Rudé náměstí bez tanků? Putin ukazuje slabost, to je vážné

K čemu taková přehlídka bude? Existují ještě vůbec všechny ty naše krásné zbraně, nebo je zničili Ukrajinci? Otec bude zklamaný, chtěl tanky ukázat mladším sestrám!

Rusové na sociálních sítích neskrývají rozpaky poté, co Kreml ohlásil, že se letošní armádní defilé v centru Moskvy tuto sobotu obejde bez těžké vojenské techniky.

Což zní (nejen) v Rusku stejně logicky jako ZOO bez zvířat, či chrám bez oltáře. Jistě, opulentní oslavy vítězství ve druhé světové válce jsou mnohavrstevnatým rituálem. Devátý květen je v režimní liturgii připomínkou moskevských nároků na velmocenské postavení i tehdy dobytá území, evropské Česko nevyjímaje.

Nacionalistický svátek velebí kolektivní oběť chabě vyzbrojených sovětských vojáků, vzývá rozpadlou rudou říši i soustavnou potřebu expanze. V tento den Moskva žádá úctu i vděčnost planety a Rusům sugeruje jejich velikost, jakkoli opřenou o osm desítek let starou, navíc tendenčně vykládanou událost.

Klíčovým momentem moskevského marše je přesto jízda armádních strojů. Chudým Rusům z gubernií živořícím v marasmu putinovské kleptokracie zůstává kromě vodky a víry jen hrdost na velikost říše, do které se narodili. A zbraně jsou od sovětských časů imperiálním fetišem, neboť k jejich vývoji úřady soustředily ty nejlepší mozky země.

Rusové tuší, že se jejich auta a počítače nevyrovnají těm západním, či asijským. Doufají ovšem, že tanky a střely globální konkurenci předčí.

Absence ikonických tanků proto u Rusů provokuje otázky. To už jich máme tak málo? Kolik jich zlikvidovali Ukrajinci během prý několikadenní speciální operace, která trvá už více než čtyři roky? A v neposlední řadě: Je Vladimir Putin tak slabý, že nedokáže ochránit vlastní techniku projíždějící srdcem samotné Moskvy?

Květnová přehlídka bývá vzkazem do ciziny, ještě více je ale signálem dovnitř. Mytologizovaná minulost legitimizuje současný režim, který sliboval obnovit sovětskou velikost.

Jenže Putinova slabost je očividná. Prezident tak porušil základní pravidlo kontraktu mezi carem a ruskými poddanými: Panovník může být krutý, ba nelidský. Zato nesmí být slabý ani váhavý.

Kremelské výmluvy jsou o řád komičtější než armádní show bez obrněnců. Kyjev proti nám vede teroristickou kampaň, musíme být proto opatrní, fňuká prezidentův mluvčí Dmitrij Peskov. Zato ruské rakety vyslané na ukrajinské školky a porodnice jsou humanitárním gestem, že.

Výročí konce války není kulaté, takže netřeba tolik slavit. Pochopitelně, zvláště když se s Vladimirem Putinem chce málokdo kamarádit. Dorazí staří přátelé z postsovětských polosatelitů - šéfové Běloruska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu. Do Moskvy zabloudí také král z Malajsie, kterou sice reálně vede premiér, přesto jde údajně o začátek energetické romance. (Nezbývá než dodat: Bože, chraň Malajsii!)

Chybět nemůže slovenský premiér Robert Fico, který se předtím do májové Moskvy podíval dvakrát, v letech 2015 a 2025. I letos se po vzoru chytré horákyně (asi) nevydá na přehlídku, avšak (skoro určitě) položí květiny k hrobu neznámého vojína. A rád se potká s ruským prezidentem. Po pádu Viktora Orbána se šéf bratislavského kabinetu probojoval do čela pelotonu kremelských přitakávačů v Evropě a novou pozici si zjevně hýčká.

Mimochodem, na Rudé náměstí možná dorazí rovněž ukrajinské drony. Když už tam jiná technika nebude… Tato trollí slůvka umně utrousil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který tentokrát trefil kremelskou hrdost na solar. Má dar slova, však se léta živil jako herec a komik. A narodil se v Sovětském svazu, tudíž zná jeho velkoruskou mentalitu. Pro úplnost: letadla, ta kremelská, nad Moskvou během manifestace velmi pravděpodobně proletí.

Blíží se Putinův konce? Těžko říci. Poslední zprávy nicméně naznačují, že prezident je vystrašený. Bojí se atentátu, převratu. Evropští zpravodajci tvrdí, že život tráví po bunkrech a vyhýbá se i pečlivě střežené rezidenci u Valdajského jezera.

Jeho popularita setrvale klesá, což potvrzují dokonce státem povolené agentury. Svoji zemi zavlekl do války a mentálně i sovětských dob. Jisté je jedno - s Ruskem bude lépe, až si na výročí konce války z poloviny 20. století vzpomenou pouze znudění politici s věnci, popřípadě nadšení milovníci vojenské historie.