Zprávy z bojiště: Další rekordy. Počty dronů nad frontou jen a jen rostou

Ukrajinské drony v posledních době výrazně ovlivnily ruský export ropy – podle agentury Reuters bylo mimo provoz přibližně 40 procent vývozních kapacit. A situace se od té doby nijak nezlepšila.

Týdenní ruský export podle údajů agentury Bloomberg spadl v posledním březnovém týdnu o 1,75 milionu barelů denně na 2,32 milionu barelů, nejnižší hodnotu za více než rok. Opakované údery na ropné terminály v přístavech Primorsk a Usť-Luga zapálily skladovací nádrže a na většinu týdne zastavily nakládku.

Provoz obou baltických přístavů klesl na třetinu, jen za minulý týden tak Moskva podle Bloombergu přišla o více než miliardu dolarů.

Jenže aritmetika je složitější, než by se mohlo zdát. Analytik Alexander Kolyandr upozorňuje, že Rusko od ledna 2024 zrušilo vývozní cla na ropu. Stát nyní vybírá daň z vytěžené suroviny, nikoliv z exportované, takže omezení vývozu nemá přímý dopad na státní rozpočet.

A protože válka na Blízkém východě a uzavření Hormuzského průlivu vyhnaly cenu ruské ropy Urals z loňského průměru kolem 65 dolarů za barel na přibližně 110, inkasuje Kreml odhadem o čtyři až šest miliard dolarů měsíčně navíc – i přes nižší objemy.

Čtyřtýdenní průměrná hodnota ruského exportu podle Bloombergu dokonce stoupla na 1,79 miliardy dolarů týdně, nejvíce od května 2024. Vyšší ceny zatím více než kompenzují pokles objemů.

Efekt na ruský rozpočet tedy nebude přímočarý ani rychlý. Ropné společnosti ale tlak na infrastrukturu dlouhodobě neunesou – nemohou platit vysoké daně z vytěžené ropy, pokud ji nedokážou prodat. Ukrajinská kampaň tedy „utahuje šrouby“, ale účinky se patrně neprojeví hned.

Na ruské straně se mezitím potvrzuje trend, který jsme zaznamenali v minulém dílu – denní dronové útoky na ukrajinská města. Tehdy jsme popisovali první masový denní útok z 24. března, při němž Rusko za bílého dne vyslalo 556 dronů. Šlo o experiment, nebo o nový standard?

Odpověď přišla 1. dubna. Během 24 hodin Rusko vypustilo přes 700 dronů typů Šáhid, Gerbera a dalších. Z toho 361 letělo za denního světla. Ukrajinská obrana sestřelila 345 z nich, ale 14 dronů zasáhlo cíle a byly hlášeny oběti. Vzdušné síly musely nasadit všechny dostupné prostředky – pilotované letouny, stíhací drony, elektronický boj i pozemní systémy.

Pozitivní zprávou je, že celková míra zachycení ruských dronů v březnu dosáhla 90 procent – oproti 79 procentům loni v říjnu. Zlepšení je přičítáno zejména malým stíhacím dronům, se kterými se experimentuje už několik let. Ovšem poměrně dlouho trvalo, než se podařilo rozjet výrobu a efektivně je nasadit ve větším počtu.

Využití těchto „ministíhaček“ má také jeden vedlejší efekt: Neničí drony příliš důkladně, takže na zem častěji dopadají nebezpečné trosky.

Války na Ukrajině se drony zmocnily už dávno. V posledních týdnech se ale na obou stranách výrazně rozšířil prostor, v němž je jakýkoli pohyb – ať už pěšky, v autě, nebo v tanku – životu nebezpečný.

Začněme na ukrajinské straně. Stále více indicií naznačuje, že ukrajinské drony se mohou volněji pohybovat za ruskou frontou. Příčinou by mohla být systematická kampaň proti prostředkům ruské protivzdušné obrany, o které jsme podrobně psali v minulém dílu. Zdůrazněme, že ruská obrana není zničena, ale její ztráty v tuto chvíli zřejmě překračují schopnost je průběžně doplňovat a v obraně je více „děr“, které ukrajinské drony mohou využít k útokům dále od fronty.

Koordinaci hlubokých úderů má na starosti nové velitelství, které začátkem roku 2026 zřídily ukrajinské Síly bezpilotních systémů. Analytička Kateryna Stepanenková z washingtonského Institutu pro studium války pro deník The Telegraph uvedla, že kampaň je stále systematičtější – nejde jen o přesné údery na vozidla na silnicích, ale o cílení na dronové pozice, shromaždiště, sklady a další klíčovou infrastrukturu.

Mapová analýza projektu UAControlMap potvrzuje, že v březnu výrazně vzrostl počet geolokalizovaných zásahů hluboko v ruském operačním týlu. Cílem bylo vše možné od odpalovacích zařízení raket přes raketomety po vlaky s palivem.

S tím souvisí další údaj: Rusko v březnu podle ukrajinského analytika známého jako Vitaly přišlo o rekordních 6068 nebojových vozidel – nákladních aut, dodávek a osobních vozů ve službách armády. Je to nejvyšší měsíční číslo od začátku války a svědčí o tom, že ukrajinské drony stále účinněji ohrožují zásobování a logistiku v ruském zázemí.

Posiluje ale i ruská strana. Útvar Rubikon, považovaný za nejúčinnější ruskou dronovou jednotku, za březen ohlásil rekordních 3170 zásahů – o 40 procent více než dosavadní maximum z listopadu 2025 a téměř šestkrát více než ve stejném období loňského roku. Největší nárůst zaznamenal u obrněné techniky, dronů a radarových a komunikačních systémů.

Výsledkem je, že na obou stranách fronty roste prostor, v němž je každý pohyb riskantní. Nejde už jen o pěchotu v zákopech; nebezpečí ve stále větší míře hrozí všem, kdo se pohybují desítky kilometrů od přední linie.

Březen podle francouzského analytika Clémenta Molina přinesl rekord v počtu vzdušných úderů na ukrajinské pozice. Bylo jich 8002, nejvíce od začátku invaze. Počet útoků FPV dronů podle ukrajinských hlášení poprvé ve válce překonal počet dělostřeleckých úderů. Molin v tom čte klasické znaky přípravy ofenzivy: Intenzivní ostřelování a bombardování logistiky a zázemí, které má protivníka oslabit ještě před nástupem pozemních sil.

Ten v hlavní míře nejspíše ještě přijde. A tak server Meduza může nyní celkovou situaci přímo na frontě hodnotit jako relativní klid: Obě strany přeskupují síly a soustřeďují útvary, které se následně střetnou v bojích o kramatorskou aglomeraci a o město Orichiv v Záporožské oblasti.

V minulých dílech jsme opakovaně psali o tom, že pravděpodobným hlavním cílem letošní ruské kampaně je poslední velká aglomerace v Doněcké oblasti pod ukrajinskou kontrolou – tedy města Slovjansk a Kramatorsk. Vývoj tento předpoklad potvrzuje.

Po pádu Siversku, který Rusko obsadilo již dříve, postupovaly ruské síly na západ na širokém úseku – jedna skupina podél jižního břehu řeky Severní Doněc, druhá po silnici z Bachmutu na Slovjansk. Tempo bylo na poměry této války poměrně rychlé a pro ukrajinské velení zřejmě překvapivé. Podle Meduzy se ale situaci podařilo stabilizovat poté, co Kyjev vyměnil velitele v tomto sektoru.

Klíčovou roli při stabilizaci hraje pluk Skala, o kterém uslyšíme ještě dále v textu. Jde o neobvyklou jednotku – na papíře má tři až čtyři prapory, v praxi jich má kolem deseti, každý (papírově) s několika stovkami mužů. Jednotky slouží jako mobilní záloha, kterou velení posílá tam, kde hrozí průlom.

Vojáci pluku tak operují na široké frontě od Dněpropetrovské oblasti po Slovjansk. Právě prvky pluku Skala byly nasazeny na křídle postupující ruské skupiny a podařilo se jim získat zpět část vesnice Minkivka.

Tempo ruského postupu směrem na Slovjansk je zatím dostatečně pomalé na to, aby Ukrajina mohla protiútoky postupně zesílit. Ale směr je jasný – a obě města, v nichž stále žije kolem 150 tisíc obyvatel, leží jen zhruba deset kilometrů od fronty.

V předchozích dílech jsme popisovali, že malé ruské jednotky postupují přes zahrádkářské kolonie na východním okraji města. Situace se od té doby změnila, ale ne k lepšímu.

Rusko vyměnilo útočné jednotky. Místo vyčerpané 8. armády, která celý rok 2025 bojovala o Toreck a jeho okolí, nastoupily útvary jiných jednotek. Ruští vojáci se podle Meduzy dostali do centra města až k zinkovně. I podle jiných zdrojů jsou průniky do centra stále častější.

Na druhou stranu průlom směrem na Kramatorsk přes Kosťantynivku je v dohledné době nepravděpodobný. Boje v Torecku loni ukázaly, že za příznivých okolností ukrajinské jednotky dokážou v městské zástavbě (s dronovými operátory rozmístěnými ve výškových budovách) držet pozice celé měsíce. A na rozdíl od Torecku je Kosťantynivka větší město s hustější zástavbou. Útočník v ní bude pravděpodobně postupovat pomalu.

V širším pokrovském prostoru Rusko konsolidovalo zimní zisky. Po měsících bojů padlo Hryšyne severozápadně od města. Ruské síly postoupily směrem na Bilycke jižně od Dobropilje. Nasazení oddílů z 76. výsadkové divize podle Meduzy naznačuje, že dobytí Dobropilje a obejití kramatorské aglomerace ze západu patří mezi priority ruského velení.

V tomto prostoru se také 31. března odehrála událost, která na Ukrajině vyvolala ostrou veřejnou debatu. Brzy ráno vyrazila kolona 425. pluku Skala – tank Abrams, bojové vozidlo pěchoty, obrněný transportér a dva pick-upy – z prostoru Andronivky po staré silnici E-50 směrem na Pokrovsk. Cílem měl být protiútok na pozice, které v okolí města obsadili Rusové.

Po přibližně třech a půl kilometrech kolona narazila zřejmě na minové pole narychlo položené ruskými drony – a na protitankový příkop, který ironicky vyhloubili ukrajinští ženisté v prosinci 2025. Tank Abrams patrně najel na minu a zastavil se, bojové vozidlo pěchoty sjelo do příkopu a převrátilo se. Další (zřejmě dvě) vozidla odbočila na vedlejší cestu, kde je zničily ruské drony. Ty pak zaútočily i na pěchotu, která z vozidel vystoupila. Na ruských záběrech jsou viditelná těla nejméně tuctu ukrajinských vojáků.

Poradce ministra obrany Serhij Sternenko událost na svém telegramovém kanálu tvrdě kritizoval  přirovnal ji k ruským kolonovým útokům, které Ukrajinci sami zesměšňují, a požadoval vyvození odpovědnosti. Pluk Skala ve své odpovědi tvrdí, že útočná skupina úspěšně dosáhla cíle a nadále bojuje, a uvádí ztráty dvou mrtvých.

Nezávislé ověření záběrů ale potvrzuje, že geolokace odpovídají 31. březnu u Pokrovsku, nikoliv jiným dnům či úsekům fronty, jak tvrdí prohlášení pluku. Další záběry ukazují ztrátu několika vozidel a naznačují, že část pěchoty přežila a drží pozici, zatímco další vojáci byli evakuováni.

Co se skutečně stalo, není zcela jasné. Zda selhala příprava, zda se nečekaně zvedla mlha, která měla krýt postup kolony, nebo zda byla ruská obrana v daném sektoru jednoduše příliš silná, nedokážeme z dostupných informací rozhodnout.

Polský analytik Thorkill poznamenává, že silnice měla být předem vyčištěna od min – například bombardovacími drony, které pro tento účel Ukrajinci běžně používají. Podle geolokace byla kolona zasažena stále přibližně tři a půl kilometru od ruských pozic v Pokrovsku – nikoliv „přímo u cíle útoku“, jak tvrdí prohlášení pluku.

Podle některých ruských zdrojů mělo jít o pokus udeřit do boku ruského postupu – podobně jako v únoru v Záporožské oblasti. Ruská strana tvrdí, že zničila tank Abrams, tři bojová vozidla pěchoty a obrněný transportér a „eliminovala až dvě čety“, tedy kolem sta vojáků. Toto číslo je patrně přehnané, tolik mužů by se ani do vozidel nevešlo, ale ztráty techniky podle všeho odpovídají realitě a bez bolestivých ztrát na životech se akce zjevně také neobešla.

Důležitý je ale kontext. Protiútoky jsou nedílnou součástí ukrajinské obrany – bez nich by ruské jednotky postupně obklíčily ukrajinské pozice a jejich obránci by zahynuli bez možnosti rotace a zásobování. Jsou to akce ze své podstaty riskantní: Jednotky musí rychle reagovat na ruské průniky a v prostředí, kde oblohu ovládají drony obou stran, je každý pohyb nebezpečný.

Případ 425. pluku je připomínkou, že pravidlo „co se pohne, zemře“ platí pro obě strany. V demokratické zemi je veřejná debata o takových událostech nevyhnutelná – hlavní otázkou je, zda povede k nějakému zlepšení situace.

Ukrajinský protiútok v Záporožské oblasti posunul území nikoho o deset až 15 kilometrů a zastavil se u vesnic Ternove a Berezove na pomezí Dněpropetrovské a Záporožské oblasti. Ruský postup z Huljajpole směrem na Orichiv se rovněž zadrhl.

Orichiv je hlavní ukrajinská pevnost na jihu země. Ruské pokusy o průlom z několika směrů – od Malých Ščerback ze západu, od Robotyne a Malé Tokačky z jihu – zatím neuspěly.

Situace ale nemusí být stabilní dlouho. Ruské velení do oblasti přesouvá značné síly námořní pěchoty z pokrovského směru – a právě skupina „Vostok“, která na podzim rychle postupovala od Huljajpole, měla podle původních ruských plánů dobýt Orichiv. Ukrajinský protiútok tyto plány narušil, ale pokud posily dorazí včas, může se rovnováha rychle změnit.