Zprávy z bojiště: Zdánlivě nesmyslná obrana Bachmutu se Ukrajině může i vyplatit

Stejně jako v posledním textu i tentokrát se budeme věnovat v první řadě vývoji situace kolem Bachmutu, včetně opravy některých závěrů z minulého textu. Na začátek se jen krátce zastavíme u dalších aspektů války.

V první řadě Rusko nepodniklo další velké údery na ukrajinskou energetiku. Nemůžeme samozřejmě vědět, zda ruské velení tuto kampaň zastavilo, přestávka je ovšem velmi dlouhá. K poslednímu útoku došlo 16. února, tedy před třemi týdny. Dodávky energií na Ukrajině také byly prakticky úplně obnoveny a síť dokáže uspokojovat současnou poptávku. Alespoň tedy v situaci, kdy absolutní většina ukrajinského průmyslu je mimo provoz.

Teploty na Ukrajině se také definitivně přehouply do plusových hodnot. Například v okolí Bachmutu by se maximální teploty měly v příštích dnech pohybovat nad 10 °C. Navíc například v této oblasti poměrně pršelo a ještě pršet má. Objevila se celá řada záběrů dokazujících, že výsledné bahno už nyní komplikuje pohyb mimo zpevněné cesty, a omezuje tak například i možnosti efektivního zásobování jednotek v terénu.

Předpověď pak naznačuje, že situace se v tomto ohledu bude ještě zhoršovat. Přesto se dá očekávat jen to, že boje budou nadále pokračovat, jen muži a ženy na obou stranách se budou muset potýkat s dalším „nepřítelem“.

Obecně řečeno znovu v posledních dnech nedošlo k velkým změnám v průběhu frontové linie. Ostatně nedá se to ani očekávat: iniciativu do značné míry přebrala ruská armáda, která ve stále větší míře (ale ne výlučně) využívá k útokům malých pěchotních skupin. I když uspějí, podle analytiků nemá ruská armáda (a nejspíše ani ta ukrajinská) k dispozici silné mechanizované zálohy, které by dokázaly vzniklou mezeru v obraně využít.

Prakticky po celé frontě tedy probíhají především boje o jednotlivé pozice a místa přímo na linii fronty. K hlubším průlomům do protivníkovy obrany ani z jedné strany nedochází – a pokud k nějakému takovému útoku dojde, obvykle se velmi rychle stane terčem dělostřelecké palby. Artilérie tedy i přes neustálé stesky nad nedostatkem střeliva zůstává královnou bojiště.

V Luhanské oblasti docházelo k bojům například v oblasti kolem Grjanikivky, kterou ruské jednotky zřejmě už jednou prakticky celou dobyly, aby o ni znovu přišly. Stále tu ovšem pokračují ruské útoky, které mají ukrajinské jednotky zřejmě donutit úplně ustoupit za řeku Oskil, a tím vylepšit ruské obranné pozice.

Bojovalo se i kolem Kreminny, pokračuje ovšem zřejmě krvavá patová situace posledních dní, či spíše týdnů. Na ruské straně podle některých informací došlo ke stažení části jednotek na této části fronty a k jejich výměně za jiné.

Možná i proto z této oblasti není obecně hlášen žádný významnější pohyb ani v jednom směru. Nejdůležitější tedy je, kolik mužů a vybavení musely obě strany vynaložit, aby dosáhly současné křehké rovnováhy, což je pochopitelně tajná informace.

Nyní přejděme k bachmutskému úseku, který byl z celé fronty v posledních dnech znovu podle dostupných informací nejaktivnější. My jsme v předcházejícím dílu uváděli, že ukrajinské síly se nejspíš připravují na bezprostřední ústup z města, to byl ovšem velmi pravděpodobně nesprávný odhad.

Ten byl mimo jiné založen na zničení mostu u obce Chromove na silnici O0506, která bývala důležitou spojnicí města s ukrajinským týlem. Podle snímků se zdálo, že zničení mostu je dílem ženistů, tedy nejspíše ukrajinských. Vyhodit most do vzduchu by z jejich hlediska dávalo smysl ve chvíli, kdy už tato silnice nebude zapotřebí – tedy ve chvíli, kdy už nebude nutné do města vozit zásoby.

Pravdou, kterou potvrzují například ukrajinští vojáci z Bachmutu v rozhovoru pro list Kyiv Independent, je, že ve skutečnosti byl most zničen ruskou palbou. V jejím důsledku údajně detonovaly nálože připravené ukrajinskými silami, a proto most vypadal jako po řízené demolici.

Jak žijí poslední obyvatelé Bachmutu a okolí:

Ukrajinské síly záměrně zničily mosty přes řeku Bachmutku a opustily její pravý (tj. východní) břeh. Drží tedy centrum města, kde vznikla nová a relativně silná obranná linie. I když ruské síly mají už přístup k výškovým budovám ve východní části města, překročit řeku, kterou sledují protivníkovi pozorovatelé, nemůže být jednoduché. Zatím se také nezdá, že by se o to pokoušely.

Ruské síly se soustředily především na útoky na křídlech bachmutské fronty. Obránci by pochopitelně nemohli ve městě zůstat, pokud by ruské jednotky na severu i jihu postoupily daleko za jejich pozice. K tomu ovšem stále nedošlo; navíc ukrajinské politické i vojenské vedení věnuje velkou snahu ujišťování, že město zatím jeho jednotky neopouštějí.

Během víkendu se alespoň prozatím zřejmě podařilo ukrajinským silám (nejspíše díky příjezdu dalších posil) situaci stabilizovat. A to i na severní části fronty, odkud ukrajinským vojákům v Bachmutu hrozilo největší nebezpečí.

Protiútoky se rozhodně neobešly bez ztrát a nebyly všechny úspěšné, minimálně na některých místech fronty zřejmě ukrajinští vojáci dokázali invazní síly vytlačit z části pozic, které v posledních dnech či týdnech obsadily. Fronta je tedy stále zhruba na stejném místě jako před týdnem. Ruské útoky ovšem neustávají, a pokud Moskvě skutečně nedojde mužstvo (a to se zatím nezdá), tak se dá těžko předpokládat, že linie se vůbec nepohne.

Situace pro obránce určitě nemůže být jednoduchá. Zásobování města nepochybně nemůže probíhat bez komplikací. Zbylý koridor, kterým do města mohou proudit posily a munice (a z něj třeba ranění), je pouze několik kilometrů široký. Ruské síly ho celý podle všeho nepřehlédnou, mají v něm „slepá místa“, ale samozřejmě je v dosahu jejich dělostřelectva.

Na některých místech se podle zveřejněných záběrů ukrajinské konvoje raději vyhýbají silnicím a pohybují se po polních cestách. S dalším nárůstem teplot a častějšími dešti bude pohyb po těchto komunikacích ovšem ještě obtížnější.

Proč ukrajinské jednotky v Bachmutu zůstávají, je otevřenou otázkou. Někteří vlivní západní analytici o rozumnosti takového přístupu otevřeně pochybují, všichni ovšem pracují s neúplnými informacemi.

Ukrajinští představitelé tvrdí, že obrana města je z vojenského hlediska „výhodná“. Podle jejich prohlášení pro veřejnost byly ztráty ruských jednotek v okolí města sedmkrát vyšší než ztráty ukrajinské. Televize CNN zase citovala nejmenované představitele západních tajných služeb, podle kterých byl poměr ztrát 5:1 v neprospěch kremelských jednotek.

Pokud by to tak bylo, ruská armáda by u strategicky nezajímavého a nedůležitého Bachmutu přicházela o velkou část sil, které by mohla nasadit do ofenzivy jinde. Ukrajina by výměnou za ztracené kilometry u Bachmutu získala čas na budování jednotek pro svou ofenzivu a ještě přitom vysílila protivníka.

Ruské velení už asi neudělá takovou chybu jako před úspěšnou zářijovou ukrajinskou operací v Charkovské oblasti a i přes nepochybně výrazné ztráty v poslední době nenechá frontovou linii tak řídce obsazenou jako na konci loňského léta. I tak ovšem míra vyčerpání ruských jednotek bude pro výsledek očekávané ukrajinské ofenzivy (či ofenziv) v letošním roce důležitým faktorem.

Zároveň ovšem panují pochopitelně pochybnosti, zda je situace skutečně pro Ukrajinu tak příznivá. O obtížné situaci v zásobování města jsme už mluvili. Celkem také není pochyb o tom, že na ukrajinské straně chybí důležitý vojenský materiál. Ukrajinští vojáci v Bachmutu si pro Kyiv Independent například stěžovali, že chybí už i munice do minometů, které byl ještě při nakonec neúspěšné obraně Soledaru dostatek.

Některé zprávy naznačovaly, že Ukrajina vynakládá na obranu Bachmutu vlastní elitní síly a omezené vybavení, zatímco na ruské straně umírají především vězni rekrutovaní vagnerovci. I přes vyšší ztráty na ruské straně by pak podle některých analytiků vlastně byla v nevýhodě Ukrajina, která by měla přicházet o těžko nahraditelné a zkušené vojáky.

Zároveň ovšem informace z bojiště naznačují, že složení ruských sil v oblasti se mění. V Bachmutu podle nich v současné době bojuje celá řada kvalitních ruských jednotek, od profesionálních vagnerovců (tedy ne vězňů, ale dlouholetých a zkušených členů organizace) po příslušníky ruských výsadkových jednotek. Vězňů už údajně prostě není k dispozici dost.

Pokud tomu tak je, bitva o Bachmut může skutečně stát ruské velení ty nejlepší síly, které má k dispozici. Ale to je v tuto chvíli spekulace, skutečný rozsah ztrát na obou stranách neznáme. Navíc bitva o Bachmut stále pokračuje a ještě může nějakou dobu pokračovat. Do značné míry bude záležet na tom, jak vážně ukrajinské velení míní svá prohlášení z posledních dní, že město nehodlá ani v současné situaci opustit bez boje.

Těžké boje probíhaly také na dalších, už i v našem seriálu mnohokrát zmiňovaných, lokalitách. Invazní jednotky zřejmě pomalu vytlačují ukrajinské obránce z prakticky kompletně zničené Marinky.

Ruské síly také zřejmě dokázaly dobýt důležitou vyvýšeninu u Voďjane, a tak mírně postoupit ve své snaze o obklíčení silně opevněné Avdijivky. Nejde tedy o zásadní události, spíše jen doklad toho, že ruské síly nejen v této oblasti udržují obránce neustále pod tlakem – a vzhledem k výsledkům z několika posledních dní v tom nejspíše budou intenzivně pokračovat. K úspěchu manévru ovšem chybí projít kilometry otevřeného terénu a obsadit řadu dalších podobných sídel.

Útoky volnějším terénem se ruským jednotkám ovšem stále nedaří u (již námi v letošním roce mnohokrát zmiňovaného) Vuhledaru. Ruské letectvo i dělostřelectvo „pracují“ na oslabení pozic obránců, zatím se ovšem ruské snahy v oblasti potýkají s jedním neúspěchem za druhým.

Záporožská i Chersonská oblast byly, jako již tradičně, výrazně klidnější. Na většině míst docházelo pouze k ostřelování pozic z jedné i druhé strany.