Zprávy z bojiště: Na dronech je už závislé vše. Selhání může znamenat smrt

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Letos v srpnu došlo na ukrajinském bojišti - ve srovnání s červencem - ke znatelnému zpomalení postupu ruských invazních vojsk. Na tomto trendu se shodují data různých analytiků, včetně serióznějších proruských zdrojů.

Zatímco v červenci obsadila ruská armáda přes 500 kilometrů čtverečních, v srpnu se zisk pohyboval podle různých odhadů mezi 393 až 464 kilometry čtverečními.

Analýza ukrajinského projektu DeepState ukazuje, že ruské útoky mají velmi rozdílnou efektivitu.

V oblasti Pokrovsku, kam se soustředí hlavní ruský nápor, proběhla přibližně třetina všech útočných akcí za měsíc, které ovšem vedly k zisku jen 19 % celkového obsazeného území. To naznačuje, že ukrajinská obrana zde klade mimořádně tuhý odpor.

Naopak na novopavlivském směru dosáhly ruské síly s mnohem menším úsilím (16 % útoků) největšího zisku, který tvořil 38 % veškerého postupu.

Čísla je ovšem, stejně jako rozlohu obsazeného území, nutné brát jako přibližný indikátor. Frontu už dávno netvoří proti sobě postavené linie zákopů, opevnění či jiných pozic. Mezi oběma armádami je rozsáhlé „území nikoho“, které nikdo přímo neovládá a nedokáže se v něm udržet.

Obě strany tak čas od času provádějí propagandistické operace, při nichž doslova vztyčí vlajku na nějaké pozici, natočí záběry z dronu či ruky a muže hned stáhnou. Z dostupných záběrů vytvářené mapy tak do značné míry „lžou“, byť mají jejich tvůrci třeba nejlepší úmysly.

Frontová linie se v současné fázi války může měnit poměrně dynamicky, byť jde obvykle jen o krátkodobé zvraty jedním či druhým směrem. Srpen toho byl jasným příkladem.

Zatímco ukrajinské síly při lokálním protiútoku u hranic Dněpropetrovské oblasti zatlačily ruské jednotky zpět z území o rozloze zhruba 50 km2, prakticky zároveň se Rusům u městečka Zolotyj Koloďjaz podařil „průchod“ do hloubky až 16 kilometrů, který si vyžádal rychlý přesun ukrajinských posil. Jinak hrozilo, že přeroste v závažný průlom, podobný tomu z léta 2024.

Ukázalo se ovšem, že letošní situace je jiná než loňská. Tehdy ukrajinská armáda vázala své nejlepší a nejzkušenější jednotky v rozsáhlé ofenzivní operaci na území ruské Kurské oblasti. Ruské velení této strategické situace využilo a udeřilo právě v Doněcké oblasti. Protože Ukrajině chyběly v místě bojů připravené zálohy, podařilo se nepříteli dosáhnout rozhodujícího průlomu, který v následujících měsících vedl ke ztrátě strategicky důležitých měst Selydove a Kurachove a postupu až prakticky na okraj Pokrovsku, kde pak ruské síly po celý letošní rok v podstatě uvázly.

Letos v srpnu se tento scénář neopakoval. Když ruské jednotky prošly obranou u Zolotého Koloďjazu, ukrajinské velení mělo k dispozici potřebné zálohy. Dokázalo rychle zareagovat a do ohroženého sektoru přesunout části několika svých nejzkušenějších brigád.

Těm se nejprve podařilo ruský postup kolem poloviny srpna zastavit a do současnosti byl vzniklý výběžek z velké části – ovšem ne zcela – zlikvidován. Srpnové boje tak názorně ukázaly, jak klíčovou roli hraje v současné opotřebovávací válce dostupnost připravených a bojeschopných záloh.

Dovolte ještě jedno ohlédnutí za celým létem. To letošní – i díky meteorologickým podmínkám – přineslo zásadní zhoršení již tak extrémních podmínek pro pěšáky na obou stranách. Přispělo k tomu několik faktorů, které dohromady změnily povahu boje a kladou mimořádné nároky na pěchotu v první linii.

Hlavním faktorem je masivní a stále rostoucí saturace bojiště bezpilotními letouny obou stran. Jejich neustálá přítomnost prakticky znemožňuje bezpečný pohyb.

Zatímco ještě v roce 2023 se pěchota mohla soustředit na „běžnou práci“, jako je útok a obrana zákopů, dnes se musí primárně zaměřovat na oblohu – na zvuky a siluety blížících se strojů. Do hry navíc vstupují nové modifikace, například drony řízené po optickém vlákně, které jsou odolné proti rušení.

Dříve relativně bezpečné oblasti se staly nebezpečnými; zóny, kde se dalo před rokem pohybovat i za dne, jsou dnes pod neustálým dohledem. Letošní suché a horké léto tuto hrozbu ještě umocnilo. Absence deště a mlhy umožnila dronům operovat téměř bez přestávky, což zkomplikovalo rotace i zásobování jednotek, viz například reportáž deníku Kyiv Independent.

V důsledku toho se změnila podoba samotné frontové linie. Místo souvislých zákopů ji dnes tvoří síť malých, izolovaných pozic, často obsazených jen dvěma či třemi vojáky. Vzdálenosti mezi těmito body mohou být i stovky metrů. V některých sektorech připadá na obranu jednoho kilometru fronty tucet či méně pěšáků (znovu údaj z Kyiv Independent).

Tento řídce obsazený prostor, označovaný jako „šedá zóna“, může mít hloubku až deset kilometrů. Právě tyto mezery se ruské jednotky naučily využívat ke své taktice neustálých infiltrací malých útočných skupin, často tvořených jen dvojicí vojáků.

Pro vojáky v těchto postaveních to znamená extrémní izolaci. Kvůli vysokému riziku je cesta na pozici a z ní nejnebezpečnější částí mise. Rotace jsou proto nepravidelné a odkládané. Existují zaznamenané případy, kdy vojáci strávili na jedné pozici bez přerušení kolem stovky nebo dokonce 146 dní.

Jeden z vojáků pro Ukrajinskou pravdu popsal, že zpočátku počítal dny, ale po měsíci si uvědomil, že je to marné. Život je po tuto dobu omezen na malý prostor, často jen zakrytou díru v zemi, kde se voják snaží co nejméně hýbat a jíst, aby na sebe neupozornil. Bez informací z vysílačky často ani neví, co se děje v jeho bezprostředním okolí.

I základní logistika je zcela závislá na technologiích. Zásobování vodou, jídlem a municí probíhá téměř výhradně pomocí dronů. Selhání těchto dodávek znamená pro obránce okamžitý nedostatek. Někdy si vojáci musí shozený náklad přitahovat pomocí „kotvy na provázku“, a pokud se provaz přetrhne, mají smůlu.

Kombinace dlouhodobé izolace, neustálé hrozby a fyzického strádání má na vojáky prokazatelně velký psychologický dopad. Jsou odříznuti od civilizace a po návratu „vnímají svět odlišně“. Jeden z velitelů shrnul situaci takto: že voják, jenž takovou misi přežije, je hrdina, ale je nepravděpodobné, že by byl morálně či fyzicky připraven ji absolvovat znovu.

Jak již bylo řečeno, přímo v oblastech bojů v posledních měsících dochází k rychlejším změnám, než bylo ve většině průběhu více než tři roky trvající války obvyklé. Přesto jsou tyto změny většinou velmi pomalé.

Boje se stále vedou v podstatě tempem pěšky se pohybujícího vojáka, technika je na frontě velmi vzácná a pokud se využívá, tak jen v malém měřítku a malém počtu kusů. Změny proto nejsou zásadní, byť jejich výsledky se pochopitelně postupně „sčítají“.

V Sumské a Kurské oblasti nejsou hlášeny v podstatě žádné postupy. U Kupjansku provedly ukrajinské jednotky - po mnoha týdnech pomalého a „plíživého“ postupu Rusů až do města - první zaznamenaný protiútok po delší době. Jeho výsledky zatím nejsou jasné, část ruských pozic zřejmě zlikvidována byla, ovšem informací je poskrovnu.

O několik desítek kilometrů jižněji, mezi městy Lyman a Kreminna, pokračoval ukrajinský ústup. Jde o rozsáhlou zalesněnou oblast, kterou Rusové poprvé obsadili na jaře 2022. Ovšem ukrajinským jednotkám se podařilo jeho část získat zpět v říjnu téhož roku během své úspěšné protiofenzivy v Charkovské oblasti.

V následujících letech se les stal dějištěm mimořádně intenzivních opotřebovávacích bojů. Obě strany v oblasti nasazovaly některé ze svých nejlepších jednotek a v lesní půdě vybudovaly rozsáhlé systémy zákopů (které neuvěřitelně zmapoval analytik známý jako Playfra). Intenzivní dělostřelecká palba postupně proměnila velkou část lesa v krajinu plnou pahýlů.

Na konci července se ruským silám po měsících soustavného tlaku podařilo nalézt slabé místo v ukrajinské obraně, která byla zřejmě oslabena postupným přesunem elitních jednotek na jiné, ohroženější úseky fronty.

Invazní vojska dokázala této příležitosti využít a po téměř třech letech těžkých bojů vytlačila ukrajinské obránce na samý okraj lesa. Ústup byl zřejmě alespoň z části nařízený shora, protože zásobování pozic v lese bylo kvůli ruskému postupu stále náročnější.

Ruské síly mírně postoupily také u města Toreck. To je už za linií bojů, ale ještě v minulém týdnu v něm údajně zůstaly uvězněné izolované ukrajinské oddíly, na jejichž záchranu v té době už nebylo ani pomyšlení.

U Pokrovsku se situace zatím výrazně nezměnila. Ukrajinci pokračovali v postupné eliminaci pozic v ruském průniku do jejich obrany, ale část ruských vojáků zřejmě stále je zakopána na svých pozicích odříznutá od svých. Ruský postup v této oblasti zatím stagnuje, do oblasti se měly ovšem přesunout čerstvé síly (a to ty nejlepší, které Kreml má). Uvidíme tedy, co přinesou následující dny.

Ruským silám se relativně dařilo v jižní části Doněcké oblasti, na úseku, který se občas nazývá podle obce Velykomychajlivka. V této části se i přes protiútok ukrajinská obrana stále nedokázala stabilizovat a situaci zřejmě zhoršil příchod čerstvých ruských posil.