Zprávy z bojiště: Spálené mosty. Ukrajinci připravili ústup z Bachmutu

Tentokrát se přehled bude soustřeďovat především na jedinou oblast fronty, tedy okolí města Bachmut, kde probíhají dramatické události.

Zmiňme alespoň krátce, že od posledního dílu nedošlo k velkým leteckým úderům na energetické či jiné cíle. Ukrajinská energetická soustava tak stačí pokrývat spotřebu. Byť je to do značné míry dáno tím, že ukrajinská ekonomika je vážně ochromena a spotřeba je tak výrazně nižší než před válkou, pro obyvatele je to samozřejmě vítaná zpráva.

K pozitivní změně v tomto ohledu přispívá do jisté míry i počasí. To samozřejmě stále nelze označit za teplé, nikde už se ovšem teploty nepohybují výrazně pod nulou. Na velké části bojiště roztál sníh, na některých místech už také pršelo. Především v níže položených oblastech a místech, kde voda odtéká pomalu, je tedy půda velmi vlhká, a pohyb už výrazně omezuje obávané ukrajinské bláto.

V Luhanské oblasti nedošlo k větším změnám. Na samotném severu zřejmě stále probíhají boje o vesnici Grjanikivka, kterou jsme už považovali za ovládnutou ruskými silami. I tak už ruská armáda v této oblasti v podstatě zničila ukrajinské předmostí za řekou Oskil.

Tuhé boje pokračovaly i jižněji kolem Kreminny a dalších míst, znovu bez zásadních změn v průběhu fronty. Podle velmi kusých informací, které jsou k dispozici, byla snad intenzita bojů o něco nižší než v předchozích týdnech. Byť aktivnější jsou zřejmě ruské jednotky, které v posledních týdnech dokázaly postoupit místy i o několik kilometrů na západ, ani jedna strana v této oblasti však nemá významnou převahu.

Zajímavou informací je, že Kreml údajně část jednotek z této fronty převelel dále na jih, konkrétně do okolí Vuhledaru. Je tedy možné, že ruské útoky v oblasti poleví. Ale to předbíháme, uvidí se v příštích dnech.

Tím se dostáváme k doněcké, potažmo bachmutské frontě. S výjimkou právě tohoto dnes už světoznámého, přitom v podstatě okresního města (před válkou 77 tisíc obyvatel) totiž k významným změnám nedošlo. Bachmut je ovšem ve stále těsnějším sevření ruských sil.

Město není obklíčeno úplně, to je jisté. Situace je ovšem velmi vážná, a k „operačnímu obklíčení“, tedy takovému, aby mohli útočníci mít na dostřel všechny přístupové cesty, ovšem mnoho v posledních dnech už nechybělo. Volný byl pouze koridor na západě města, který byl v nejužším místě zhruba pět kilometrů široký.

Přibližný průběh linie dotyku obou armád kolem Bachmutu:

Pozice obou armád si přitom nelze představovat jako proti sobě stojící linie zákopů. Poměrně rychle se mění, útoky následují protiútoky, a tak nejistota je poměrně veliká. Není tedy například zcela jasné, zda a případně jak dlouho měly ruské jednotky na dostřel zbylé silnice a polní cesty do města.

Například humanitární pracovníci do města od konce února přestali jezdit, protože silnice byla na dostřel ruských protitankových řízených střel (mají maximální dostřel i přes pět kilometrů, podle typu). Podle jiných ovšem stále bylo možné používat hlavní silnici T0504. Ale i to je sporné, situace se v tomto úseku měnila, ruské síly mohly mít na silnici přímý výhled po nějakou dobu a pak o něj zase přijít.

Boje jsou prakticky neustále. Ruské síly nadále pokračovaly v posledních dnech v neustálém „prověřování“ obrany. Nepodnikají zřejmě velké, soustředěné útoky „lidských vln“, jak se někdy uvádí. Posílají do boje menší oddíly, někdy doslova jen několik mužů, které hledají a snaží se využít slabší místa v ukrajinské obraně.

Tyto útočné jednotky velmi často postupují výhradně mezi domy, lesnatým terénem, nebo větrolamy. Často se tak zjevně děje v noci, aby využily tmy. Zjevně ani v ukrajinské, ani v ruské armádě není zařízení pro noční vidění tak rozšířené, aby tato taktika neměla úspěch.

Zároveň v oblasti probíhá intenzivní dělostřelecké ostřelování a souboje. Obě strany se ovšem prakticky shodnou v tom, že mají nedostatek munice, či přesněji, že jí mají k dispozici méně, než by bylo zapotřebí.

Aktivní je i ruské letectvo, které v oblasti provádí denně zřejmě řádově několik desítek útoků. Byť jsou z velké části prováděné nepřesnými zbraněmi a na bezpečnou vzdálenost, škody nepochybně mohou napáchat.

Zajímavým detailem, který zmiňují někteří pozorovatelé (Tom Cooper), je vyšší počet nočních leteckých útoků, zřejmě prováděných modernějšími ruským letouny Su-34. V takovém případě není možné létat těsně nad terénem, a tak se zdá, že ukrajinská protiletadlová obrana v této části fronty není zcela stoprocentní.

Jak bylo řečeno, fronta není statická. Obě strany se neustále střídají v útocích a protiútocích. Z okolí Bachmutu tak máme z posledních dní i příklad útoků ukrajinské mechanizované pěchoty s podporou těžké techniky.

Nepotvrdily se ovšem informace o nějaké velké a úspěšné protiofenzivě ukrajinských mechanizovaných jednotek, nepochybně ovšem k lokálním protiútokům docházelo. Frontu však nedokázaly zadržet na dlouho, alespoň na několika kritických úsecích, a to především na severu Bachmutu.

Protože zbylý koridor na západě města byl už v posledních dnech tak úzký, všeobecně se očekávalo, že ukrajinské síly město opustí. Situace byla v době přípravy článku velmi nepřehledná, je dokonce možné, že se tak z velké části už stalo. Řada indicií nasvědčuje tomu, že ve městě už proběhla evakuace velké části, možná dokonce prakticky všech, ukrajinských jednotek.

Během dopoledne 3. března se objevily záběry několika zničených mostů v oblasti Bachmutu zničených zřejmě ukrajinskými ženisty. Vyhozen do vzduchu byl například železniční most v Bachmutu, nebo také most na silnici O0506 na západním okraji města. Ta byla jednou ze spojnic města se zbytkem ukrajinského území, a ruské síly se k ní teprve od severu blížily, přímo ji neovládaly.

Minimálně část jednotek bránících přímo Bachmut dostala rozkaz stáhnout se z města během noci z 2. na 3. března. Ruské jednotky také dokázaly ovládnout zřejmě celý pravý břeh říčky Bachmutovky, snad proto, že z něj ukrajinské jednotky úplně odešly.

Ukrajinský ústup nevylučuje ani skutečnost, že kyjevské velení v posledních dnech mluvilo o posílení Bachmutu novými jednotkami, včetně jedné tankové brigády. Nemáme pochopitelně ani zdaleka dokonalý přehled o rozmístění sil v okolí města, dosud dostupné záběry ovšem ukazovaly techniku před městem, na kopcích západně od něj. (Kde mimochodem není půda tak rozbahněná a je tedy vhodnější pro nasazení těžké techniky.)

Jinak řečeno, tyto nové síly mohly být v podstatě určeny pouze k tomu, aby kryly ústup posledních jednotek z Bachmutu a vyztužení nové obranné linie. Jejich nasazení nemusí nutně znamenat, že ukrajinské velení se chystá k protiútoku či obraně města do posledního muže.

V tuto chvíli ovšem nezbývá než vyčkat dalšího vývoje událostí. Rozhodně by ovšem nebylo překvapením, kdyby Bachmut ukrajinské jednotky v dohledné době opustily. Skutečnost, že ukrajinské velení tvrdí opak, pochopitelně dává dobrý smysl: nemá smysl protivníkovi potvrzovat, co tuší.

Stejně jako třeba v případě ruského ústupu z Chersonu či Izjumu, či ukrajinského ze Severodoněcku či Lysyčansku, závěr bitvy bude nejspíš náhlý. Zbylé jednotky budou do poslední chvíle udržovat zdání, že vše je při starém, aby se pak bleskově pokusily stáhnout po stále ještě použitelných silnicích či cestách.

S velkou výjimkou Mariupolu se v této válce útočníkům nepodařilo vytvořit větší „kotel“, ve kterém by zůstalo uvězněno větší uskupení protivníkových jednotek. Bylo by překvapením, kdyby to v případě Bachmutu dopadlo jinak. Zvláště, když o nadcházejícím pádu města do ruských rukou se hovoří tak dlouho.

Jen rychle dodejme, že na zbytku fronty nadále probíhaly tvrdé boje. Na žádném úseku ovšem nedošlo k událostem, které by významně ovlivnily průběh války. Ruské síly se v podstatě marně pokoušely o další útoky kolem Avdiijivky, Marjinky a také Vuhledaru. Ztráty byly na obou stranách, v některých případech i poměrně vysoké, ale jak bylo řečeno, zásadní změny to nepřineslo.