Hlavní obsah

Zástupkyně Romů: Křeček ombudsmanem? Horší volba než Válková

Stanislava Křečka nepodporujeme, říká členka Rady vlády pro záležitosti romské menšiny. (Video: Seznam.cz)

21. 1. 8:00

Úplně jinak než Anna Šabatová chce vést úřad ombudsmana nový kandidát prezidenta na tuto funkci Stanislav Křeček. Nesoustředil by se, podle svých slov, na diskriminaci. Jak se na možného budoucího veřejného ochránce práv dívají romské organizace? Na to se jsme se ve Výzvě Seznam Zpráv zaměřili s Alicou Sigmund Herákovou, která je členkou Rady vlády pro záležitosti romské menšiny.

Článek

Stanislav Křeček je nový kandidát na tuto funkci. Organizaci Romea se nelíbí, vám, předpokládám, také ne. Proč?

Stanislava Křečka nepodporujeme. Vydali jsme k tomu jako občanská část Rady vlády pro záležitosti romské menšiny prohlášení a myslím, že ta nepodpora je poměrně plošná napříč jak lidskoprávními profesionály, tak aktivisty. Je to, protože Stanislav Křeček nepodporuje agendu lidských práv, nerozumí jí, odmítá ji, a proto je podle nás nevhodné, aby byl právě on obhájcem slabých a diskriminovaných jako veřejný ochránce práv.

Ale on byl několik let zástupcem ombudsmanky Anny Šabatové, což znamená, že jistě nějaké zkušenosti s touto prací má.

Má, sám kandidoval na veřejného ochránce práv, ale nebyl úspěšný a z našeho pohledu vždy spíše devalvoval rozhodnutí ombudsmanky. Vždy stál v opozici k ní a vše, co řekla ona, bylo v jeho pojetí kontradikce. Protože spolupracuji také s Muzeem romské kultury, tak mám sama zkušenost s tím, že na akcích, kde se vyjadřovala pieta za romské oběti holokaustu, nebyly projevy pana Křečka úplně šťastné.

Pan Křeček říká, že by vedl úřad ombudsmana úplně jinak než Anna Šabatová. Jak by to podle vás vypadalo?

Dnes vyšel velmi dobrý komentář od Marka Švehly v Respektu, kde se píše, že ombudsman má být ochráncem slabých jedinců proti systému, kdežto Stanislav Křeček chrání systém před těmi, kteří si na něj stěžují. Což je podle mě linie, ve které by on v tomhle směru pokračoval. To znamená, že by nevěnoval pozornost těm tématům, která se týkají potírání práv lidí, již jsou nějak diskriminováni, a ti lidé by v tomto případě u ombudsmana nebyli vyslyšeni.

Máte nějaký konkrétní příklad, kdy pan Křeček nehájil právo jedince?

Jeden ze známých případů, ke kterým se i on vyjadřoval, byl případ s romskou žadatelkou o byt, kdy bylo prokázáno, že byla vyřazena z možnosti žádat o nájemní byt právě proto, že je Romka. On tady podpořil toho člověka, který jednal diskriminačně. To podle nás není v pořádku.

Pan Křeček se dokonce nechal slyšet, že v úřadu nechce řešit diskriminaci. Ani diskriminaci Romů s tím, že od toho jsou soudy. Nemá pravdu v tom, že na tyto věci máme antidiskriminační zákon?

Antidiskriminační zákon máme, ale ten se nedodržuje. Úřad ombudsmana je tady také proto, aby myslel i na ty případy, kdy dojde k porušení zákona, ale zároveň i vlivem různých jiných okolností, například délkou soudního procesu. Ten člověk má potom šanci získat rychlejší zastání.

Neměli bychom raději opravit zákon než se spoléhat na ombudsmana?

Myslím si, že ne. Myslím, že veřejný ochránce práv je určitým způsobem pojistka vyspělých demokracií, ve kterých systém sám předpokládá, že není dokonalý. Přestože existuje zákon, který má lidi chránit, tak se tak nemusí vždy stát a ombudsman je tu právě proto, aby byl schopen pomoct těm, co to potřebují.

Pan Křeček ale říká, že diskriminace netvoří ani 5 % práce ombudsmana.

Myslím si, že diskriminace je jednou z částí obhajoby lidských práv, což je samotná agenda veřejného ochránce práv. Diskriminace je tedy podle mě velkou součástí. Záleží samozřejmě na každém kandidátovi, každém ombudsmanovi, ale ten rozsah práce je opravdu široký. Přes to, že se nejedná o konkrétní případ diskriminace, tak agenda spojená s diskriminací, ať už ve vzdělávání, nebo jinde, je široká a do toho všeho se veřejný ochránce práv zapojuje.

Už jste naznačila, že se Stanislav Křeček se v několika výrocích pohyboval takříkajíc na hraně“. Řekl například: Když zaměstnavatel nepřijme Roma do práce, tak to není diskriminace, ale jeho zkušenost.“ A v létě minulého roku sdílel článek o romských výtržnících a k tomu připsal: To bude zase křiku o diskriminaci, rasismu a fašismu.“ Nejsou to jen taková bezmyšlenkovitá plácnutí“, kterými bychom se neměli zabývat?

Podle mě, ať už jsou to z jeho strany bezmyšlenkovitá plácnutí, nebo ne, tak se tím zabývat musíme, protože je to veřejný činitel a představitel této země nebo minimálně ještě ve funkci zástupce byl a teď bude znovu, pokud je nominován na funkci ombudsmana. Z tohoto důvodu jsou to mimořádně závažná prohlášení, kterými se musíme zabývat jako společnost celkově a také my, jako Romové.

Víme, co od Křečka čekat

Je podle vás horším kandidátem než Helena Válková, která kandidaturu vzdala?

Určitě ano.

Z toho důvodu, jak se k lidským právům a právům menšin staví dnes?

Ano, on je velmi konzistentní v tomto směru, takže víme, co od něj můžeme čekat.

Stanislav Křeček je opět nominací prezidenta Miloše Zemana, konkrétně za Helenu Válkovou. Ta nominaci složila po kritice své dřívější vědecké práce. Kvůli Heleně Válkové se svého členství v Radě vlády pro lidská práva vzdalo už několik osob. Naposledy paní Renata Köttnerová, před ní Hubert Smejkal a Tomáš Němeček. Co se to děje v Radě vlády lidská práva?

Jednotlivé rady, ať už je to ta pro lidská práva nebo záležitosti romské menšiny, určitě musí řešit to, že mají větší množství členů, kteří nejsou názorově zcela jednotní. U každé společné věci musíme vždy dojít k nějakému konsenzu. Což není vždy úplně jednoduché, například v případě Stanislava Křečka poměrně rychlý proces. U paní Válkové ne.

Tam ani Romové nebyli za jedno, jestli ji podpoří, nebo ne. Vy jste byla spíše proti tomu, aby zůstala v Radě vlády pro lidská práva. Připomeňme informaci, kterou přinesly Seznam Zprávy. V publikaci z osmdesátých let mimo jiné psala o tom, že Romové jsou předurčeni ke zločinu. Seznámila jste se nějak blíže s touto tvůrčí činností paní Válkové?

Ne, bohužel jsem neměla možnost číst tento sborník ani tuto konkrétní práci. Četla jsem pouze ty citace, které vyšly mediálně.

Jsou rasistické?

V tomhle ohledu si myslím, že jsou velmi nešťastné, a podle nás je velmi problematické to spojení kariéry v trestním právu v tom společenském klimatu a systému, který byl v 70. a 80. letech. Každopádně Helena Válková se k tomu už nechce mediálně vyjadřovat. Máme informaci, že vše, co nám, jako romské radě, chce sdělit, nám sdělí na příštím jednání rady vlády, která se bude konat začátkem února. Pro nás je důležité vyslechnout si, co nám chce říct, včetně informací, co třeba nedávala ven do médií, abychom to mohli posoudit.

Čekáte nějaké věrohodné vysvětlení toho, co napsala?

Ano, čekáme určitě věrohodné vysvětlení a také její lidský přístup. Jako rada ji známe, pracujeme s ní už několik měsíců a ona určitě není člověkem, který by byl vyloženě proti lidským právům, který by podporoval diskriminaci a podobné věci tak, jako Stanislav Křeček.

K té publikaci, kterou jsem zmiňovala, se vyjadřovala romská aktivistka a exposlankyně Monika Mihaličková takto: Přesně takové sborníky, na kterých se v 80. letech podílela Helena Válková, položily základ institucionálnímu rasismu.“ Dokázala byste interpretovat, co tím institucionálním rasismem“ paní Mihaličková myslela?

Institucionální rasismus je systematicky a systémově podporovaný rasismus, který praktikoval komunistický režim ve vztahu k Romům. Romové nemohli být uznáni jako národnostní menšina, mluvilo se o nich jako o občanech kulturně zaostalých cikánského původu. Generace Romů byly přesvědčovány, že na své děti nemají mluvit romštinou s tím, že to je pouze hantýrka a ne jazyk, že je jejich kultura zaostalá. Tato represe vytvářená desítky let, která ovlivňovala a stále ovlivňuje to, jak je utvářená romská identita, je přesně to, co bych i já nazvala institucionálním rasismem. Jak se na tom podílely nějaké odborné sborníky vytvářené za totality, to je spíše na diskuzi. Je poměrně jasné, kam by ta diskuze vedla, vliv to určitě má a mělo. Je důležité znát ty texty a pro mě je důležité slyšet, co k tomu řekne Helena Válková osobně.

Ten názor, že Romové jsou předurčeni ke kriminalitě, který byl ve sborníku prezentován, je podle vás ve společnosti někde přítomný dodnes?

Určitě je přítomný u nás dodnes. Existuje stále neuvěřitelná iluze, že převážná většina romské společnosti jsou lidé kteří nepracují, kriminálníci a tak dále. Přitom jasná data ukazují, že to samozřejmě není pravda. Už z lidské podstaty to není pravda. Narážíme na to dnes a denně.

Institucionální rasismus se objevuje i dnes

V tom sborníku z roku 1983 se psalo: Obzvlášť markantní je tato skutečnost u obyvatelstva cikánského původu, kde je každý čtvrtý delikventní.“ Tato data si tedy komunisté vymysleli?

Přiznám se, že odpověď na tuto otázku neznám. Nevím, na základě jakých čísel, nedokážu říct.

Řekla byste, že některé tyto závěry můžou stát i za dnešní stigmatizací Romů?

Myslím si, že tenhle komunistický institucionální rasismus určitě prosakuje do dneška, ať už je to v systémech, kde konkrétní lidé naplňují určité role vůči Romům, jako úředníci, učitelé a tak dál. Projevuje se i ve veřejném prostoru, pořád to je nějaké dědictví minulosti, která není až tak dávná a pořád se s ní vyrovnáváme a vyrovnávají se s tím i Romové. Je důležité vnímat to, že tohle téma je součástí celospolečenské debaty. Romové nejsou odděleni mimo celospolečenskou debatu, naopak je to jedno z témat, na kterém se ukazuje, jak mnoho toho máme v minulosti společného a potřebujeme to společně řešit.

Další témata z té studie konstatovala, že Romové mají negativní vztah ke vzdělání, hodí se spíše do dělnických profesí než ke studiu na střední škole. Řekla byste, že i dnes je obtížné pro mladého Roma studovat na střední škole nebo vysoké, případně dostat se tam?

Myslím, že je to určitě obtížnější, záleží však, z jakých podmínek ten Rom pochází, z jakých sociálních podmínek. Máme velké množství „neviditelných“ Romů ve střední třídě, kteří jsou vzdělaní, zároveň máme záchytný systém organizací, které doučují romské děti, a také podpory romských stipendií. Takže tohle je jedna z těch oblastí, kde můžeme vidět, že se situace zlepšuje. Ten názor, že Romové nemají zájem o vzdělání, je samozřejmě lichý, byl úplně lichý v té době i dnes. Samozřejmě, za komunismu bylo pro většinu lidí jednodušší mít dělnický původ, protože to souviselo se společenským klimatem té doby. Dnes je ta doba úplně jiná. Tak, jak znám podmínky ze škol a konkrétně třeba z Jihomoravského kraje, z Brna, tak tam je veliký přetlak poptávky po doučování od romských rodičů. Oproti tomu, co jsou schopny organizace nabízet, je to přesně naopak.

To je téma pro dalšího ombudsmana. Uvidíme, kdo jím bude. Kdo by jím měl ideálně být podle vás?

Podle mě by byl vhodný jeden z kandidátů Senátu. Tuším, že se jmenuje Michal Schorm. (Vít Alexander Schorm, pozn. red.)

Reklama

Doporučené