systém tak zvyšuje šanci stroje na přežití – ale jen do určité míry.

Rozbor záběrů ukrajinské tajné služby identifikoval konkrétní vozidlo, tank T-72B3A s Arenou a číslem 133, a doložil, že v okamžiku smrtelného zásahu měl zásobu protistřel vystřílenou. Nese jich dvanáct a víc jich jednoduše přidat nejde: další by bránily otevření motorového prostoru.

Útok nakonec selhal. To naznačuje, že podobné systémy na Ukrajině „prodraží“ zničení tanku, ale to není zásadní problém – obě strany mají obvykle dronů k dispozici spoustu a tanky jsou extrémně nápadné a také prioritní cíle. Aby se mohly vrátit na bojiště (a s nimi i rychlejší manévrovací boj), musely by být vybaveny nějakým systémem s výrazně větší zásobou munice. Nebo by muselo být možné drony „uzemnit“ jinak.

Vraťme se ovšem k vývoji bojů: zatímco u Dobropillje mapy ruský postup podceňují, jinde platí přesný opak. Ukázaly to dvě srpnové epizody z jihu, kde je pohyb v posledních dnech jinak minimální – s výjimkou pomezí Doněcké, Dněpropetrovské a Záporožské oblasti, kde Ukrajinci proti slabé ruské 29. armádě dále mají iniciativu.

Ukrajinská brigáda zajala 8. srpna u obce Zirnycja na huljajpolském směru ruského vojáka, který vypověděl, že dostal od vlastního velení rozkaz zinscenovat vztyčení vlajky na video dokládající postup, ke kterému nedošlo. Ruské blogy přitom už 5. srpna hlásily dobytí Zirnycji, ačkoli obec leží 14 kilometrů od místa nejbližšího doloženého ruského postupu. O tři dny později nárokovalo ruské ministerstvo obrany dobytí obce Nove Pole u Oleksandrivky a jeden z ruských vojenských blogerů to podložil videem se vztyčováním vlajky.

Podle ISW i dalších pozorovatelů jsou ovšem záběry pravděpodobně upravené umělou inteligencí. Sledování fronty tak je a bude stále obtížnější a náročnější. Geolokovaná videa, dosud nejtvrdší měna oboru, budou jen ztrácet na hodnotě.

V oblasti se otázka sledování vývoje fronty řešila v posledních dnech i z jiného důvodu. Ukrajinská strana začala otevřeně hovořit o výsledcích série útoků v oblasti na pomezí Doněcké, Záporožské i Dněpropetrovské oblasti. Probíhaly už od ledna, a i když o nich řada zdrojů, včetně našich textů, informovala průběžně (ovšem na základě velmi kusých informací), oficiálně je ukrajinská místa zatím nekomentovala.

Jde o malou akci na méně důležitém úseku fronty, díky které se fronta posunula v pásmu širokém zhruba 50 kilometrů o vyšší jednotky kilometrů (někde i více než 10 kilometrů) východním směrem. Někteří mapoví analytici zaznamenávali ukrajinský postup průběžně, jiným se linie změnila přes noc - i tak jde ovšem o výsledek trvající celé měsíce. Zda bude ukrajinský tlak v tomto směru pokračovat, nebo ne, v tuto chvíli nevíme.

Ve vzdušné válce pokračovaly pro Ukrajinu nepříznivé trendy poslední doby. Rusko našlo slabinu v obraně – nedostatek munice proti balistickým střelám - a maximálně ji využívá. Jejich zásoby klesají všude po světě kvůli válce v Íránu a Zelenskyj uvádí, že dodávky pro Ukrajinu letos spadly na třetinu loňska.

Rusko mezitím podle velitele ukrajinských bezpilotních sil Roberta Brovdiho dokáže vypálit 77 střel v jedné salvě, chce ten počet víc než zdvojnásobit a doplňuje si zásoby ze Severní Koreje. Zároveň také navyšuje vlastní výrobu balistických střel, jak to jen jde, aby příležitost plně využilo.

Tyto zbraně jsou přitom v mnoha ohledech nebezpečnější než roje dronů. Například proto, že balistická střela doletí dřív, než se lidé stihnou dostat do krytu.

V noci na 5. srpna zahynulo osm civilistů na nástupišti stanice Kvitneva v Brovarském okrese, kteří čekali na opožděný poslední vlak. O šest dní později zabil balistický zásah huti Zaporižstal sedm zaměstnanců cestou do krytu a zastavil provoz podniku, který vyrábí plech na opevňovací moduly a pancíře vozidel.

Za zmínku stojí, že ruské zbraně se v posledních týdnech nápadně často zaměřují na ukrajinské logistické cíle. Německý novinář Julian Röpcke po cestě na frontu popsal, že ukrajinští důstojníci vidí systematičtější tažení proti zásobování. Některé údery mohou být odvetou za ukrajinské útoky na sklady společnosti Wildberries, celá kampaň je však staršího data.

Na velké sklady Rusko útočilo již v roce 2022 a postupně útoky rozšiřuje i na další logistické cíle. Jen od dubna například zasáhlo zhruba 250 čerpacích stanic na Ukrajině.

Kyjev ze své strany se vzdušnou ofenzivou také nepřestává. Již 4. srpna skončila Zelenským vyhlášená 40denní „speciální operace“, která měla údajně Rusko dostat k jednacímu stolu (což byl od začátku dosti nereálný cíl), údery ale pokračovaly bez přestávky. V posledních dnech drony a střely útočily na rafinerie, sklady, továrny a třeba také na základnu ruského námořnictva v Novorosijsku.

Kampaň se zdá být v mnoha ohledech úspěšná, ale do jaké míry je to pravda, lze z naší pozice těžko posoudit. Například není jasné, kolik dronů vlastně doletí k cíli.

Ruské ministerstvo obrany tvrdí, že v červenci nad Ruskem sestřelilo asi 9800 ukrajinských dronů, ukrajinský vojenský bloger Bohdan Myrošnykov odhaduje úspěšnost dálkových dronů na 1,5 až 2 procenta. Při jednotkové ceně kolem 100 až 120 tisíc dolarů to dává řádově miliardu dolarů měsíčně, tedy přes 12 procent ukrajinského obranného rozpočtu.

Obě čísla je třeba brát opatrně: ruská hlášení o sestřelech bývají přehnaná a zdroj propočtu má proruský sklon. Drony ale nejsou zadarmo a opatření proti nim mohou být velmi účinná, jak víme z ukrajinského příkladu. Zdá se, že ruská strana se s nimi také naučila bojovat: z rozboru ruských monitorovacích kanálů vyplývá, že z dronů mířících v červenci na Moskevskou oblast jich 93 procent padlo už na prvních dvou obranných liniích.

Vysoká úspěšnost obrany v některých sektorech neznamená, že by kampaň selhala. I v posledních dnech Ukrajina například úspěšně napadla zařízení pro zpracování ropy či zemního plynu, přestože i Kremlu muselo být jasné, že se na ně dříve či později protivníkova pozornost zaměří. Protože ukrajinských dronů stále přibývá a Rusko je veliké, špatně chráněných cílů bude patrně stále dost.

Rostoucí počet ukrajinských útoků také znamená zvyšující se ztráty ruských civilistů. Úder na Nižněkamsk v Tatarstánu 10. srpna mířil na rafinerii Taneco a zabil 13 lidí, z toho devět na ubytovně.

Velmi aktivní byly obě strany v posledním týdnu i na moři. Ukrajinská operace Moločka zasáhla od 6. července do 8. srpna 218 plavidel a ruskou dopravu v Azovském moři prakticky zastavila.

Kyjev si přitom nemůže dovolit všechno. Po nátlaku ropné firmy Chevron a administrativy Donalda Trumpa souhlasil, že přestane cílit na neruské tankery u terminálu Kaspického ropovodního konsorcia, kudy protékají asi dvě procenta denní světové produkce ropy. Je to užitečná korekce k tezi Fabiana Hoffmanna, kterou jsme citovali minule – že rozhodující proměnnou už není, na co Ukrajina útočit umí, ale na co chce.

Rusko ze své strany nadále škrtí ukrajinský vývoz obilí. Do Velké Oděsy nevplula od 22. července jediná loď a výkupní ceny spadly v době žní o více než 30 procent.

O co Moskvě jde, prozradil úder z 9. srpna: zasáhl silniční most u Majaků na trase M-15 Oděsa–Reni, tedy pozemní koridor do Rumunska, na který Ukrajinu předtím sami vytlačili. Podle polského analytika, vystupujícího pod přezdívkou Thorkill, může Ukrajině dojít skladovací kapacita na obilí začátkem listopadu.

Jak škody na obou stranách i plavidlech třetích stran rostou, turecký ministr zahraničí Hakan Fidan navrhl moratorium na útoky proti obchodním lodím a Ankara začala zdržovat povolení k průjezdu Dardanelami lodím mířícím do Novorossijsku. Poprvé za války tak sáhl někdo zvenčí ke kontrole úžin jako k nástroji – a dopadá to na Kyjev i Moskvu.