Článek
Tempo bojů na Ukrajině bylo v posledních dnech stále nižší než například během bojů o Avdijivku v úvodu letošního roku, o „klidu zbraní“ však rozhodně hovořit nelze.
Situace na východní frontě, tedy primárně v Doněcké a Luhanské oblasti, se „výrazně vyostřila“, napsal na telegramu vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Oleksandr Syrskyj.
Ruské síly přitom stále tlačily do útoku a za minulý týden byly jejich videem potvrzené ztráty na vybavení pětkrát vyšší než ztráty ukrajinské.
Přesto vzhledem k velkým zásobám sovětské techniky a dobře fungujícímu systému odvodů nadále těží z převahy v materiálu i lidech. A v některých aspektech války se ruská výhoda začíná projevovat dosti výrazně.
Vzdušná válka
Nejviditelnější je to patrně ve vzdušné válce nad Ukrajinou. Ruské údery proti energetické infrastruktuře a dalším cílům, včetně třeba zdravotnických zařízení, nadále pokračují a dosahují v poslední době nezvykle vysoké míry úspěšnosti.
V noci z 10. na 11. dubna proniklo obranou všech 18 balistických raket a šest ze 24 řízených střel, které ruské síly vypálily proti ukrajinské energetické infrastruktuře. U balistických raket to není až takové překvapení, ale úspěšnost protivzdušné obrany 75 procent u běžných střel s plochou dráhou letu není dobrá.
Především však pět střel zcela zničilo Trypilskou elektrárnu v Kyjevské oblasti. Poškozena byla i blízká trafostanice. Rusové navíc způsobili škody na dalších elektrárnách, včetně například elektrárny u Sumy, kterou zasáhly klouzavé bomby.
Situace ukrajinské energetiky už i před poslední sérií náletů byla zřejmě horší než kdykoliv předtím. Útoky poškodily nebo zcela zničily 80 % výrobní kapacity největší ukrajinské soukromé energetické společnosti DTEK, která pokrývá za běžných okolností zhruba 20 % ukrajinské výroby elektřiny.
Opravy se protáhnou: „Naším cílem je opravit toho co nejvíce do října,“ řekl pro Financial Times Maxim Timčenko, generální ředitel DTEK. Oprava alespoň některých tepelných elektráren se ovšem do té doby zjevně nepovede; už nyní se odhaduje, že v některých případech bude k nápravě škod zapotřebí několika let.
Náměstkyně ukrajinského ministra energetiky Svitlana Hrynčuková sdělila CNN, že úspěšné ruské údery během několika málo dní zničily výsledky ročních oprav energetických zařízení zasažených při ruské úderné kampani v zimě 2022–2023.
Ruské síly změnily taktiku úderů tak, že vypouštějí velký počet raket a dronů současně proti omezenému počtu cílů - na jednu elektrárnu tedy míří velké množství munice.
Dalším důležitým rozdílem oproti předchozí zimě je, že Moskva ve větší míře nasadila proti elektrárenské soustavě také drahé přesné balistické rakety, uvedl pro novináře Andrij Gerus, šéf ukrajinského parlamentního výboru pro energetiku a veřejné služby. Při jednom nedávném útoku na uhelnou elektrárnu podle něj Rusko nasadilo balistické střely za 100 milionů dolarů.
Balistické střely se přitom pohybují všechny velmi rychle a poradit si s nimi dokáže jen část protivzdušných systémů. V ukrajinském případě jde kromě neznámého počtu jedné varianty staršího sovětského systému S-300 především o tři baterie systému Patriot americké výroby, které země dostala od západních spojenců.
Každá ovšem může ochránit pouze okruh několika málo desítek kilometrů. Pro celou zemi rozhodně nestačí. Jak je navíc zřetelné z příkladu náletu v noci na 11. dubna, protivzdušná obrana nedokázala ochránit ani Trypilskou elektrárnu, která leží necelých 50 kilometrů od Kyjeva.
Špatné vyhlídky
Tak rozsáhlé poškození energetické soustavy je v podstatě eskalací konfliktu. Nedostatek elektřiny omezí možnosti vojenského průmyslu či dopravu zásob k frontě, především však výrazně zkomplikuje život běžným Ukrajincům. Pokud bude situace pokračovat, zvýší se také počet válečných uprchlíků z terorizované země. Na území, kde nefunguje elektřina, moderní společnost nemůže fungovat.
Řešení zatím není na dohled. Ukrajinská protivzdušná obrana je prostě na tak rozlehlou zemi příliš slabá. Podle všeho se skutečně potýká s nedostatkem munice a dalších zdrojů.
Že to jde lépe, pokud je obrana skutečně dobře vybavená a má k dispozici celou řadu prostředků, ukázal i příklad íránského úderu na Izrael v noci ze 13. na 14. dubna. Ten byl zhruba tak intenzivní jako dva největší ruské útoky proti Ukrajině (což naznačuje něco i o tom, jaká je vojenská síla Ruska).
Izraelská armáda uvedla, že Teherán a jeho spojenci v regionu při nočním útoku nasadili na 170 dronů, 120 balistických raket a 30 střel s plochou dráhou letu. Na izraelské území ale proniklo jen několik balistických raket, zatímco asi 99 % všech zbraní bylo sestřeleno. Navíc není jasné, co bylo vlastně cílem íránského útoku: zda naznačit vlastní schopnosti, nebo Izrael skutečně citelně zasáhnout. V ruském případě je jasno.
Stále velkým a zřejmě rostoucím problémem je pak i ruské letectvo. Klouzavé bomby v posledních dnech zasahovaly cíle až 60 kilometrů za frontou (včetně elektráren), Rusové je nasazovali i nadále hlavně proti opevněním a opěrným bodům na frontě. Například neustále decimují budovy ve městě Časiv Jar, kde se zřejmě schyluje k další vlně těžkých bojů. Ale nejen tam.
Ruská taktika v posledních měsících je jednoduchá a relativně účinná. Zničit nejpevnější body protivníkovy obrany leteckými bombami a pak se snažit dostat pěchotu blízko k jeho pozicím opakovanými – někdy vysloveně sebevražednými – útoky malých pěchotních skupin.
Ukrajina nedokáže zastavit bombardéry vypouštějící klouzavé bomby. Zároveň nemá dost dělostřelectva, aby dokázala postup nepřítele vždy spolehlivě zastavit předtím, než se dostane do pozice k útoku. Rusové mají stále celkem jednoznačnou dělostřeleckou převahu, a ukrajinské síly tak musí spoléhat do velké míry na bojové drony, které ovšem nedokážou plně nahradit jiné typy zbraní (a proti leteckému bombardování pochopitelně nepomohou nijak).
Není divu, že analytici z dobře etablovaného a sledovaného ukrajinského týmu DeepState ve svém hodnocení situace na frontě ze 13. dubna varovali, že následující týdny budou ve znamení „nepříjemných a smutných zpráv“.
K této poznámce dodejme, že není třeba čekat zprávy z hlediska Ukrajiny přímo katastrofické. Situace je pro napadenou zemi nepříznivá, neznamená to však, že by byla blízko porážce. Fronta se nehroutí, ruské síly mají při útocích ztráty, které by třeba v západních společnostech byly nemyslitelné, a ani tak si nedokážou vybudovat rozhodující převahu.
Rusko ovšem dokáže své síly udržovat zhruba stále v takových počtech, aby si udrželo iniciativu. Byť například v obrněné technice dál musí jednoznačně spoléhat na sklady sovětské techniky, kterou nedokáže v některých případech ani nijak modernizovat.
Boje jsou rovněž ve fázi, kdy postoupit vpřed je velmi „nákladné“. Bojiště je pro obě strany rozhodně nezvykle přehledné, protože obě nasazují do bojů rekordní množství létajících prostředků. A i když hlavně Ukrajina nemá tolik zbraní, kolik by bylo zapotřebí, má jich dost, aby většinu významnějších a zajímavějších cílů (kolon, shromaždišť jednotek) dokázala zničit. Jakékoliv změny se tak dějí jen po malých, postupných krocích. Alespoň dokud se některá strana zcela nezhroutí nebo nedosáhne nějaké zásadní výhody.
Na frontě
Z předchozího textu je snad jasné, proč změny na frontě i v posledním týdnu byly minimální a prakticky všechny územní zisky si připsala pouze ruská strana.
Na severní části fronty pokračovali Rusové například v útocích v oblasti kolem Kreminny. Invazní jednotky vybudovaly v posledních měsících výběžek do ukrajinských pozic směrem na obec Terny.
To na jedné straně nutí obránce, aby obsadili delší linii a nasadili i více mužů. Na druhé straně to znamená, že ruské jednotky jsou při snaze „předmostí“ rozšířit ještě zranitelnější: Obránci je mohou sledovat déle a mají delší dobu na reakci, především na vypouštění dronů. V posledních týdnech se tu ustálila jakási – patrně křehká – rovnováha, takže situace se tu příliš nemění.
V oblasti kolem Bachmutu se ruské jednotky zřejmě chystají na dobývání města Časiv Jar, o kterém jsme psali podrobněji minule.
Hlavní ruský útok ještě zjevně nezačal. Invazní jednotky se dostaly až na západní předměstí, ale nedokázaly se v něm zatím udržet. V posledních dnech ovšem podle ukrajinských zdrojů shromažďují muže v lesnaté oblasti před městem a připravují si další zálohy.
Ruské síly také postoupily v oblasti západně od Avdijivky. Například obsadily zřejmě zbytek vesnice Pervomajske. Tvrdé boje pokračovaly i v dalších částech Doněcké oblasti, postup byl předvídatelně pomalý. Jak bylo řečeno, ruská taktika spočívá v postupném zničení obrany a pak v řadě pěchotních útoků. Fyzicky prostě „bleskový postup“ není možný.
Podobný byl obrázek i u bojů na jižní frontě. Ruské jednotky se znovu zachytily například ve vesnici Robotyne, kterou ukrajinské síly osvobodily během loňské letní ofenzivy. Ale zatím dostupné informace neumožňují určit, zda jde o jeden z řady dílčích neúspěchů, kdy byli všichni ruští pěšáci nakonec zajati, zabiti či zatlačeni, nebo už se jim podařilo ve vesnici zachytit natrvalo. Boje rozhodně už celé týdny probíhají v podstatě o stejné pozice.
To v ještě větší míře platí i o ukrajinském předmostí u vesnice Krynky. Ukrajinci tu mají stále zřejmě převahu v „dronovém boji“, takže ruské síly zatím nedokázaly postoupit přímo do vesnice v dostatečném počtu, aby ukrajinský kontingent mohly zničit nebo donutit k ústupu.
