Hlavní obsah

Že po volbách nastane chaos, nehrozí. Ještě jsme tu my, říká soudce

Foto: ČTK

Předseda volebního senátu na Nejvyšším správním soudu Tomáš Langášek.

Reklama

6. 2. 13:34

Český parlament čeká složitá a odpovědná mise. Během příštích několika málo měsíců se musí shodnout na novele volebního zákona, jehož část Ústavní soud zrušil.

Článek

Pokud se politici rychle nedohodnou na nových volebních pravidlech, volby sice proběhnou, ale nebude jasné, jak hlasy přepočítat na mandáty. Stávajícím poslancům by funkce zanikly a noví by nebyli zvoleni.

Předseda volebního senátu na Nejvyšším správním soudu Tomáš Langášek v rozhovoru pro Seznam Zprávy ale vylučuje, že by se Česko propadlo do chaosu. Právě jeho soud by v případě nejasností podle Langáška musel přijít s řešením, které by spravedlivě rozdělilo mandáty.

„Nemůžeme sklapnout desky ani v hypotetické situaci, že nebudeme mít konkrétní zákonné pravidlo. V takovém případě musíme interpretovat to, co máme. Odmítám ale reakce ve stylu, že soudci budou vybírat, kdo se stane poslancem,“ říká Langášek v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Kdyby se Parlamentu do voleb nepodařilo schválit novelu volebního zákona, jak velká trhlina v rámci ústavního fungování České republiky by to byla?

Dělá se z toho zbytečné drama. Ústavní soud využil svých kompetencí a zrušil část volebního zákona. Do voleb je dost času, byť si samozřejmě uvědomuji, že by bylo lepší, kdyby rozhodnutí přišlo dřív. V ideálním světě ale nežijeme.

Podle vás nehrozí, že v krajní variantě může nastat ústavní krize?

To se může stát kdykoliv, v takové situaci ale nejsme. Ústavní soud zrušil pouze pravidlo, které se týká přepočtu hlasů na mandáty. Je to nesmírně důležité pravidlo, to nezpochybňuji, určitě ale nehrozí, že by bylo ohroženo konání voleb, jak se ve veřejné debatě občas objevuje. Řez Ústavního soudu mohl být i mnohem radikálnější a možná důslednější.

Máte na mysli, že soudci mohli zrušit i rozdělení na volební kraje?

Přesně tak. Bylo by to asi čistší a důslednější vzhledem k synergii efektů, které volební zákon má. Teď spekuluji, ale možná právě blízkost voleb vedla Ústavní soud k jisté zdrženlivosti. Soudci odstranili chirurgickým řezem jen to, co bylo nezbytně nutné. Technicky to znamená, že na organizaci voleb se nic nemění, lhůta pro podávání kandidátek je až na začátku srpna, takže času je dost.

Nejde ani tak o uspořádání voleb jako o to, jak se budou hlasy přepočítávat na poslanecké mandáty.

Povinností Parlamentu je domluvit se a zareagovat na situaci. Parlament reaguje na měnící se okolnosti a situace, ať už je to krize způsobená covidem nebo situace vyvolaná nálezem Ústavního soudu. Rozumím tomu, že politici s tím nepočítali, dohodnout se ale musí, je to v jejich bytostném zájmu.

Co když se přece jen nedohodnou? Řekl jste, že právě váš soud by mohl přijít s výkladem zákona, který by rozdělení mandátů umožnil…

Povinností Nejvyššího správního soudu je rozhodnout případ. Ideálně bychom měli vědět, dle jakého zákona rozhodnout. Určitě ale nemůžeme sklapnout desky ani v hypotetické situaci, že nebudeme mít konkrétní zákonné pravidlo. V takovém případě musíme interpretovat to, co máme. Odmítám ale reakce ve stylu, že soudci budou vybírat, kdo se stane poslancem.

Jak konkrétně by váš soud v krajním případě řešil přepočet hlasů na mandáty?

Určitě by to soud nemohl provést sám od sebe, vždy musí být návrh na zahájení řízení, které reaguje na něco, co udělá jiný volební orgán. Ve volebním zákoně se píše, že státní volební komise musí na základě výsledků voleb vyhlásit výsledek voleb. Teprve proti těmto volebním výsledkům může být podána stížnost, kterou by se volební soud zabýval.

Co když se ale uzavřou volební místnosti a volební komise nebude vědět, jak hlasy přepočítat. Co by následovalo?

Záleželo by na rozhodnutí Státní volební komise, za ně mluvit nemohu. Ale ani oni nemohou sklapnout desky, mají povinnost výsledek voleb vyhlásit. Nechci se pouštět do takových spekulací, protože taková situace nenastane, Parlament novelu přijmout musí a přijme. Těžko se mi dnes taková hypotetická situace rozplétá od konce. Když nastanou mimořádné situace, je třeba sáhnout k mimořádným prostředkům.

Můžete vyloučit situaci, že tu bude u moci vláda, která se nebude zodpovídat Poslanecké sněmovně, protože poslanci nebudou zvolení? Jinými slovy není třeba se obávat v uvozovkách diktatury?

Tak diktatura nám hrozí vždycky samozřejmě (smích). Ale teď vážně. Každý máme v systému svou roli, když si jí budeme hledět a soustředit se na své úkoly, musí se všechno vyřešit. Netvařme se, že daná situace není řešitelná, to není můj styl. Rozhodně si nemyslím, že teď hrozí situace, že by nám tu vláda nekontrolovatelně vládla, na věky věků. Poslanecká sněmovna není jediný orgán, jsou tu soudy a další ústavní orgány.

Vy jste působil jako asistent předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského i jako generální sekretář tohoto soudu. Překvapil vás verdikt Ústavního soudu?

Nepřekvapil. O problému s volebním zákonem a jeho disproporcích se vědělo. Náš volební senát na to čas od času upozornil, dosud jsme ale neměli stížnost na volby od politické strany. Občas jsme dostali stížnost od voličů, že jejich hlas nemá stejnou váhu. Jenže volič vždy volí ve svém kraji a nemůže zpochybňovat výsledky voleb v jiných krajích, kde nemá volební právo. Před soudy se dosud volební zákon nedostal a kde není žalobce, není soudce. Co mě překvapilo, že Ústavní soud nešel do těch volebních krajů, což ale chápu tak, že kdyby se zasáhlo do konstrukce volebních krajů, pak by přestal platit předpoklad, že již vyhlášené volby by se mohly bez dalšího uskutečnit. Možná právě to hrálo roli v rozhodování ústavních soudců.

Jak se popasovat s tím, že stížnost na Ústavním soudu ležela přes tři roky? Je to tak složité rozhodování, že nešlo učinit o rok dříve?

Určitě mohlo být rozhodnuto o rok dříve, ale každý soudce má v běhu spoustu případů. Nemá smysl nad tím spekulovat. Umím si představit, že ústavní soudci nejásali nad tím, že rozhodují po třech letech. Jejich nález přišel za pět minut dvanáct, ne ve dvanáct a určitě ne pět minut po dvanácté.

Ve veřejné debatě se lze v posledních dnech setkat s výtkou, zda soudci nemají nad politiky ve vybraných momentech převahu. Jak vy na takové názory reagujete?

V Ústavě je napsáno, že Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákona, pokud je v rozporu s Ústavou. Je to jeho pravomoc.

Jak na vás působila kritika ústavních soudců ze strany ministryně spravedlnosti Marie Benešové, která ve svém vyjádření de facto naznačila, že soudci rozhodovali výměnou za něco?

Působilo to na mě naprosto neuvěřitelně.

Vnímáte vy osobně, že mohou nastat momenty - třeba při případném přepočtu hlasů na mandáty - kdy vaše role bude zvýšená a můžete narazit na politické tlaky?

Politický tlak nepociťuji, ani jako soudce obecného soudu. Ani bych si ho nepřipouštěl. Soudci jsou zodpovědné osoby, musejí si uvědomovat dopady svých rozhodnutí, nežijeme ve vakuu. Mediální a politická prohlášení nesmí soudce brát jako bernou minci, soudce musí postupovat v souladu se svými kompetencemi.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované