Zprávy z bojiště: Rusové našli mezeru v ukrajinské obraně

Začneme přehled dění na bojišti krátkou zmínkou o vzdušné válce. Obě strany pokračovaly v úderech daleko v týlu. Ukrajinské drony s úspěchem, jehož rozsah neznáme, zaútočily na další ruské rafinérie. Ruské drony a střely zase nadále ničily ukrajinskou energetiku, například v Oděské oblasti.

Pokud bychom měli hodnotit úspěšnost obou kampaní, ta ruská podle očekávání má větší dopad na protivníka než ukrajinská. Ukrajinské elektrárny na fosilní paliva byly útoky těžce poškozeny, a země tak musí dovážet elektřinu z Evropské unie.

Útoky ukrajinských dronů tak viditelný vliv na ruskou produkci paliv, především benzínu, zatím neměly, i když rafinérie zjevně mají problémy a produkce se v uplynulém týdnu propadla na nejnižší úroveň za posledních 11 měsíců. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dále.

Přesuňme se nyní k bojům na zemi. Jejich intenzita byla poměrně vysoká, a to jak podle svědectví z fronty, tak počtů ukrajinskou stranou nahlášených ruských ztrát.

Popis situace zahajme jako obvykle od severu. V Luhanské oblasti docházelo sice k poměrně intenzivním bojům například kolem Kreminny, ruským útočníkům se ovšem nepodařilo dosáhnout žádného potvrzeného pokroku. Ukrajinské síly se v současné situaci nepokouší o žádné ofenzivní operace, fronta se tedy přes ztráty na obou stranách nepohnula.

Těžiště bojů jako obvykle leželo hlavně v Doněcké oblasti. V dnešním textu se zastavíme u tří bodů na této linii, i když boje pochopitelně probíhaly i na dalších místech.

Jako obvykle to bude v severojižním směru, a tak prvním zastavením bude město Časiv Jar nad Bachmutem. Tady se ruské jednotky pokoušejí vybudovat pevné pozice pro útok na samotné město. Oblast totiž protíná sladkovodní kanál, který vytváří umělou překážku a dobrou obrannou linii.

Zatím se ruské jednotky postupně probíjejí vzhůru směrem k Časiv Jaru a obsazují opěrné body v oblasti, aby bylo kde shromáždit síly k útoku. Akce probíhají jak přímo směrem na město, tak i severně a jižně od města. Tak by mohlo dojít k obchvatu, který donutí obránce stáhnout se z dobře situovaného města na vyvýšeném terénu.

Není vůbec jasné, zda tento ruský plán uspěje. Ruské velení se na Ukrajině o něco podobného pokoušelo mnohokrát: někdy s úspěchem a jindy naopak. Na samotné taktice není nic nepředvídatelného. Cílem je postupně vyčerpat obránce a najít slabé místo. Pokud se to nepodaří, Rusové po čase mohou směr útoku opustit a zkusit hledat slabinu jinde. Nebo bušit do stejných míst celé týdny i měsíce. To ukáže až budoucnost.

Jsou ovšem jisté důvody pochybovat o pevnosti ukrajinské obrany. Z města byla totiž stažena 67. brigáda, která měla obranu na starosti. Nebylo to plánované střídání, šlo prý o důsledek problémů v jednotce. Jedná se o poslední dobrovolníky založenou brigádu v ukrajinské armádě, jejíž velení bylo spojováno s ukrajinskou nacionalistickou pravicí.

Lidé ve velení údajně měli potíže s požadavky nového velitele ukrajinských ozbrojených sil generála Syrského, který se soustavně snažil o „unifikaci“ struktury ukrajinských sil. Podle listu Ukrajinska Pravda to brali jako „perzekuci“.

Navíc v jednotce údajně panovala zvyklost vyčleňovat všechny nové rekruty do vybraných oddílů, které pak často končily v první linii. Některé z nich pak u Časiv Jaru nedokázaly udržet své postavení i v situaci, kdy se to od nich očekávalo. Ve výsledku tedy byla 67. brigáda odvelena z fronty a „projde reorganizací“, což nejspíše bude znamenat výměnu lidí v jejím čele.

Na její místo nastoupila 241. brigáda. Ta možná nemá podobné potíže, jenže nejde o mechanizovanou brigádu, nýbrž o jednotku domobrany. To znamená, že by minimálně na papíře neměla mít tolik techniky a těžkých zbraní jako mechanizovaná brigáda. Ukrajinské velení to může pochopitelně kompenzovat posilami třeba v podobě speciálních oddílů dělostřelectva. Pokud je ovšem má k dispozici.

Situace u Časiv Jaru se i přes výměnu jednotek zásadně nezměnila. Severozápadně od Avdijivky, kolem a ve vesnici Očeretyne ovšem podobná událost vedla k poměrně dramatickým změnám.

Vše začalo kolem 19. a 20. dubna, kdy na úseku kolem Očeretyne mělo dojít ke střídání dvou jednotek: ukrajinskou 47. mechanizovanou brigádu měla nahradit 115. brigáda. To je vždy citlivý okamžik, kdy jsou jednotky zranitelné. Za prvé musí vystoupit z krytů, za druhé nováčci často neznají dobře terén a nemají obranu tak dobře připravenou.

Ruské oddíly někdy předtím, nebo v těch dnech měly najít dvě místa, kde ukrajinská minová pole nebyla dostatečně hluboká, nebo byla velmi řídká.

Mezi 20. a 21. dubnem toho ruské síly využily. Zahájily náhlý útok na ukrajinskou 115. mechanizovanou brigádu ze Stepového, postoupily asi o čtyři kilometry, zmocnily se železniční stanice Očeretyne a zatlačily i ukrajinské zálohy zpět.

Není jasné, zda některé ukrajinské jednotky ustoupily ze svých pozic bez rozkazu, nebo jen Rusové využili vhodné příležitosti. V každém případě vznikl úzký koridor, který pronikal několik kilometrů do ukrajinských pozic. Ruské velení jim posílalo další a další muže – kterých má dostatek – aby pozice upevnili a udrželi proti očekávánému protiútoku.

Ukrajinské velení udělalo celkem logický krok: 47. brigáda se musela otočit a vrátit se zpět na frontu. Další ruský postup směrem na západ se podařilo díky tomu alespoň na chvíli zastavit.

Ale byl to jen dočasný oddech. Ruské útoky pokračovaly a zdá se, že Očeretyne už je téměř, nebo úplně celé v ruských rukou. Rusové toho mohou využít, aby útok stočili například na jih a obešli ukrajinskou obranu kolem Berdyčeho.

Situace pro Ukrajinu stále není dobrá, není stabilizovaná a dá se očekávat další ústup. Materiální i množstevní převaha je na ruské straně. Rusové soustavně podnikají letecké údery a ostřelují ukrajinské pozice těžkým dělostřelectvem v klíčových oblastech.

Ukrajinské FPV drony sice provádějí údery na pěchotu i ruské zásobování předsunutých pozic, ale to na přerušení spojnice a oslabení ruské linie nestačilo. Dělostřelecké munice není dostatek, ukrajinské letectvo proti tomu ruskému nemá šanci. A protože chybí i munice pro protivzdušnou obranu, ruská letadla už nemusí spoléhat jen na údery klouzavými bombami, ale stále častěji se stroje (letadla i vrtulníky) objevují i v bezprostřední blízkosti frontové linie.

Pokud tedy jsou v tuto chvíli dostupné informace pravdivé, u Očeretyne nedošlo ke kolapsu, který by signalizoval zásadní změnu v morálce ukrajinských vojsk, jak naznačovaly některé první zprávy. Situace ale dobře ukázala relativní sílu obou stran v současné chvíli.

Rusové mají převahu prakticky ve všech aspektech. Mají více mužů, více munice a více těžkých zbraní, včetně účinné letecké podpory. Ukrajinské velení naopak disponuje jen minimem záloh, protože politické velení země odkládalo mobilizaci, a potýká se s nedostatkem prakticky všeho materiálu, snad s výjimkou FPV dronů.

Situace se jen tak nezmění. I kdyby Ukrajina začala mobilizovat hned, noví vojáci se na frontu dostanou až za několik měsíců. Dodávky z nově přislíbené americké pomoci budou přicházet postupně; těžko si představit, že by ukrajinská armáda měla náhle všeho dostatek.

Okupačním jednotkám se také podařilo zcela vytlačit obránce z vesnice Novomichajlivka, která leží několik desítek kilometrů jihozápadně od Avdijivky a Doněcku. V tomto směru se pokoušejí ruské síly zatlačit na obranu města Vuhledar, které je cílem neúspěšných útoků už od loňské zimy.

Ruské síly na vesnici útočily intenzivně zhruba od října loňského roku. Zasypávaly ji leteckými pumami, dělostřelbou a podnikly na ni celou řadu útoků většími či menšími mechanizovanými kolonami vezoucími pěchotu.

Ofenziva to byla i na poměry ukrajinského bojiště pro ruskou armádu dosti „nákladná“. Neznáme počty zabitích a raněných, ruská armáda přišla podle všeho zhruba o 300 kusů techniky ve vesnici a okolí. (Ukrajinská 79. brigáda tři stovky zničených kusů ruské techniky dokládá videozáběry a podobné počty uvádí i nezávislí dobrovolníci analyzující dostupnou videodokumentaci.)

Faktem ovšem je, že ruské velení a zřejmě i většina ruské společnosti jsou na podobné ztráty připraveni a jsou ochotni je tolerovat. To se může zdát těžko pochopitelné ze západního pohledu, ale jak nedávno poznamenal analytik Michael Kofman, Rusko své očekávání válečných ztrát vztahuje ke druhé světové válce, ne moderním konfliktům typu Války v Zálivu jako západní armády. Z tohoto hlediska ztráty na Ukrajině jsou relativně nízké (s velkým důrazem na slovo relativně).

Na dalších částech fronty nedošlo k významným změnám či událostem. Na jižní frontě ruské síly zřejmě vytlačily obránce z části vesnice Robotyne, ale trvale se v ní zatím neudrží. Rusové také podnikli několik dalších bezvýsledných výpadů na ukrajinské předmostí u vesnice Krynky za Dněprem v Chersonské oblasti.