Zprávy z bojiště: Ukrajině poprvé od pádu Bachmutu hrozí ztráta města

Od našeho posledního přehledu dění na frontě zůstává základní situace stejná: ruské síly pokračovaly v útocích na celé frontě, zatímco ukrajinské se stáhly do obrany. Ukrajinské jednotky podnikaly maximálně taktické protiútoky.

Kyjev v tuto chvíli nemá k dispozici dostatek mužů a hlavně materiálu, a tak se nedá očekávat, že by se situace v příštích týdnech či měsících zásadně změnila. Ukrajinská armáda je nejslabší od poloviny roku 2022, charakterizovali situaci v nedávné zprávě analytici ze společnosti Rochan Consulting.

Naopak ruská mobilizační mašinérie funguje a vybavení je relativní dostatek, a tak Kreml může neustále posílat na Ukrajinu nové vycvičené jednotky. Jejich bojové schopnosti nejsou nijak působivé a poměr ztrát je na některých částech fronty pro ruské síly podle dostupné obrazové dokumentace extrémně nepříznivý, někdy až neuvěřitelně.

Ale ruské síly mají stále dost síly, aby v útocích mohly pokračovat. A jak uvidíme v hodnocení událostí uplynulého týdne, jejich neustálý tlak může nakonec v současné situaci vést k alespoň dílčím úspěchům.

Na začátek jen krátce zmiňme dění na rusko-ukrajinské hranici v Charkovské oblasti. Tady Rusové pokračovali v dělostřeleckých útocích na ukrajinskou infrastrukturu a sídla v Charkovské oblasti a nadále prováděli přeshraniční operace speciálních jednotek.

Ukrajinské síly to oplácejí stejným způsobem, byť zřejmě s nižší intenzitou, a tak tato oblast není klidná. Charkov rozhodně není „mírové město“ a počet jeho obyvatel se proti stavu před válkou snížil zhruba o třetinu. Místo 1,5 milionu je to dnes cca 1,1 milionu.

V nejsevernější části aktivní fronty na okupovaném území, tedy v Luhanské oblasti, ruské velení nadále pokračovalo v dříve nastaveném kurzu: ruské síly se pokoušejí dostat k řece Oskil. V uplynulém týdnu zaznamenali Rusové jen malé taktické úspěchy, které situaci ovšem nijak zásadně nezměnily. Tímto tempem se ke svému předpokládanému cíli budou probojovávat měsíce, a ještě spíše roky.

Minimální změny v průběhu fronty přitom dávají falešný obrázek o intenzitě bojů. Ty jsou na některých místech velmi urputné a ztráty mezi útočníky, ale i obránci, jsou značné. Na druhou stranu, Kreml alespoň zatím klade zjevně větší důraz na jiné části fronty.

V okolí Bachmutu se také linie fronty nijak nezměnila. Ukrajinské síly dokonce podnikly několik úspěšných protiútoků, které redukovaly již tak poměrně malé ruské územní zisky z posledních týdnů. Ale znovu tu platí, že ukrajinské jednotky se pokoušejí pouze stabilizovat situaci, ne ji zásadně zvrátit.

Nejdramatičtější změny byly v posledním týdnu, hlavně v posledních několika dnech vidět v okolí města Avdijivka. Jak jsme uváděli minule, v této oblasti se ruským jednotkám podařilo obránce zaskočit s využitím nezvyklé přístupové cesty do města. Údajně zhruba 180 ruských vojáků tak postupně dokázalo získat a pak udržet pozice v jižní části města.

V prvních únorových dnech se pak ruským silám postupně podařilo proniknout na okraj města i ze severovýchodu. Boje už se vedou přímo ve městě, respektive jeho částech.

Situace pro obránce je pak méně příznivá, protože ve městě nemají tak dobrý přehled o pohybech protivníka a chystaných útocích jako v otevřeném terénu mimo zástavbu. Podle ukrajinských válečných zpravodajů je postavení obránců velmi obtížné. Jednotka, která je pověřena obranou této části města, 110. brigáda, povolala údajně do první linie i muže z primárně nebojových jednotek.

Ruské útoky také neustávají a vše nasvědčuje tomu, že Rusové mají v oblasti dostatek rezerv, aby v nich mohli pokračovat. A to i přesto, že v oblasti zaznamenali od zahájení intenzivního útoku na město v říjnu 2023 ohromné ztráty. Podle zveřejněných videozáběrů přišli například o více než 600 nejrůznějších bojových vozidel. Ukrajinští obránci o 46, poměr je tedy zhruba cca 13:1.

Zásadní podíl na vývoji situaci má podle ukrajinských vojáků i analytiků nedostatek dělostřelecké munice. Dělostřelectvo je i přes nástup dronů stále klíčovou zbraní, která může narušit protivníkovy útoky ještě předtím, než se dostanou k pozicím obránců.

Rusové mají ovšem jasnou převahu v množství vypálených granátů, a to i na tak důležitém úseku fronty, jako je Avdijivka. Nejlepší dostupné odhady – které se ovšem mohou mýlit – tvrdí, že poměr je dnes 5:1 ve prospěch Rusů.

Dosvědčuje to nepřímo i skutečnost, že ruské dělostřelectvo zůstává na stejných pozicích, podobně jako se to stávalo třeba během loňské zimy, kdy měli Rusové také dělostřeleckou převahu. Posádky ruských houfnic zjevně nemají velké obavy z odvetné palby a zůstávají delší dobu na jednom místě. Což je pochopitelně efektivnější a umožňuje jim to na určené cíle střílet přesněji a déle.

Ukrajinské jednotky na to zřejmě nemají jak reagovat. Nemají dostatečně silné letectvo (to už od začátku konfliktu) a dělostřelecké munice je v poslední době nedostatek. Pomoci by mohly drony (hlavně tedy kamikadze drony), ale zatím se tímto způsobem na ukrajinské straně příliš nepoužívají. Možná z technických důvodů, ovšem minimálně částečně může jít i o otázku organizační.

V každém případě pád Avdijivky se zdá být pouze otázkou času. V nepřehledném městském terénu se brzy projeví převaha ruské armády především v počtu mužů, která si přitom může dovolit vyšší ztráty a nebere na ně velký ohled.

Ukrajina by pak přišla o velmi dobře vybudovanou obrannou pozici v blízkosti Doněcku, tedy centra proruské vlády v oblasti. Nešlo by ovšem o zásadní ztrátu: zisk Avdijivky neotvírá ruské armádě nějaké zcela nové operační možnosti, rozhodně by jí ale zjednodušila například zásobování v oblasti. A pochopitelně by šlo i o propagandistické vítězství.

Další části fronty, včetně Záporožské oblasti či ukrajinského předmostí u Chersonu, tentokrát zmiňme pouze krátce. Ve všech obecně platí to, co již zaznělo: útočí spíše ruská strana, ukrajinská se soustředí na obranu. Na žádném z těchto úseků navzdory někdy intenzivním bojů, také nedošlo podle dostupných zdrojů k důležitým změnám.

V uplynulém týdnu Rusko nepodniklo žádné údery na ukrajinské zázemí s využitím řízených střel. Docházelo ovšem k útokům s využitím dronů s dlouhým doletem, tedy různých verzí íránského dronu Šáhid. Poměrně velké procento cílů tvořily různé vojenské cíle v blízkosti fronty, například velitelská stanoviště a další objekty. Ale docházelo i k útokům na energetickou infrastrukturu či jiné cíle.

Platí to, co jsme opakovali mnohokrát: Ukrajina je veliká země a nemá prostředky chránit všechny důležité objekty. Sestřelena byla tedy jen část dronů a některé z nich nepochybně zasáhly i zamýšlené cíle.

Ukrajina prováděla podobné údery proti cílům v ruském týlu. Její cíle jsou různorodé, v některých případech šlo také o energetické objekty (nedávno například v Luhanské oblasti, kde údery zastavily na přechodnou dobu elektrickou železniční dopravu).

Dalším cílem ukrajinské kampaně se nepochybně staly ruské závody na zpracování fosilních paliv, například rafinerie v evropské části Ruska. V posledních týdnech jich bylo zasaženo hned několik a těžko se domnívat, že by šlo o náhodu.

Ruské rafinerie a další podobné provozy jsou podle expertů poměrně odolné cíle. V dobách SSSR se počítalo s tím, že by se mohly stát podobné závody cílem vzdušného bombardování, a stavební a provozní předpisy podle toho byly nastaveny. Navíc Ukrajinou používané drony jsou poměrně malé a nesou malou nálož (řádově desítky kilogramů), takže nemohou robustní průmyslové objekty zásadně poškodit, pokud nedojde k nějakému šťastnému zásahu.

Ovšem to možná ani nemusí být cílem. Ruští těžaři v minulosti spoléhali na zahraniční, především západní technologie, k nimž ovšem díky sankcím nemají jednoduchý přístup. Z ukrajinského hlediska tedy dává smysl pokusit se technologie poškodit v naději, že náhrada dílů bude obtížná a provozy tak budou vyřazeny z provozu dlouho jednoduše proto, že ruské těžební společnosti nebudou mít od koho koupit nutné náhradní díly.

V tomto smyslu spekuluje například Sergej Vakulenko, bývalý manažer ruského v holdingu Gazprom, který dnes žije v Německu. Dobrým signálem bude, jak rychle se podaří napravovat škody, které ukrajinské útoky v posledních týdnech způsobily. Zdá se například, že po více než týdnu stále nefunguje rafinérie u města Usť-Laga, která se stala cílem dvou dronů 20. ledna.

Pokračoval také boj o Černé moře. Kyjev se pokouší zatlačit ruské námořnictvo co nejhlouběji do defenzivy a co nejdále od ukrajinských břehů, aby ruské lodě nemohly blokovat námořní dopravu po Černém moři. Objem dopravy z ukrajinských přístavů dosáhl v posledních dnech předválečné úrovně a Kyjev by pochopitelně tuto důležitou tepnu rád dál udržel otevřenou.

Nadále se tak snaží „obtěžovat“ ruské námořnictvo v Černém moři, jak je to jen možné. Dne 1. února zaznamenaly ukrajinské síly v tomto směru další úspěch. Hladinové sebevražedné drony (tj. v podstatě rychlé čluny s náloží řízené na dálku) zničily ruský raketový člun Projekt 12411.

Tyto lodě mají výtlak kolem 500 tun a 40tičlennou posádku. Člun zřejmě byl na hlídce na tzv. Donuzlavském jezeře, tedy v části Černého moře u břehů Krymu. Loď zasáhly nejméně tři kamikadze drony, nakonec se převrátila a potopila.

Ruské černomořské námořnictvo tak přišlo od začátku války zhruba o pětinu svých bojových lodí, alespoň co se tonáže týče. Jde v podstatě o jedinou válečnou frontu, ve které v tuto chvíli ukrajinské síly mají iniciativu na své straně a zatlačily Rusy do obrany.