Zprávy z bojiště: Ohromující počet dezercí podlamuje ukrajinskou obranu

Klíčovým faktorem, který zhoršuje ukrajinské vyhlídky na bojišti, je dlouhodobě nedostatek pěchoty. Projevuje se to prakticky na všech úsecích fronty.

Agresor má v tomto ohledu hned od začátku výhodu, protože Rusko je zkrátka větší než Ukrajina. Řada hlasů proto hned upozorňovala, že udržet početní stavy ukrajinské armády bude obtížné. I proto je důležité, aby Kyjev měl jasnou představu, proč a jak muži ozbrojené síly opouštějí.

Vše nicméně nasvědčuje tomu, že hlavním problémem jsou v současnosti dezerce. Ty trápí ukrajinskou armádu dlouhodobě (viz náš text z loňského roku), teď ale situace dosáhla alarmující úrovně.

Naznačuje to například údaj, se kterým přišel ukrajinský novinář, publicista a bývalý poslanec Ihor Lucenko. Na svém facebookovém profilu napsal, že podle údajně oficiálních údajů dosahuje počet případů neoprávněného opuštění jednotky, tedy dezercí, v Ozbrojených silách Ukrajiny jen za říjen ohromujícího čísla: 21 602.

Pokud je tento údaj pravdivý, znamenalo by to, že z armády minulý měsíc v průměru zmizel jeden voják každé dvě minuty. „Než dočtete tento příspěvek, další voják dezertuje,“ napsal Lucenko a označil situaci za „problém číslo jedna“ pro armádu i pro celou zemi.

Trefně přitom vystihl zásadní rozdíl: armáda, která organizovaně ustupuje, může stále zvrátit průběh války a zvítězit. Armáda, která se ale rozpadá zevnitř a ztrácí muže kvůli demoralizaci a dezercím, představuje přímé existenční ohrožení státu.

Tento pohled zapadá do širšího obrazu, který popisují i další analytici. Například polský pozorovatel vystupující jako Thorkill65 upozornil, že problém s dezercemi v ukrajinských silách roste nepřetržitě od října 2024.

Nejde přitom jen o přímé útěky z fronty. Hovoří o fenoménu takzvané „černé demobilizace“. Tím se myslí snaha vojáků vyvázat se ze služby pomocí právních kliček, jako jsou fiktivní sňatky se ženami s invaliditou nebo fiktivní rozvody, po kterých muž získá výhradní péči o dítě a tím i výjimku ze služby.

Důkazem postupu této demoralizace jsou podle něj i zprávy o kriminální aktivitě některých vojáků v zázemí, například o únosech a loupežích v Ternopilské oblasti nebo bojích o kontrolu nad prostitucí v Izjumu.

Všichni komentátoři se přitom shodují na hlavním vojenském důsledku: nedostatek personálu a klesající morálka vedou k „obrovským mezerám v obraně na frontě“. A právě těchto mezer se ruské velení naučilo systematicky a velmi efektivně využívat.

Ruské síly využívají porézní ukrajinské linie zdokonalenou taktikou, o které jsme v principu již psali například zde. Na většině úseků fronty a po většinu doby provádí pomalou infiltraci malých pěchotních skupin o jednotkách vojáků ukrajinskou obranou. V případech, kdy velitelé situaci vyhodnotí jako vhodnou, dochází i k nasazování mechanizovaných kolon, ale to bývá spíše výjimečně.

Stále častěji Rusové také provádějí systematický „hon“ na ukrajinskou logistiku a dronové týmy v zázemí. Taktika ovšem podle analytika Konrada Muzyky vede v některých úsecích fronty k zcela paradoxnímu výsledku. Jednotky bojové a logistické podpory, které operují v týlu, údajně trpí vyššími ztrátami než samotná pěchota na předsunutých pozicích.

Metodický ruský tlak se pak s různou intenzitou a různými výsledky projevuje prakticky po celé délce severní a východní fronty. Na nejsevernějším cípu v Charkovské oblasti, u Vovčansku, ruské síly podle mapových analytiků nadále pomalu postupují, a to i přes dřívější záplavy v regionu, které měly postup zkomplikovat.

O něco jižněji, ve strategicky důležitém Kupjansku, popisují svědci z místa situaci jako „obtížnou“, ale rozhodně ne neudržitelnou. Město je v ruinách, ale obráncům se alespoň prozatím podařilo frontu stabilizovat a v oblasti mají probíhat tvrdé boje.

Nedávný ukrajinský pokus o protiútok severně od města, který měl ohrozit ruskou logistiku, ovšem skončil podle všeho jen malým územním ziskem.

Zcela odlišný přístup pak ruské síly volí v oblasti Lymanu. Zde se vyhýbají otevřenému terénu, kde by byly jejich útoky snadno rozbity. Místo toho volí tichou infiltraci hustými lesy, kterými se vytrvale přibližují k samotnému městu.

Naopak u Siversku, který dlouho čelil tlaku z několika směrů, můžeme zřejmě sledovat známky promyšlené ukrajinské adaptace. Obránci se zde podle všeho stáhli na novou, lépe udržitelnou obrannou linii. Ta je vedena podél řeky a železniční trati, využívá výhodného terénu a zkracuje celkovou délku fronty.

Podobně stabilizovaná zůstává i situace v klíčovém opěrném bodu Časiv Jar. Jen doslova o několik kilometrů jižněji ovšem ruské síly slaví jiných úspěch: v Kosťantynivce už po ruských postupech z posledních týdnů rozhodně opravdu nelze hovořit o bojích v předpolí a boje o město jsou nyní v plném proudu, byť intenzita rozhodně může ještě narůstat.

V Pokrovsku, kde se podle našich odhadů z posledních týdnů měly boje začít chýlit naopak ke konci, se ruským silám se v posledních dnech podařilo obsadit čtvrti „Sonjačnyj“ a „Šachtarskyj“, které byly dlouhodobě označovány za „klíč“ k obraně celého města.

K tomuto postupu jim přitom výrazně pomohl faktor, nad kterým armády nemají kontrolu: počasí. Hustá mlha, která v oblasti panovala, prakticky oslepila ukrajinský letecký průzkum a znemožnila efektivní údery dronů.

Ruské velení podle ukrajinských zdrojů využilo této příležitosti k přesunu značných posil přímo do města, hovoří se až o 300 mužích, ale počet může být i vyšší.

V sousedním Myrnohradu podle odhadů zůstává obraně posledních zhruba 400 vojáků, kteří svádějí boje o udržení poslední spojnice, situace je ale kritická.

Občas se objevují zprávy o tom, že by ukrajinské velení mohlo chystat rozsáhlý protiútok k „odblokování“ města. To se ale v tuto chvíli jeví spíše jako zbožné přání. Nezdá se, že by ukrajinská armáda měla veliké rezervy, které by mohla do takové akce nasadit.

Zatímco pád Pokrovsku byl výsledkem dlouhého, opotřebovávacího a brutálního boje, mnohem rychlejší a z hlediska obrany možná nebezpečnější vývoj se nyní odehrává dále na jihu, v Záporožské oblasti.

Ukrajinský analytik vystupující jako Tatarigami upozorňuje, že ukrajinská armáda je kriticky přetížená a „zaseknutá“ boji o Pokrovsk a Kupjansk. To podle všeho dává ruským silám volnou ruku k mnohem rychlejšímu postupu v sektoru u Huljajpole, než jaký jsme viděli na jiných částech fronty.

Dění v tomto úseku z posledních dnů je téměř učebnicovou ukázkou toho, jaké katastrofální následky může mít selhání v komunikaci a koordinaci, umocněné nedostatkem mužů.

Podle detailní analýzy polského analytika Thorkilla se zde zhroutila ukrajinská obranná linie podél řeky Jančur. A nešlo o výsledek drtivé ruské ofenzivy, ale spíše o sérii ukrajinských chyb.

Obrana byla podle něj prolomena „téměř za pochodu“. Dodejme, že pochod v podmínkách ukrajinské války probíhá tempem pěšáka pod oblohou s drony, takže není nijak rychlý.

Příběh tohoto selhání má být následující: Jedna z jednotek, konkrétně 217. prapor, ustoupila ze svých pozic, ale podle všeho tuto klíčovou informaci nenahlásila ani sousedním jednotkám, ani vyššímu velení – nebyl by to první případ takového chování ani na jedné straně.

Ruské síly okamžitě využily vzniklé mezery, pronikly do ukrajinského boku a týlu a obchvátily další jednotky. Ty, obávajíc se obklíčení, musely „spěšně“ opustit své pozice, včetně vesnice Uspenivka. Jak ironicky poznamenal ukrajinský účet „Hulyaipilsky_Spotter“ spojený s místní 102. brigádou, zásluhy ruských sil na tomto úspěchu jsou malé, ale jde o důsledek ukrajinských chyb.

Toto selhání ovšem mělo vést k operačnímu obklíčení (tj. obklíčení tak, že všechny ústupové cesty jsou v dostřelu nepřítele) dalších jednotek, především částí 79. praporu, 102. brigády a 142. brigády. Situace těchto vojáků se rychle stala zoufalou. Zásobování probíhalo pouze pomocí dronů a podle zpráv rodin docházelo například palivo pro generátory.

Ke změně mělo dojít až ve chvíli, kdy se o situaci dozvěděla veřejnost. Protest rodin obklíčených vojáků, který se konal 10. listopadu ve městě Kaluš, donutil ukrajinské velení změnit informační politiku a veřejně přiznat ztráty v oblasti. Teprve poté byla zahájena operace, která vedla k úspěšnému ústupu obklíčených jednotek z kotle.

Ruský postup v této oblasti je mimořádně rychlý. Jedna mapová analýza došla k závěru, že ruský zisk dosáhl zhruba 46 kilometrů čtverečních jen za posledních několik dní.

Postupující ruské jednotky se nyní nacházejí méně než 10 kilometrů od klíčové zásobovací trasy T0401, která spojuje Huljajpole s Pokrovskem. Přerušení této silnice by dramaticky zkomplikovalo zásobování celého ukrajinského uskupení v oblasti. Pokud Kyjev v nejbližší době nenajde rezervy nebo se nevyčerpají rezervy ruských jednotek, které v oblasti jsou (beze ztrát boje nejsou), mohlo by k tomu podle některých odhadů dojít během týdne.