Článek
Odsloužili, ale peníze za to nedostali. Celkem 24 lékařů v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) šlo s nemocnicí do sporu a žádalo prostou věc, zaplatit za hodiny, které strávili v práci. Seznam Zprávy o případu informovaly, když vešel ve známost. Stále nejsou ale všechny spory urovnané.
„Došlo k uzavření dohod s 22 lékaři. Výše narovnání je i s ohledem na povahu dohod s jednotlivými lékaři informací, kterou IKEM poskytovat nemůže,“ uvedla náměstkyně ředitele IKEM pro provoz Markéta Šenkýřová s tím, že tento stav platí k polovině října, kdy se Seznam Zprávy na stav jednání ptaly.
Další dva případy se řeší před soudem. Celá věc tak stále není skončená.
„Ke krácení odměn lékařům dochází, respektive ještě v nedávné době docházelo, na různých místech republiky i v Praze, a to bez ohledu na velikost daného zdravotnického zařízení,“ upozorňuje advokát Aleš Buriánek.
Buriánek zastupoval a stále zastupuje lékaře v tomto sporu, ale i v mnoha dalších v Česku. Má tak dobrý přehled o tom, že situace v českých nemocnicích rozhodně není dořešená.
Mimo zákoník práce
Zákoník práce se totiž nedodržuje, a nejsou to zrovna výjimečné případy, jak Seznam Zprávy zjistily z mnoha svědectví lékařů. Přitom po masivních protestech z předloňska, které mimo jiné vedly i k výrazné změně legislativy, to alespoň navenek vypadalo, že se vše podařilo vyřešit.
Zlegalizovala se práce ve 24hodinových službách, vyjasnilo se čerpání volna po službě a vrátil se zpět maximální limit přesčasové práce na 416 hodin, oproti původně dvojnásobku, jehož prosazení přes pozměňovací návrh označovali tehdy lékaři za „podvod“.
„Novela zákoníku práce měla sice velký ohlas, z pohledu oborů, které poskytují vysoce specializovanou péči, ale nedopadla dobře. Pracujeme dále, jak je potřeba ve prospěch pacientů, ale opakovaně a dlouhodobě se ocitáme mimo rámec zákoníku práce. Bohužel nevidím, že by to někdo ze zodpovědných lidí řešil a nejsem si jistý, jestli se do toho vůbec někdo pustí,“ říká přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM Jiří Froněk.
A zároveň doplňuje, že o tom loni s kolegy jednal i na Ministerstvu zdravotnictví, ale bez jakéhokoli posunu. Redakce se proto obrátila na ministerstvo s dotazem, jestli si úřad uvědomuje, že porušování zákoníku práce v nemocnicích je stále významný problém.
„Ministerstvo zdravotnictví nedisponuje žádnou informací, ze které by vyplývalo, že v nemocnicích dochází k nedodržování limitů přesčasové práce. Kontrolu v této oblasti vykonává Státní úřad inspekce práce. Můžeme však konstatovat, že již delší čas jsme nezaznamenali žádnou stížnost na tuto věc ani ze strany odborových organizací, ani ze strany zdravotnických pracovníků,“ popisuje mluvčí Ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.
Na řadu přijde soud
Konkrétní spor se tedy vede na jedné z nejprestižnějších adres českého zdravotnictví. Jenže to je podle informací redakce jen malý kousek toho, co se dostalo veřejně na povrch. Podobné, ale i závažnější problémy se řeší napříč českými klinikami.
Jeden případ z velké české nemocnice se například velmi brzy dostane až k soudu. Lékař, který za ním stojí, chce ale zatím zůstat v anonymitě kvůli ochraně svého soukromí. Seznam Zprávy se však se základními obrysy příběhu seznámily a půjde nejen o poměrně velkou částku, ale i spor, který může poukázat na systematické obcházení zákona.
Jenže málokdo se v českém zdravotnictví odhodlá poukázat na problémy veřejně. Mladí lékaři se stále obávají, že si udělají v práci zle. Další nechtějí podrazit svou nemocnici, protože bez ohýbání pravidel nezvládnou zajistit zdravotní péči. A jsou samozřejmě i tací, kterým to vyhovuje, protože si tak mohou přijít na lepší peníze, ačkoliv jsou pak v práci prakticky neustále.
Alespoň pár příkladů ze současnosti mohou anonymně Seznam Zprávy popsat. V nejmenované regionální nemocnici se podle svědectví lékařů limit 416 hodin přesčasové práce prakticky nedodržuje, protože není dostatek personálu.
V další podobně velké nemocnici, ale v jiné části Česka, změnu provedli. Lékaři mají vyšší odměny, limity přesčasů některá oddělení snad vůbec prvně dodržují. Jenže ne všechna to kvůli nedostatku lékařů zvládnou. Internisté tak jedou v režimu nezákonného vykazování stovek hodin práce mimo pracovní smlouvy jako dřív.
Ani dodržování maximální 24hodinové služby není pravidlem. Přitom v tomto případě musí podle zákona přijít povinná doba volna. Jak ale dokládají lékaři, často se stane, že prostě žádný náhradník k dispozici není, a tak se jede v nepřetržité službě 32 hodin.
„Podle zákona bychom po 24hodinové službě měli mít placené volno, protože nemůžeme být v práci, ani kdybychom chtěli. Ale takhle to snad nikde nefunguje,“ doplňuje Monika Hilšerová, místopředsedkyně Sekce mladých lékařů České lékařské komory.
Výše zmíněná vyjádření a případy, které redakce nasbírala, nemají dokládat, že se nic v českých nemocnicích nezměnilo. Lékaři potvrzují, že pracovní podmínky se obecně zlepšily, nebo minimálně se o tom v nemocnicích velmi živě, i když interně, diskutuje.
Už nejsou tak běžné různé extrémy, jako dva celé dny v práci nebo víkend od pátku do pondělí nepřetržitě. Stejně tak už mohou lékaři čerpat náhradní volno, což dříve nebylo zvykem. Na druhou stranu, jak Seznam Zprávy poukazují, zůstává celá řada problémů, a rozhodně nelze tvrdit, že je všechno vyřešené.
„Když se na to podíváme vcelku, tak si lékaři finančně moc nepolepšili, naopak někteří si pohoršili. Slouží sice méně, což si pochvalují, ale jen na úkor vlastní finanční stránky. Že by tedy panovala spokojenost, to se říct nedá,“ dodává Hilšerová směrem k výsledkům, které přinesl předloňský protest.
Stejně tak je problém s automatickým odečítáním přestávek v práci z pracovní doby v provozech, kde se přitom jejich čerpání neumožňuje.
„V českém zdravotnictví se jedná o poměrně rozšířený nešvar, k němuž aktuálně dochází přinejmenším ve dvou velkých pražských nemocnicích, a který lékařům generuje ztrátu na výdělku v řádu desítek tisíc ročně,“ dodává Buriánek.
Problém je, že v českém zdravotnictví se liší provoz a také dodržování zákoníku práce nejen mezi jednotlivými nemocnicemi, ale i pracovišti v rámci jedné nemocnice. Rozhodně to není přehledný systém, který se dá vyřešit nějakým jednoduchým krokem. Lékaři ale doufají, že s tím nastupující vláda zase o kus pohne.
