Rty jako z instagramu a čelo bez vrásek? Pozor na to, kdo vás ošetřuje

Vyhlazené vrásky, plnější rty, vytažené lícní kosti. „Základní“ estetická medicína už dávno není záležitostí pouze několika specializovaných lékařských pracovišť. Zájem o výplně a další zákroky roste, a s tím se zvyšuje i nabídka. Své služby o ně v posledních letech rozšířily také některé kosmetické salony. Zákon přitom jasně říká, že je to nad rámec jejich kompetencí. Neodborná aplikace může vést nejen k deformacím v obličeji, ale i vážnějším zdravotním potížím.

Mezi základní procedury estetické medicíny patří stále botulotoxin a dermální výplně. U výplní se u nás nejčastěji používá kyselina hyaluronová, a to především v oblasti rtů. Mohou sloužit ale i k doplnění objemu ve tvářích, případně s jejich pomocí lze upravit linie čelisti a brady. Před jejich nadměrným využíváním zejména u žen ve věku 40+ varuje Sabina Sellner, vedoucí lékařka estetické dermatologie Medicom Clinic Brno. „Podle mě je důležité nesnažit se všechno řešit přidáváním objemu,“ říká.

Botulotoxin, lidově řečeno botox, slouží k vyhlazení mimických vrásek a bývá i častou metodou, kterou volí ženy po čtyřicítce. „V současnosti je trendem takzvaný full-face botox, tedy komplexní ošetření více oblastí obličeje s cílem harmonizovat mimiku a celkový výraz, nikoli vyhladit pouze jednotlivé vrásky,“ říká Sellner.

Mezi novější trendy pak patří zejména biostimulátory. „Ty podporují vlastní regenerační procesy v kůži a vlastní tvorbu kolagenu. Aplikují se jehlou nebo kanylou do povrchových i hlubších struktur kůže a stávají se i součástí klasických dermálních výplní. Na rozdíl od kyseliny hyaluronové nezvětšují objem v místě, kam se aplikují,“ vysvětluje dermatoložka Gréta Wohlová z Laserového centra Anděl.

Všechny tyto trendy spadají do kategorie lékařských ošetření. „Aplikace botulotoxinu, dermálních výplní, biostimulačních přípravků a dalších obdobných preparátů patří do rukou kvalifikovaného lékaře a mají být prováděny ve zdravotnických zařízeních. Kosmetičku k jejich provádění neopravňuje žádný kurz ani certifikát,“ upozorňuje Sabina Sellner.

Rozdíl mezi zákroky, které může provádět i kosmetička, a zákroky, které patří pouze do odbornosti lékaře, ale netkví jen v tom, zda je k zákroku nutné použít jehly. Přísná pravidla má i přístrojové ošetření. U laserů, IPL a dalších technologií využívajících cílenou světelnou energii, je třeba posuzovat konkrétní typ přístroje a výkonu. Řada z nich je už také určena pro užití pouze pod lékařským vedením. „Kvalifikovaný lékař musí znát anatomii, posoudit indikaci a kontraindikace a především umět včas rozpoznat a řešit případnou komplikaci,“ říká Sellner. „Kosmetičky takovou odbornost nemají.“

Oproti tomu kosmetička může dle platné legislativy provádět povrchové a neinvazivní ošetření, které neporušuje integritu kůže. Tedy může klientkám aktivní látky aplikovat v podobě různých sér, krémů a dalšího povrchového ošetření. „Pokud má kosmetička živnost na zákroky s omezeným porušením integrity kůže, pak může provádět například odstraňování milií (drobné cystičky pod kůží, pozn. red.) nebo jemné mikrojehličkování,“ doplňuje Wohlová.

K mikrojehličkování se používají například dermapen, případně dermaroller, které umožňují pronikání kosmetických přípravků do hlubších vrstev kůže. Kosmetička ovšem může pouze do přísně vymezené hloubky - 0,2 mm v oblasti očí a nosu, 0,5 mm na ostatních částech obličeje a krku a 1 mm na ostatních částech těla.

Od 1. ledna 2026 podmínky různých ošetření zpřísňuje i zákon. Novela zákona o zdravotních službách (č. 290/2025 Sb.) mezi zdravotní služby zařadila i výkony, jejichž účelem je na žádost pacienta změna vzhledu, aniž by to vyžadoval jeho zdravotní stav, a k jejichž provedení jsou způsobilí pouze zdravotničtí pracovníci.

Navzdory nové zákonné úpravě lze stále narazit na kosmetické salony, které invazivní úpravy nabízejí. Problém je ale v tom, že neodborné zásahy mohou klientkám a klientům způsobit problémy. Když se látky aplikují nesprávně, může to způsobit asymetrii v tváři, pokles obočí nebo víčka, změnu úsměvu nebo příliš výrazné omezení mimiky. V některých případech může nevhodná aplikace ovlivnit i funkci svalů v okolí místa aplikace.

S nepovedenými výplněmi se obě lékařky následně setkávají ve své praxi, kam klientky a klienti přicházejí, aby si nechali škody na tváři napravit. Řešení problému pak závisí vždy na několika faktorech: na konkrétním nálezu, na tom, jaký přípravek byl aplikován, kdy, a do jaké oblasti. V případě výplní na bázi kyseliny hyaluronové je ve většině případů možné použít enzym hyaluronidáza, který pomáhá štěpit kyselinu hyaluronovou.

„Není správné ho ale vnímat jako prostředek, kterým lze výplň jednoduše a beze zbytku odstranit. Účinek závisí mimo jiné na typu a vlastnostech použité výplně a někdy je potřeba více ošetření. Dnes také víme, že nemusí dojít k úplnému odstranění výplně, ale spíše k jejímu částečnému rozložení a přeskupení,“ vysvětluje Sellner.

Zároveň ale upozorňuje, že to nemusí být vždy bez rizika, proto se hyaluronidáza nepoužívá automaticky při každé nerovnosti nebo asymetrii. „Někdy je lepší dát tkáním čas, někdy stačí drobná korekce a teprve podle výsledku se rozhodnout, zda má aplikace hyaluronidázy smysl,“ dodává dermatoložka. Podle Wohlové bývá problematické, že některé pacientky netuší, jakou látku vlastně v salonu na jejich obličej použili.

Při snaze ušetřit za ošetření mimo ordinaci můžete nakonec zaplatit mnohem víc. Pokud je třeba opravovat práci někoho jiného, přibývají další konzultace a ošetření, někdy je nutná opakovaná aplikace hyaluronidázy a teprve po zklidnění tkání případně nové ošetření. Náprava navíc nemusí být vždy stoprocentní. „U estetických zákroků platíte nejen za samotnou aplikaci přípravku, ale také za správnou indikaci, kvalitní a dohledatelný materiál a v neposlední řadě za to, že lékař umí případnou komplikaci rozpoznat a řešit. Navíc u závažných komplikací už nejde primárně o peníze, ale o zdraví,“ upozorňuje Sellner.

Nepovedená úprava obličeje je totiž tím nejmenším problémem, který může nastat. Cévy v obličeji jsou totiž navzájem propojené a některé, velmi malé, vedou blízko pod kůží. Pokud se výplň dostane do cévy, případně ji zvenku stlačí, může dojít k cévnímu uzávěru. V takovém případě hrozí, že krev přestane proudit do oblasti, kterou céva zásobuje. Kůže a tkáň bez dostatku kyslíku mohou začít odumírat, a pokud se problém neřeší včas, může dojít až k odumření buněk, jizvám nebo trvalým změnám vzhledu. Pacientka by měla zpozornět zejména při neobvykle silné nebo narůstající bolesti, zblednutí či jiné náhlé změně barvy kůže nebo při vzniku typického mramorování.

V takovém případě nemá smysl vyčkávat, je třeba aplikovat hyaluronidázu ihned.

Dermatoložka Gréta Wohlová varuje i před mnohem vážnějším problémem, který se naštěstí objevuje jen velmi vzácně: „Může dojít k rozvoji klasického botulismu, tedy otravě botulotoxinem s nervosvalovým postižením, což je potenciálně smrtelné. Dojde totiž k postupnému ochrnutí svalů s následnou zástavou dýchání. Podobné případy již byly v USA zaznamenány. Tím nechci strašit, osobně považuji botulotoxin za bezpečný a účinný, ovšem za podmínek, kdy člověk s odbornou kvalifikací používá certifikovaný materiál.“

Estetická medicína by měla respektovat přirozené proporce člověka a ne slepě kopírovat aktuální trendy. Důležitá je proto důkladná konzultace před zákrokem, při které pacient vysvětlí, co ho trápí, a lékař doporučí nejvhodnější ošetření. „Ne všechny nedostatky vzhledu jsou vhodné k aplikaci výplně,“ upozorňuje Wohlová.

Sabina Sellner doporučuje vybírat lékaře, který se estetické medicíně pravidelně věnuje a má s výkony zkušenosti. Pacient by měl vždy vědět, jaký přípravek lékař plánuje použít, vše si nechat důkladně vysvětlit a mít možnost obrátit se na stejné pracoviště i po zákroku. Vybírat jen podle ceny, slevové akce nebo hezkých fotografií na sociálních sítích podle ní nestačí, protože komplikace mohou nastat i po ošetření zkušeným lékařem. Rozdíl je v tom, zda je dokáže včas rozpoznat a vyřešit.