Článek
Ještě před několika měsíci měla noc v Kyjevě jiný rytmus. Když se kvůli ruským dronům rozezněly sirény, obvykle zbývalo dost času vstát, obléct se a sejít do krytu. Sama jsem to několikrát zažila.
Oficiální aplikace, kterou má každý ve svém mobilním zařízení, hlasitým zvoněním upozorní na vyhlášení poplachu v konkrétní oblasti.
„Po čase už reagujete úplně automaticky. Siréna zazní a ruka sama sáhne po telefonu,“ říká pro Seznam Zprávy 39letá Kyjevanka Ksenia, která podobné poplachy zažívá téměř každý týden.
Telegram mezitím zaplaví podrobnější zprávy z desítek kanálů, které situaci sledují v reálném čase a informují o odpalech, směru letu i pohybu jednotlivých dronů a raket.
Příspěvky jsou napsané tak, aby se v nich člověk během několika sekund zorientoval:
Balistické střely odpáleny z Brjanské oblasti. Drony se blíží ke Kyjevu. Další balistika letí na město. Protivzdušná obrana pracuje. V centru jsou slyšet exploze.
Lidé tak rychle poznají, co se děje – a především jestli ještě stihnou dojít do krytu. To se ale v posledních měsících mění.
Zatímco u dronů obvykle není nutné vyběhnout z postele okamžitě – například ruským šáhidům trvá cesta k ukrajinskému hlavnímu městu desítky minut, někdy i déle –, balistické střely mohou do Kyjeva dorazit během pár minut od odpalu.
Rusko je při útocích používá už roky, v posledních měsících ale stále častěji kombinuje jejich rychlost s vlnami dronů a dalších střel. Ty přilétají ve velkých počtech a zaměstnávají protivzdušnou obranu, zatímco rychlejší zbraně mohou udeřit z různých směrů v krátkém sledu.
Pro obranu tak nejde jen o počet cílů, ale také o to, jak rychle je dokáže rozpoznat a reagovat na ně.
Ukázalo se to například během květnového útoku, kdy Rusko během jediného dne vyslalo směrem na Ukrajinu více než 1500 dronů. „Úspěšně jsme odolali pokusu přetížit protivzdušnou obranu pomocí bezpilotních letounů,“ uvedl tehdy vojenský expert a poradce bývalého ministra obrany Serhij Beskrestnov.
Kyjevu navíc chybějí systémy, které dokážou balistické střely spolehlivě zachytit. Klíčovou roli v jejich likvidaci hrají americké komplexy Patriot, těch má ale Ukrajina stále nedostatek.
Každá další střela tak znamená nejen další cíl pro protivzdušnou obranu, ale i další test toho, zda má Ukrajina vůbec prostředek, který je dokáže zastavit.
Pro civilisty to má zásadní důsledek: Siréna už nemusí znamenat včasné varování. Na reakci tudíž nemusí zbývat desítky, ale jen několik málo minut. A v některých případech zvuk zazní až po explozi, případně během ní.
Přesně to zažil britsko-český reportér Ray Baseley při posledním masivním ruském útoku na Kyjev v noci na 5. srpna. Po půlnoci byl ve svém bytě v centru města, když mu přišla notifikace o začátku poplachu. Siréna se rozezněla ve stejnou chvíli, kdy už slyšel první dopad. Bezpečnější proto bylo zůstat v bytě a ukrýt se za třemi stěnami.
„V našem případě by to bylo tak, že při té nejsilnější baráži, kdy dopadalo 20 až 30 raket, bychom byli teprve na cestě,“ vysvětluje Baseley.
Rozhoduje každá sekunda
Že varování někdy přijde až na poslední chvíli, má konkrétní důvod. Aby mohl být poplach vyhlášen, musí ukrajinská protivzdušná obrana nejprve získat informaci, že se Rusko chystá střílet. Část těchto údajů přichází od spojenců, kteří pomocí průzkumných satelitů sledují ruské vojenské pozice a zaznamenávají například přípravy k odpalu.
Ani satelit ale nedokáže s jistotou říct, že raketa skutečně odstartuje. „Vizuálně zaznamenají aktivitu na odpalovacím stanovišti, ale není jasné, zda skutečně dojde k odpalu,“ vysvětlil Beskrestnov pro The Kyiv Independent.
Ukrajinská obrana tak někdy musí vyhlásit poplach na základě přípravy, která se nakonec v útok nepromění. V opačném případě ovšem může rozhodovat každá sekunda. Pokud raketa skutečně odstartuje, do Kyjeva může dorazit velmi rychle.
„Raketa dorazí do Kyjeva za dvě až čtyři minuty, takže času je velmi málo. Každá porucha systému znamená zpoždění při získání informace. Žádný systém nemůže být dokonalý, takže k poruchám dochází a poplach může být opožděný,“ dodal Beskrestnov.
Baseley upozorňuje, že se změnilo i místo, odkud některé střely přilétají. Dříve Rusko častěji využívalo rakety odpalované z letadel nebo ze vzdálenějších pozic na moři, jejichž cesta k cíli trvala desítky minut. Dnes může raketa odstartovat z ruských oblastí poblíž ukrajinských hranic – například z Brjanské či Kurské oblasti – a do Kyjeva dorazit mnohem rychleji.
„Lidé nemají ani čas reagovat tak, jak tomu bylo třeba dříve,“ podotýká.
Jak Seznam Zprávy popsaly už dříve, během posledních kombinovaných útoků se k tomu přidává dlouhodobý nedostatek krytů v Kyjevě.
„Raději zůstanu doma, i když na mě letí desítky raket, protože vím, že se tam včas nedostanu. Zůstanu v koupelně a modlím se,“ vypověděla Kyjevanka Svitlana. „Vím, že takhle se letos modlilo i mnoho lidí, kteří zemřeli.“
Žena žije ve Svjatošynském rajonu na západě Kyjeva, jedné z částí metropole, která se v posledních měsících opakovaně stala terčem ruských útoků. Když se tedy rozezní sirény, musí pokaždé zvažovat, jestli má vůbec smysl vyrazit. Nejbližší skutečný kryt je příliš daleko.
„Musela bych žít v metru, jenže to nejde. Člověk musí chodit do práce, starat se o domácnost a občas se i vyspat.“
