Hlavní obsah

USA našly místo v Íránu, odkud vzlétly útočící drony, uvedla americká televize

Satelitní snímek ropného zařízení v Saúdské Arábií po útoku. (Video: Seznam.cz)

Kdo stojí za víkendovými útoky na ropná zařízení v Saúdské Arábií? To je podle světových médií otázka číslo jedna. Některé země ale tvrdí, že znají odpověď – Spojené státy i samo království z úderů viní Írán.

Článek

Spojené státy našly přesné místo v Íránu, odkud odstartovaly drony s raketami proti saúdskoarabským ropným zařízením. Oznámila to dnes americká televize CBS s odvoláním na informované vládní úředníky. Víc než dvacet bezpilotních aparátů s křídlatými raketami startovalo z míst v jižním Íránu na severním konci Perského zálivu, uvedla televize.

Obvinění Íránu vyšlo už dříve z úst amerického ministra zahraničí Mikea Pompea, následně nejmenovaný americký vládní činitel uvedl, že satelitní snímky zasažených oblastí nasvědčují tomu, že údery přišly z Íránu nebo Iráku. „Devatenáct cílů nemůžete takto zasáhnout s deseti drony,“ uvedl člen vlády. Irák účast na zásahu odmítl – a Spojené státy v úterý jeho tvrzení potvrdily.

Podle zdrojů CBS byla saúdskoarabská protivzdušná obrana v posledních měsících zaměřena na jih, aby odvrátila případný útok Húsíů. Proti dronům mířícím na Saúdskou Arábii ze severu byla ale obrana bezmocná. Jedna z vypálených raket protnula kuvajtský vzdušný prostor. USA spolupracují s řadou zemí, aby mohly dostupná data analyzovat, uvedla CBS.

Americký tým na místě zásahu identifikoval konkrétní typy dronů a křídlatých raket. Jejich zbytky jsou uskladněny v zařízení nedaleko Rijádu, kde američtí experti provedou „velmi přesvědčivé forenzní šetření“, jež dokáže íránskou odpovědnost za „koordinovaný útok“ na Saúdskou Arábii. Důkazem mají být i rekonstrukce radarových dat, která mají dokumentovat letovou dráhu útočících aparátů, oznámila CBS.

Írán odpovědnost za útoky už dříve popřel. Washington i Rijád ale vyjádřily pochybnosti, že by útok přišel z Jemenu – a prstem ukazují právě na Teherán. Podle mluvčího saúdskoarabské armády a koalice vedené královstvím byly při útoku použity právě íránské zbraně. A američtí i saúdskoarabští vyšetřovatelé přišli v úterý s tím, že „velmi pravděpodobně” došlo k útoku na ropný průmysl z íránské základny nedaleko hranic s Irákem.

K úderům se hned v sobotu přihlásili jemenští povstalci zvaní Húsíové a pohrozili dalšími útoky.

Účast Íránu na útocích by Spojeným státům přišla vhod – mimo jiné i proto, že jde o jednoho z jejich dlouholetých nepřátel. „Těžko se přiznává, že nerozvinutá, malá země jako Jemen by dokázala provést takovou operaci. Myslím, že obvinění Íránu není bezdůvodné – nevíme sice, do jaké míry se v útocích angažoval, ale vždy se dá říct, že je za tím přinejmenším ideově,” uvedl pro Seznam arabista Petr Pelikán.

Ze strany USA jde především o politické vyjádření. „Je to dáno do značné míry tím, jaká je zahraniční politika Spojených států. A jak se zrovna vyjadřují k situaci na Blízkém východě, kde systematicky označují za původ veškerých problémů a všeho zla Írán, ačkoliv to ne vždy odpovídá realitě,” řekl Seznamu bezpečnostní analytik Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Josef Kraus. To je podle něj evidentní právě na víkendovém případu ze Saúdské Arábie.

Ani jedna strana podle něj nedokázala přinést jakýkoliv důkaz, který by útok spojoval přímo s Íránem. Naopak se od počátku spekuluje o jemenských povstalcích nebo saúdskoarabské šíitské menšině. „Ta od saúdského režimu zažívá nepěkné věci. Ale v kontextu toho, jak se vyhrocují vztahy mezi USA a Íránem, Američanům vyhovuje na svého nepřítele hodit nějakou špínu. Írán nehájím, důkazy pro to ale chybí, je proto nutné vnímat prohlášení osočující Írán z útoku jako čistě politická,” dodal Kraus.

Ozbrojený střet si USA i Írán přejí tak „napůl"

Americký prezident Donald Trump opět pohrozil odvetným úderem, podle šéfa Bílého domu záleží na pokynech spojenecké Saúdské Arábie, která je jako tradiční sunnitská lokální mocnost přímým protivníkem šíitské lokální velmoci – Íránu. „Je doložená i řada spojenectví přímo mezi osobami ze saúdského vládnoucího rodu a amerických vládních garnitur prostřednictvím financování různých nadací, projektů a tak podobně. A další věc je obrovská dodávka amerických zbraní do Saúdské Arábie,” dodal arabista Pelikán s tím, že je mezi zeměmi zájem na všech stranách – jak ekonomicky, ideologicky i osobně.

Obě strany, Írán i USA, si podle Pelikána ozbrojený konflikt napůl přejí, ale napůl ne. „Nevím, nakolik by současnému americkému vedení v předvolební době prospěl nějaký konflikt. A jaký by musel mít rozměr. Nicméně část íránských elit by stála o to, aby byl proveden nějaký, zejména pak omezený, útok přímo na íránském území. Protože by se mohly ty umírněnější síly nakloněnější dialogu smést ze stolu a národ by byl sjednocen vnějším nepřítelem. Takže si myslím, že minimálně v Íránu by byla určitá část politických elit ráda, kdyby došlo k nějakému omezenému konfliktu. Předpokládám, že podobné síly existují i v USA.”

Ke konfliktům mezi Íránem a Saúdskou Arábií, potažmo jejich spojenci včetně Spojených států, dochází na zástupných bojištích, například v Sýrii, Jemenu nebo dříve Afghánistánu. „Jiný rozměr by to dostalo, kdyby se ten konflikt přenesl na území přímo té hlavní velmoci. Těžko očekávat, že by někdo zaútočil na Spojené státy, zbývá tedy zaútočit na Írán,” řekl Pelikán.

Dlouholetý spor s Izraelem

Jsou ale i další státy, které se mohou o útocích politicky vyjadřovat v neprospěch Íránu. Třeba Spojené arabské emiráty nebo stát Izrael. Podle bezpečnostního analytika Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity Josefa Krause je důvodem nevraživosti mezi Izraelem a Íránem dlouholetý ideologicko-politický spor. „Nelze pominout historické souvislosti. Izrael je důležitým pomyslným nepřítelem v celém islámském světě. A Írán, jakožto minimálně regionální mocnost, se k tomuto problému také potřebuje sám vyjadřovat. Ukázat, že on je ten, který dokáže vzdorovat Izraeli, a také podporovat ty menší – a často nestátní – subjekty, které tak činí samy za sebe. A potvrzuje tak svou roli důležitého státu v regionálně vymezeném islámském světě na Blízkém a Středním východě,” uvedl Kraus. Podle něj neexistuje jasný striktní důvod, proč by tyto země měly být na nože. „Izraelská politika i rétorika vůči Íránské islámské republice je také velice ostrá, což vyvolává reakci Íránu vůči ní.”

I Izrael se střetává s Íránem v zástupných konfliktech. Nejen v Sýrii, ale i dlouhodobě v Libanonu prostřednictvím organizace Hizballáh, kterou na začátku 80. let Írán de facto vytvořil. „A právě tato organizace představuje jednu z hlavních odbojových složek státu Izrael v jeho samotné blízkosti, to znamená hned za libanonskými hranicemi,” vysvětlil Kraus.

Írán operuje v Libanonu skrze Hizballáh

Hizballáhu se i v současnosti dostává intenzivní íránské podpory. Ať už finanční, materiální, nebo třeba politické. Fakt, že jde o nejdůležitějšího nestátního ozbrojeného aktéra na území Libanonu, je zásluhou Íránu. „Bez něj by ta startovní pozice byla problematická. A i nyní by bez přímé podpory Hizballáh nedosáhl na veškeré projekty finančně ani logisticky,” uvedl odborník. Podle něj jde kromě vyzbrojování a dalších vojenských aktivit i o ty humanitárně či společensky zaměřené.

Libanon není k íránské činnosti na vlastním území právě nakloněn. „Řekněme upřímně, ta pozice libanonské centrální státní autority je velice slabá. Je to země, která je rozdělena na náboženském i etnickém základě. A prodělala velice krutou patnáctiletou občanskou válku. Sužují ji i další socioekonomické problémy, třeba velký příliv uprchlíků z Palestiny nebo Sýrie,” popsal situaci v Libanonu Kraus. Tamní vládní moc je natolik slabá, že není schopná konkurovat ozbrojenému a Íránem podporovanému aktérovi, jakým je Hizballáh. „Vládní síla nemá příliš možností, jak proti organizaci vystupovat. Nemluvě o tom, že je Hizballáh legitimizován jako politická strana, která je součástí tamního parlamentu a participuje na libanonské vládě.”

Sňatky z rozumu

Írán nemá mnoho přirozených spojenců, rozhodně ne ve smyslu spojenectví jako ve velmocenské světové hře. Země je dlouhodobě v politické izolaci a hledání relevantních partnerů je pro něj obtížné.

Uzavřel ale několik důležitých „sňatků z rozumu" a má několik spojenců, kteří jsou sice slabší, ale Íránu se je vyplatí podporovat. „Jde třeba o Sýrii, která s ním spolupracuje už od 80. let. Aktuální režim Bašára Asada je na íránské podpoře životně závislý. Co se týče nestátních aktérů, jde o celou řadu šíitských a na Írán orientovaných milic třeba v Iráku nebo Jemenu,” vyjmenoval odborník Kraus.

Na globální úrovni se Íránu daří dobře vycházet s Ruskou federací. „Jde o vztah silně pragmatický, než o ideologické nebo politické souznění. Toto spojenectví ale hraje značnou roli, byť se může v následujících měsících nebo letech změnit v něco úplně jiného podle toho, jak to bude jedné nebo druhé zemi vyhovovat.”

S ruským protějškem Vladimirem Putinem se v pondělí setkal íránský prezident Hasan Rúhání v Ankaře – kde spolu s tureckou hlavou státu řešili situaci v Sýrii. Pragmatičnost íránsko-ruského vztahu vyplula na povrch hned po schůzce. Putin nabídl v reakci na víkendové útoky Saúdské Arábii, aby od Ruska koupila protiraketový obranný systém S-400. A to i přesto, že z nich Saúdové viní právě spojence Ruska – Írán.

Doporučujeme

Další zprávy