Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vesnice Novomichajlivka v ukrajinské Doněcké oblasti se v posledních měsících stala dějištěm jedné z velkých bitev současné fáze ukrajinské války. Ruské síly se vesnici pokouší obsadit už několik měsíců, aby v důsledku ohrozily ukrajinskou obranu města Vuhledar ležícího asi 20 kilometrů zhruba jihozápadním směrem.
Rusové se postupně tradiční kombinací silného ostřelování, leteckého bombardování a opakovaných útoků v obci postupně zachytili a v posledních dnech se bojuje přímo v ní. Protože samotné ostřelování nestačí, okupanti tu podnikli celou řadu charakteristických útoků s většími či menšími kolonami vozidel, které povětšinou obránci dokázali zastavit ještě před vesnicí.
Rozsah a tvrdost bojů dobře charakterizuje pohled na přístupovou cestu do vesnice z východu, kde je na několika stech metrech vidět 25 kusů zničené ruské techniky.
Zničená ruská technika u vesnice Novomichajlivka.
Dodejme, že ruští pěšáci se po zastavení kolony rozptýlili do okolí, kde je pak do velké míry neúprosně zdecimovaly drony. Před těmi se v otevřeném terénu lze jen těžko skrýt. Navíc obě strany mají tolik malých kamikadze dronů, že je neváhají nasazovat proti jednotlivým mužům.
V tomto ohledu se bitva o Novomichajlivku nijak nevymyká běžnému dění na ukrajinské frontě. Z posledních dní ovšem máme z této oblasti záznam zajímavé jednotlivosti, která se zdá být odrazem dalšího trendu posledních týdnů: vrak tanku T-54B.
Russia just lost a T-54B, this variant was only built for a short time from 1957 to Jan 1958. So it was 67 years old, I think that should be passed retirement age, even in Russia. https://t.co/ef7akkb5IL
— Richard Vereker (@verekerrichard1) March 5, 2024
Jde o vylepšenou variantu původní verze tohoto velkosériově vyráběného stroje, která vznikala v SSSR pouze v letech 1957 a 1958. Má například lepší systém stabilizace děla a další drobná vylepšení.
Na záběru je vidět, že stroj není nijak zásadně modernizován. Nenese například přídavný, tzv. reaktivní pancíř, který by zlepšil odolnost proti novějším zbraním. Pochopitelně včetně dronů, se kterými konstruktéři tohoto stroje během druhé světové války, kdy návrh stroje vznikal, nemohli počítat.
Pro posádky to není nic příjemného, protože úpravy typu přidání reaktivního pancíře či „klecí“ proti dronům obecně zvyšují šance vojáků na přežití a evakuaci. Staré tanky obecně jsou bez těchto úprav ještě výrazně zranitelnější než novější typy – a i o ty přichází obě armády na bojišti vysokým tempem. Ruská výroba nejnovějšího T-90M zřejmě jen sotva stačí doplňovat ztráty na frontě.
Jinak řečeno, ruská armáda sáhla v tomto případě do skladu pro téměř 70 let starý stroj, který pak poslala bez modernizace do boje o dobře bráněnou a důležitou pozici protivníka.
Co se může dít?
Jak poznamenává analytický Conflit Intelligence Team, podobných případů v posledních týdnech na frontě přibylo. Na bojišti se na ruské straně objevují nemodernizované staré tanky, například T-62.
Rusko přitom mělo vyvinutý program na doplnění podobných strojů o některé nové prvky (právě třeba zmíněný pancíř). Objevuje se stále rostoucí – byť pořád v absolutních číslech relativně malý – počet strojů, které tímto procesem neprošly.
V roce 2023 byly takové tanky zachyceny především ve skrytých palebných postaveních v podstatě v roli mobilního dělostřelectva, nedávné videozáznamy stále častěji ukazují starší techniku zapojenou přímo do útoků na ukrajinské pozice.
Podle projektu WarSpotting v posledních měsících obecně klesl počet starších tanků, které prošly modernizací. Ať už šlo o modely upravené v roce 2022 nebo podle staršího vzoru z roku 2016. Přibylo nemodernizovaných T-72 a také nemodernizovaných T-62 a T-55.
Pro ukrajinskou stranu je to dobrá zpráva, protože na zničení starších tanků bez modernizace stačí méně pokročilé zbraně. I menší hlavice, například takové, jaké nosí z pohledu první osoby řízené drony (FPV drony) mají vysokou šanci stroj poškodit či zcela zničit než v případě tanků s přidanou ochranou. Ať už v podobě sítí, přidaného pancíře nebo třeba nějakého systému pro rušení řídicího signálu FPV dronů. Ty jsou přitom v této chvíli pro Ukrajinu klíčovou (nejen) protitankovou zbraní a jejich počty na bojišti stoupají, a ještě patrně stoupat budou.
T-54/55 – nejvyráběnější tank historie
První prototyp T-54 byl dokončen v závěru roku 1945, přičemž sériová výroba začala v roce 1947. Její náběh ale provázely komplikace, a tak ve velkém tanky začaly sjíždět z linek až v 50. letech. A vyráběly se až do začátku 80. let. Série T-54/55 se nakonec stala nejprodukovanějším tankem v historii. Dnes se odhaduje, že jich vzniklo 86 až 100 tisíc. Stroj se nakonec stal hlavním tankem obrněných jednotek sovětské armády, armád zemí Varšavské smlouvy a mnoha dalších.
Oba typy shrnujeme do jednoho pojmu, protože jsou do značné míry identické. T-55 mají jen několik vylepšení, která měla zvýšit pravděpodobnost přežití tanku v případné jaderné válce a která se navíc pak z velké části instalovala i na starší T-54.
Mnoho T-54 totiž bylo přestavěno na verzi T-54M, která je v podstatě stejná jako T-55. Prakticky jsou tedy většinou T-54 a T-55 na první pohled nerozeznatelné.
Hlavní zbraní je 100milimetrový kanon, který se velmi osvědčil na konci druhé světové války proti i těm nejtěžším německým tankům. S novější municí může prorazit zhruba 300 milimetrů ocelového pancíře na vzdálenost i kolem dvou kilometrů. Ovšem pancíře moderních tanků jsou z takových materiálů, které mají ekvivalentní odolnost jako 60 centimetrů oceli. V boji s jinými tanky mají tedy T-54/55 malou šanci, že uspějí tak důležitou první ranou – pokud se navíc se svým zastaralým systémem řízení palby vůbec trefí.
Jednou z výhod tanku bylo, že má velmi nízkou siluetu, díky které by měl být méně nápadný a hůře zasažitelný. To ovšem na dnešním bojišti plném řízených střel s přesností na pár desítek centimetrů, kde posádkám při zaměřování pomáhá počítač, není až tak velkou výhodou.
V případě zásahu je tank naprosto nedostatečně chráněn. Síla čelního pancíře se pohybuje podle verze v rozmezí 120 až 200 milimetrů. Při zasažení protitankovými zbraněmi, které ukrajinská strana používá, je naděje posádek tanků T-54 a T-55 na přežití mizivá.
Neznamená to rozhodně, že by ruské síly byly odkázány jen na tyto archaické typy, většinu zničených typů tvoří novější T-72 a T-80 v různých verzích. Nelze také říci, že by Rusku docházely tanky. Sice už jich na Ukrajině ztratilo více než dva a půl tisíce, ve skladech po Sovětském svazu se ovšem řádově tisíce tanků ještě nacházejí. Odhady se liší, ale snad by se mohlo jednat o nějakých pět až osm tisíc kusů, naznačují analýzy satelitních snímků.
Stroje budou pochopitelně v různém technickém stavu. Nepochybně ovšem z velké části použitelné, byť třeba s nějakými opravami. A v tomto ohledu jsou pozorování nezmodernizovaných tanků zajímavější: mohly by totiž naznačovat, že ruský průmysl má problém tanky upravovat tak rychle, aby vyhověl požadavkům armády.
Otázkou je, co ruské vedení vlastně v současné situaci chce. Ruský tlak je v posledních měsících mohutný a zatím neochabl, byť jeho výsledky nejsou valné. Ale zároveň je převaha ruských sil v tuto chvíli celkem jednoznačná. Nestačí na prolomení fronty, stačí ovšem na to, aby udržovala Ukrajinu v setrvalé defenzivě již několik měsíců.
Situace se ovšem může změnit, pokud se Ukrajině podaří mobilizovat další muže a Západ zvýší dodávky pomoci. V Rusku se konají v březnu prezidentské volby a z hlediska Kremlu je žádoucí, aby se válka minimálně jevila jako úspěšná a ruské síly byly v útoku. Je možné, že ruské velení chce raději nemodernizované tanky teď než modernizované později.
