Zprávy z bojiště: Drapatyj rozebírá Syrského „soukromou“ armádu

Když odvolaný ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov v polovině července vypočítal před novináři jedenáct věcí, které pokládá za shnilé ve velení vlastní armády, u jednoho bodu uvedl konkrétní jméno.

Mluvil o tom, jak systém zachází s veliteli, kterým se daří: kdo uspěje a stane se hvězdou, ocitne se ve slepé uličce. Jako příklad zmínil generála Mychajla Drapatého a tři důtky, které dostal po sobě.

Fedorov tehdy mluvil jako muž, kterého prezident Volodymyr Zelenskyj právě obětoval ve sporu s vrchním velitelem Oleksandrem Syrským. Za několik dní ovšem skončil i Syrskyj a armádu převzal právě Drapatyj.

Výměna přišla nečekaně a prezident ji podnikl nejspíše primárně z vnitropolitických důvodů, aby oslabil protesty proti výměně Fedorova (jehož návrat je nadále velmi nepravděpodobný).

Výsledkem tak podle dosavadních indicií bude jakýsi kompromis, ve kterém byl „žalující“ ministr odejit, jeho program ovšem zřejmě zůstane a bude ho uskutečňovat generál, jehož kariéra byla ilustračním příkladem (některých) problémů předchozího velení ukrajinské armády.

Drapatyj se nejdřív zaměřil na skupinu útočných pluků, kterým se na Ukrajině přezdívalo Syrského armáda.

Formálně šlo o pluky, ve skutečnosti ale o svazky s 10 až 12 tisíci muži (takže vlastně obří divize nebo celé armády), které předchozí velitel podřizoval přímo sobě a ručně psanými rozkazy jimi lepil díry na frontě. Mezi vojáky měly dlouhodobě špatnou pověst a mluvilo se u nich o zbytečně vysokých ztrátách.

Těsně před výměnou velení k tomu přibylo vyšetřování 225. útočného pluku. Novináři serveru Babel u něj popsali stejné praktiky jako v pluku Skála, o kterém jsme psali na konci června. Navíc tvrdí, že jeho vojáci loni v prosinci u Huljajpole stříleli na ustupující jednotky vlastní armády.

Drapatyj jednal rychle, popisuje Thorkill. Tři nejznámější útočné pluky přestaly dostávat nové vojáky a velitel 425. pluku Skála dostal zákaz výkonu funkce, tedy nejtvrdší možný postih v ukrajinské armádě.

Krok by měl také pomoci vyřešit hlavní problém ukrajinské armády, tedy nedostatek mužstva ve stávajících jednotkách (především u pěchoty). Ve snaze vyřešit problém, který jen tak nezmizí, Drapatyj zastavil vznik čtyř nových brigád a nechává prověřit, jak jsou stávající útvary naplněné lidmi.

Nejde o nijak překvapivé kroky, po kterých pozorovatelé a analytici volali už dlouho. Syrskyj měl například ve zvyku zakládat nové brigády i v situaci, kdy nebylo dost mužů pro ty existující.

V praxi to vedlo ke zmatkům, různým ad hoc řešením a „záplatování“, které zhoršovalo výkony oddílů na frontě. Jde tedy o změny, které by mohly v delším měřítku zvýšit efektivitu ukrajinských sil. Ale pokud tomu tak opravdu bude, výsledky se pochopitelně projeví až za určitou dobu.

Zmiňme ještě, že ze své funkce odešel šéf velitelství logistiky Volodymyr Karpenko, kterému se dlouho vytýkalo, že rozděluje zásoby podle loajality velitelů.

Na frontě se za poslední dva týdny zdánlivě mnoho nezměnilo. Rusko postupovalo pomaleji než v červnu a mapové projekty se v tom, o kolik přesně, liší několikanásobně; neshodnou se totiž na tom, co vlastně znamená území kontrolovat.

Americká analytička Dara Massicot z Carnegieho nadace pro mezinárodní mír (Carnegie Endowment for International Peace) se na konci července vrátila z cesty po ukrajinské frontě. Poznamenává, že ani jedna ze dvou obvyklých verzí neodpovídá skutečnosti: ukrajinská fronta se nehroutí a Ukrajina zároveň válku neobrací ve svůj prospěch. Ukrajinci se ve většině míst brání aktivně, tedy protiútoky berou nepříteli čerstvě dobyté pozice dřív, než se v nich stihne usadit.

Ruský způsob útoku se přitom letos nezměnil: do ukrajinské obrany prosakují malé skupiny pěšáků, někdy jen jednotlivci nebo dvojice, kryté několika drony. Opevněná města nechce ruské velení dobývat čelně, chce je obejít či sevřít – obvykle přitom z vyvýšeného terénu, ze kterého se lépe řídí drony.

Rusko obvykle zesiluje útočné úsilí v květnu a červnu. Letos to nepřišlo a analytici skupiny CIT proto vyslovili hypotézu, že se hlavní ruský nápor letos místo toho přesune na červenec a srpen. Francouzský analytik Clément Molin nezávisle na nich očekává, že se ruské zisky v srpnu ještě zvětší. Nejtěžší tlak letošního roku má tedy Ukrajina možná teprve před sebou.

Pojďme nyní na popis fronty, jako obvykle od severu. Začněme v Charkovské oblasti, tedy v místech, která byla dlouho (relativně) klidná, a kde Rusko v poslední době zesiluje útoky. Jak jsme popisovali v minulém díle, ukrajinské síly se pokusily zlepšit situaci u Vovčansku (na charkovském úseku). Úleva ale byla krátkodobá a iniciativa je v tomto úseku pevně v ruských rukou.

Ruské síly pronikají na severu do ukrajinské obrany nejméně ve čtyřech směrech. Do Kozačí Lopaně severozápadně od Charkova, o jejíchž prvních pokusech jsme psali minule, se dostaly. Jižně a východně od Vovčansku pronikají malé skupiny lesy k Bilému Kolodjazu, hlavnímu zásobovacímu uzlu oblasti.

Podle většiny pozorovatelů jde minimálně zatím jen o rozšiřování nárazníkového pásma podél hranice; postup na Kupjansk se zatím nezdá reálný. Ovšem situace se může změnit, pokud bude ruské velení cítit, že se mu otevírá zajímavá příležitost, pochopitelně.

U Kupjansku Rusové dál stlačují ukrajinské předmostí na východním břehu Oskilu, tedy to samé, které jejich velitelé slíbili zlikvidovat začátkem roku. U Lymanu naopak ruský útok podle analytiků serveru Meduza selhal; mimo města totiž prosakování naráží na limity tam, kde se obrana brání aktivně.

O pár desítek kilometrů jižněji postupně „umírají“ města Slovjansk a Kramatorsk. Dopadají pumy i drony a ruská palba dosáhne zhruba čtyřicet kilometrů za frontu. Projekt DeepState popisuje aglomeraci jako místo, kam se brzy bude jezdit jen z nutnosti.

Rusové jsou v oblasti také stále aktivní. V poslední době podle dostupných informací překročily Siverský Donec u obce Pryšyb. Zřejmě jde o malý počet mužů, z takového předmostí by ale šlo odříznout Slovjansk od zásobování.

Kosťantynivka, hlavní cíl ruských snah v posledních měsících, je stále do velké míry územím nikoho. My jsme nešťastně v červnu napsali, že „je ruská“. Přesnější by bylo, že ji už ani částečně nelze považovat za ukrajinské území – ale to neznamená, že by ji pevně držely ruské síly.

Pozice jsou nyní důkladně promísené. Jde o boj v zástavbě, jehož průběh na mapách nelze dost dobře zachytit. Trend je ovšem zřejmý: ruských pozic přibývá a jsou stále silnější (v jižní části města už mají být stabilní ruské opěrné body), ukrajinské slábnou. Město postupně přechází do rukou invazní armády a tento proces bude ještě nějakou dobu pokračovat.

Hlavní ruské úsilí se už ovšem začíná zřejmě upínat k oblastem za Kosťantynivkou, konkrétně tedy na Družkivku. Ruské jednotky se snaží město sevřít ze dvou stran a přetnout ukrajinské zásobovací trasy.

Pokud by ovšem bitva pokračovala stávajícím tempem, bude ještě velmi dlouhá. Ruský plán dobytí posledních velkých měst v Doněcké oblasti počítá se sevřením aglomerace z několika směrů po zhruba stokilometrové frontě a na obou křídlech je Rusko pozadu.

Meduza proto soudí, že čelní útok na Kramatorsk v nejbližších měsících nepřipadá v úvahu, a DeepState dodává, že dobýt celou Doněckou oblast by Rusku při současném tempu nevyšlo ani napřesrok. Pochopitelně ale nikde není psáno, že tempo se nezmění.

Stále také platí, že v oblasti na pomezí Doněcké, Dněpropetrovské a Záporožské oblasti je stále aktivnější ukrajinská armáda. Snad proto, že úsek drží slabá ruská 29. armáda s jedinou brigádou na zhruba padesát kilometrů fronty. Je tedy pravděpodobné, že Ukrajina našla slabé místo v ruské linii, kde postoupila asi deset kilometrů s cílem nejspíš připoutat na úsek další ruské síly spíše než postupovat dál a dál.

Na závěr popisu dění na frontě se zastavme ještě u ukrajinské kampaně úderů do „středních hloubek“, tedy proti ruskému zásobování v pásmu zhruba 30 až 200 kilometrů za frontou. V červenci ukrajinské drony zasáhly 656 nákladních aut, tedy jednadvacet denně; zdvojnásobit počet úderů, jak Kyjev zamýšlel, se ovšem nepodařilo.

Stále také platí, že kampaň – byť nepochybně pro ukrajinskou stranu velký úspěch – zásadně nezměnila situaci na frontě.

Americký vojenský analytik Michael Kofman po několikatýdenní cestě po jednotkách ukrajinské armády uvedl, že samotní vojáci její vliv pozorují, ale není to vliv zásadní.

Rusům se na frontu hůře přisouvají vojáci i vše ostatní, co potřebují, a jejich útočný potenciál to tlumí; zastavit ruské útoky ale dronové údery na zásobování rozhodně nedokážou. Kofman nepotkal jediného velitele, který by tvrdil opak.

Zatímco situace na frontě se mění jen pomalu, v posledních týdnech došlo k eskalaci konfliktu v Černém moři. Šestého července spustila Ukrajina operaci Moločka proti ruské lodní dopravě v Azovském a Černém moři.

Během července zasáhly ukrajinské drony kolem 200 ruských obchodních lodí a prakticky zastavily ruskou námořní dopravu v Azovském moři. V některých případech námořní drony zasáhly ruské lodě také poměrně daleko od pobřeží.

19. července vypálilo Rusko tři střely s plochou dráhou letu na nákladní loď Golden Leo s kukuřicí u Oděsy. Deset ze 17 členů posádky zahynulo a loď se potopila. O dva dny později zasáhly ruské drony plynový tanker Gas Lisbon jen 40 kilometrů od rumunského pobřeží.

Následně pak pojišťovny přestaly vydávat válečné pojistky a asi 90 procent rejdařů zastavilo dopravu do ukrajinských přístavů. Po 22. červenci nevplula do Velké Oděsy jediná nová loď a 28. července zaznamenaly sledovací služby poprvé za celou válku nulový pohyb lodí v ukrajinských černomořských přístavech.

Velká Oděsa přitom odbaví téměř 90 procent ukrajinského vývozu zemědělských produktů. Náhradní trasy – Dunaj, železnice a silnice dohromady – mají celkově jen poloviční kapacitu než přístavy.

Blokáda navíc přišla těsně před žněmi a přidala se k ní velmi nízká hladina na Dunaji, takže výkupní ceny obilí spadly o víc než třicet procent. Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha ruské útoky přirovnal k tomu, co Írán udělal s Hormuzským průlivem.

Mimochodem, právě takový vývoj předpovídal nedávno Valerij Zalužnyj, bývalý vrchní velitel. Na začátku července napsal pro deník The Telegraph text proti závěru, že Rusko už válku prohrálo. Údery na důležitou infrastrukturu jsou podle něj v tuto chvíli „vzájemné“ – Ukrajina jimi dokáže napáchat veliké škody Rusku, ale platí i opak. Jen od takových kampaní se podle něj tedy vítězství očekávat nedá.

Připomíná, že konflikt se proměnil v opotřebovávací válku, které nemívají vítěze v obvyklém smyslu – rozhoduje v nich výdrž. O výsledku se rozhodne jinde než u dobyté vesnice: u toho, která společnost déle unese břemeno dlouhé války a přitom si udrží podporu, kterou k jejímu vedení potřebuje.

Ve vzduchu byl červenec nejhorším měsícem války: Rusko vypustilo na Ukrajinu rekordních 376 střel a sestřelit se podařilo sotva čtvrtinu. V noci na prvního srpna dopadlo na Kyjev kolem 30 balistických střel, zachytit se podařilo jedinou a zemřelo nejméně devět lidí, včetně dětí.

Je naprosto jasné, že ukrajinská protivzdušná obrana je ve značné krizi – podařilo se jí vyvinout dobrý systém na záchyt dronů, ale jednoduše nemá dostatek pokročilých zbraní proti balistickým střelám. Rusko zároveň navyšuje ze stejného důvodu nadále výrobu a míru nasazení těchto zbraní.

Ukrajina odpovídá, jak může: čtvrtý měsíc v řadě vypouští víc dálkových dronů než Rusko. Cíle byly do velké míry podobné jako v posledních měsících, nejviditelnějším aspektem ukrajinské kampaně byly ovšem údery na sklady Wildberries, největšího ruského internetového obchodu. Za měsíc jich shořelo osm, tedy zhruba patnáct procent kapacit firmy.

Rusko odpovědělo stejnou mincí. Prvního srpna zasáhl dron s raketou sklad Rozetky, největšího ukrajinského internetového obchodu, v Brovarech u Kyjeva. Zahynul jeden zaměstnanec z 270 lidí na místě (a v noci na 2. srpna přiletěly na stejný sklad další dva stroje).

Analytici CIT, tedy ruského exilového protiválečného projektu, z toho vyvozují, že válka vstoupila do fáze oboustranného teroru. Mimochodem, údery na Novou Poštu i na sklady Wildberries pokládají za válečné zločiny, což je diskutabilní tvrzení, ale ukazuje, že v tomto případě situace není úplně černobílá.

Analytik raketových technologií Fabian Hoffmann upozorňuje na ještě jiný aspekt. Ukrajinský hloubkový úder podle něj přestal být jen vojenskou možností a proměnil postavení celého státu. Kampaň proti Wildberries si Kyjev naplánoval a provedl sám, nikoho na Západě se neptal a Evropská unie uvalila sankce na bankovní odnož firmy až poté, co údery začaly.

Zásadní proměnnou proto podle Hoffmanna stále víc není, na co Ukrajina útočit umí, ale na co chce. Což má pochopitelně pro Evropu a další partnery dobré i špatné důsledky.