Zprávy z bojiště: Ukrajina vyvolala nejvážnější výpadek dodávek ruské ropy

Letecká válka nad Ukrajinou i hluboko v ruském týlu v posledním týdnu výrazně zesílila na obou stranách. Ukrajina systematicky oslabuje ruskou protivzdušnou obranu, což jí umožňuje stále rozsáhlejší dronové údery na strategické cíle. Rusko mimo jiné masově nasazuje drony proti ukrajinským městům — poprvé i za denního světla.

Zastavme se nejprve na straně ukrajinské. Podle analýzy výzkumné skupiny Oboronka, kterou 19. března publikoval server Kyiv Post, provedly ukrajinské síly v první polovině března 40 velkých útoků na cíle ve vzdálenosti 50 až 250 kilometrů od fronty.

To je tempo přibližně o polovinu vyšší, než jaké představoval dosavadní rekord — 57 útoků za celý prosinec 2025.

Vzrostl i počet dronů v jednotlivých náletech. Zatímco na přelomu let 2025 a 2026 přelétalo do ruského vzdušného prostoru průměrně 50 až 70 strojů za noc, v posledních šesti týdnech to bylo 100 až 200.

Od 1. února do 18. března provedly ukrajinské síly podle sledování Kyiv Post nejméně 110 úderů proti jednotlivým ruským cílům — od energetické infrastruktury přes muniční sklady po továrny na vojenskou elektroniku a výbušniny.

Poprvé se přitom počet dronů, které Ukrajina za noc vyslala směrem na Rusko, přiblížil počtu ruských dronů mířících na Ukrajinu — a v některých nocích ho i překonal.

Tento nárůst není jen otázkou výrobních kapacit. Klíčovou roli hraje souběžná kampaň proti ruské protivzdušné obraně, kterou podrobně zmapoval analytický projekt Tochnyi.

Jejich ověřená databáze obsahuje přes 1530 úderů provedených na ruském území a v okupované Ukrajině od léta 2025. Více než 54 procent z analyzovaných akcí mířilo na složky protivzdušné obrany.

Z 433 potvrzených úderů na systémy PVO připadalo 37 procent na radary, zbytek na odpalovací zařízení středního i dalekého dosahu — od systémů Buk a Tor po S-300 a S-400.

Ukrajinské speciální jednotky SBU tvrdí, že jejich operátoři v roce 2025 a počátkem 2026 vyřadili přibližně polovinu operačního stavu systémů Pancir, mobilních komplexů, které Rusko prezentovalo jako hlavní prostředek obrany proti dronům.

Logika kampaně je sčítání škod: s každým zničeným radarem nebo odpalovacím zařízením se další úder stává snazším. Postupné oslabování ruské obrany vysvětluje, proč bylo možné provést například březnový útok raketami Storm Shadow na závod Kremnij El v Brjansku, o němž jsme psali v předchozím textu.

Že jde o závažný problém, přiznává i Moskva. Tajemník ruské Bezpečnostní rady Sergej Šojgu 16. března prohlásil, že žádný ruský region se nemůže považovat za bezpečný a že Ural, dříve mimo dosah ukrajinských útoků, je nyní v zóně stálé hrozby.

Poslanec Státní dumy a generálporučík v záloze Andrej Guruljev dodal, že Rusko je příliš rozlehlé na to, aby vytvořilo souvislý obranný štít — síly protivzdušné obrany jsou podle něj příliš roztažené.

Podle výpočtů agentury Reuters z 25. března je přibližně 40 procent ruských kapacit pro export ropy — kolem dvou milionů barelů denně — mimo provoz. Reuters to označuje za nejzávažnější výpadek ruských dodávek ropy v moderních dějinách.

V březnu zasáhly ukrajinské drony všechny tři hlavní západní exportní přístavy — Novorossijsk na Černém moři a Primorsk a Usť-Lugu na Baltu.

K tomu je třeba připočítat přerušení ropovodu Družba, kterým proudila ropa do Maďarska a Slovenska, a zadržování ruských tankerů v Evropě, které narušilo dalších přibližně 300 000 barelů denně arktické ropy z Murmansku.

Zatím zůstávají nenarušené cesty do Číny - ropovody i námořní trasa přes přístav Kozmino (celkem kolem 1,9 milionu barelů denně) - a vývozy ze sachalinských projektů (asi 250 tisíc barelů denně). Západní trasy jsou ale paralyzovány.

Přitom trhy na ruský výpadek zatím reagují poměrně klidně. Ceny ropy sice překročily 100 dolarů za barel, ale hlavním důvodem je válka na Blízkém východě a uzavření Hormuzského průlivu, nikoli narušení ruských exportů.

Výpadek dvou milionů barelů z jednoho zdroje by za normálních okolností vyvolal prudkou reakci; v situaci, kdy trh řeší současně mnohonásobně větší narušení blízkovýchodních dodávek, se ruský problém zřejmě rozpouští v celkovém chaosu na energetických trzích.

Kampaň také alespoň prozatím pokračuje. V noci z 24. na 25. března zasáhly ukrajinské drony ropný terminál v přístavu Usť-Luga a poškodily mimo jiné i vojenský ledoborec ve Vyborgu.

Následující noc se útok na Usť-Lugu opakoval a terčem se stala i rafinerie v Kirišich, jedna z největších v Rusku. Lety na petrohradské letiště Pulkovo byly dvě noci po sobě přerušeny.

Mimochodem, část dronů měla podle proruských zdrojů i dalších pozorovatelů proletět vzdušným prostorem států NATO. Nemělo jít o navigační chybu, ale o vědomé využití letových koridorů přes území Aliance.

Ale důkazy pro toto tvrzení nemáme, víme jen o dvou strojích, které dopadly na území Lotyšska a Estonska. I někteří proruští komentátoři (třeba v letectví uznávaný kanál Fighterbomber) jsou skeptičtí. Při útoku stovek strojů to snadno může být důsledek poruchy, chyb nebo úspěchu ruského elektronického boje.

Na ruské straně se hlavní událostí uplynulého týdne stala série úderů z 23. a 24. března, která představovala dosud nejrozsáhlejší vzdušný útok od začátku války v únoru 2022.

Za necelých 36 hodin Rusko na ukrajinské území vypustilo celkem přes tisíc dronů a 34 střel. Noční vlna — 392 dronů typu Šáhid, Gerbera a Italmas doplněných raketami Iskander, Kh-101, Kh-59 a dalšími — následovala zavedený vzorec. Ukrajinská obrana sestřelila 256 dronů a 25 střel; balistické Iskandery mířící na taktický týl v Záporožské a Poltavské oblasti zachytit nedokázala.

Skutečnou novinkou byla denní vlna. Kolem poledne 24. března se rozezněly sirény a od severu zamířilo na ukrajinská města přibližně 550 dronů — tentokrát bez doprovodu raket. Šlo o první masový dronový útok za denního světla v dějinách tohoto konfliktu.

Analytici z washingtonského Institutu pro studium války (ISW) hodnotí útok jako zlom v ruské úderné taktice, který Rusku umožňuje ohrožovat větší část Ukrajiny po delší časový úsek.

Ukrajinská obrana v denní vlně dosáhla mimořádného výsledku — 541 z 556 dronů bylo sestřeleno za pomoci pilotovaného letectva, stíhacích dronů, elektronického boje a mobilních skupin. Přesto 15 dronů zasáhlo cíle, nejméně 40 lidí bylo zraněno včetně pěti dětí a poškozeny byly bytové domy, nemocnice i památka UNESCO ve Lvově.

Co za denním útokem stojí?

Podle Serhije Beskrestnova, poradce ukrajinského ministerstva obrany pro technologie, jde o promyšlenou strategii: roztáhnout údery do delšího časového rámce, donutit ukrajinské radarové operátory k nepřetržité službě, odhalit slabá místa obrany a především vyčerpat zásoby střel pro systémy Patriot a další západní zbraně.

Rusko ví, že tyto střely jsou celosvětově nedostatkové zboží a situace se jen zhoršila v důsledku války na Blízkém východě.

Že 97 procent dronů bylo sestřeleno, je dobrá zpráva; že k tomu Ukrajina musela nasadit prakticky všechny dostupné prostředky současně, je ta méně dobrá. Drony, které vybočily z kurzu vlivem elektronického rušení, navíc způsobily mezinárodní incidenty — dopadly na území Lotyšska a Estonska.

Jedna malá douška v souvislosti se vzdušnou válkou: 25. března byl v Kyjevě oznámen první investiční krok americko-ukrajinského rekonstrukčního fondu (URIF), vzniklého na základě dohody o nerostných surovinách.

Prostředky získala lvovská firma Sine Engineering, která vyvíjí navigační software umožňující dronům létat nezávisle na GPS — a tím obcházet ruské rušení — a také systém řízení rojů dronů jedním operátorem. Technologie Sine je podle ukrajinské premiérky Julije Svyrydenkové implementována ve více než 150 typech ukrajinských dronů.

Za zmínku stojí v souvislosti s Washingtonem ještě jedna zpráva: deník The Washington Post s odvoláním na tři informované zdroje napsal, že Pentagon zvažuje přesměrování zbraní určených pro Ukrajinu na Blízký východ, kde válka s Íránem vyčerpává zásoby klíčové munice.

Přesměrovány by mohly být především střely pro systémy protivzdušné obrany objednané přes NATO program PURL, který od loňského léta zajišťuje podle jednoho ze zdrojů 75 procent střel pro ukrajinské systémy Patriot a téměř veškerou munici pro ostatní protivzdušné systémy.

Konečné rozhodnutí podle deníku zatím nepadlo a zpráva nebyla ověřena z jiných zdrojů. Ale to neznamená, že riziko „vyhladovění“ ukrajinské protivzdušné obrany kvůli válce v Íránu, není možné - zvláště pokud by konflikt pokračoval ještě další týdny či měsíce.

Přesuňme se už na zem. Ministr obrany Mychajlo Fedorov 25. března oznámil přípravu zásadních změn v systému mobilizace a v přístupu k dezercím. Předcházelo tomu setkání s pěchotními vojáky z 13 různých útvarů nasazených na frontě.

Fedorov po schůzce pojmenoval seznam problémů, na které vojáci z pěchotních oddílů dlouhodobě upozorňují: dlouhé pobyty na pozicích bez střídání, nedostatek lidí, špatný výcvik nově mobilizovaných a problémy s morálkou. Slíbil speciální opatření pro pěchotu, včetně stanovených lhůt služby na pozicích a finančních pobídek.

Jde o snad nejpalčivější problém ukrajinské armády. Dezerce a neoprávněné odchody v roce 2025 prudce vzrostly. Pěchota, kterou v této fázi války tvoří výhradně nuceně mobilizovaní, tráví na bojových pozicích měsíce, protože ji nemá kdo vystřídat — rotace znemožňují jak ruské drony nad zásobovacími cestami, tak prostý nedostatek lidí.

Velitelská kultura navíc tlačí velitele k držení pozic za každou cenu a k doplňování pěchoty z řad specialistů.

Fedorov se od nástupu do funkce v lednu profiluje jako ministr prosazující rozhodování založené na datech — v březnu vyhlásil audit frontových ztrát. Podle dostupných informací sehrál klíčovou roli i v odříznutí ruských jednotek od Starlinku. Zda si poradí s personální krizí, která se vine celým konfliktem, zatím nelze říci.

Na pozemní frontě sílí aktivita, kterou analytici spojují s přípravami na ruskou jarní kampaň. Počasí se zlepšuje a podle analytického projektu DeepState bojové operace po mírném zimním zpomalení nabírají o něco vyšší tempo.

Začněme u severní fronty, o které jsme delší dobu nemluvili. Podél mezinárodně uznávané hranice od Sum přes Charkov po Velký Burluk pokračuje ruský tlak na několika úsecích.

V příhraničí Sumské oblasti se Rusové snaží rozšířit klín u Pokrovky (zatím široký asi 1,5 km), u Vovčansku útočí podél Severního Doňce, u Velkého Burluku se opakovaně pokoušejí prolomit na předmostí na řece Oskol. Zatím bez podstatného postupu.

Analytik Konstantin Mašovec se ale domnívá, že velení 6. armády se bude muset soustředit na menší počet cílů — pravděpodobně na Kupjansk a rozšíření předmostí na jižním Oskolu. To zapadá do logiky příprav na letní ofenzivu směrem na Slovjansk a Kramatorsk, jak jsme popisovali v minulém díle.

V samotném Kupjansku epizoda s obklíčenými ruskými vojáky ve středu města zřejmě skončila. Ruské velení ale od pokusů o dobytí města neustoupí — jednak kvůli reputačnímu závazku politického vedení, jednak kvůli operačnímu významu kupjanského železničního uzlu.

Největší pozornost na frontě přitáhl ruský mechanizovaný útok u Šandryhového na lymanském směru 19. března. Jednotky 1. tankové armády s podporou 20. armády zaútočily na předmostí ukrajinského 3. sboru s nasazením obrněnců a čtyřkolek na sedmi směrech.

Ukrajinská strana tvrdí, že útok zastavila ještě před dosažením obranných linií — mimo jiné díky předběžnému zaminování přístupových cest drony Vampire a nasazení FPV dronů. Podle dostupných záběrů byly zničeny minimálně dva tanky, deset obrněných vozidel různých typů a přes 40 čtyřkolek.

Analytik Thorkill ale nabízí opatrné hodnocení: v minulosti se po údajně odražených útocích někdy později ukázalo, že se ruští vojáci v napadené oblasti přece jen uchytili. Pokud se v nejbližších dnech neobjeví záběry ruských vojáků v Korovém Jaru, bude výsledek jednoznačný.

Důležitější než samotná bitva je kontext. Mašovec vidí lymanský směr jako současnou prioritu velení ruského Západního vojenského okruhu — a tedy jako součást příprav na ofenzivu proti Slovjansku a Kramatorsku. Právě tady se podle jeho analýzy soustřeďují nově přisunuté síly.

Na zbytku doněcké fronty zůstává nejaktivnějším úsekem pokrovský sektor. Pokračuje tlak na stále stejných místech, například u Kosťantynivky, kde Rusové hledají slabá místa pro průnik.

Zajímavý je organizační detail: 1. sbor „Azov“ Národní gardy má nyní čtyři z pěti brigád, které pod něj spadají, ve svém sektoru. To by mohlo naznačovat, že se postupně naplňuje loňská reforma ukrajinské armády a vytvoření právě zmíněných sborů, jako největších jednotek ukrajinských sil.

Změna měla zefektivnit velení, a tedy i výkony armády na frontě, ale v praxi její zavádění pokulhávalo. A ještě dnes vedle sebe na frontě velmi často bojují jednotky, které nepatří do stejného sboru, a mají tedy odlišné nadřízené. Příklad od Pokrovsku snad naznačuje, že se situace pomalu zlepšuje.